P Ř I H L Á Š E N Í



H L A V N Í _ M E N U


N A P O S L E D Y
A K T I V N Í

Kategorie: Realia

Edenis

Dříve součást hlavního kontinentu, nyní už jen ostrůvek a vzpomínka na lepší časy - tak by se dal popsat Edenis, místo které kdysi bylo rájem na zemi, podle čehož také jeho jméno. Při zrodu Delliria, při následném otřesu, byl tento kus země od Alterry odtržen. Tehdejší obyvatele zasáhla nejtemnější část božské magie, která je proměnila na přežívající zrůdy, které se stáhly do stínů. Ostrov byl ostatními na Alteře zapomenut a město po staletí zůstalo mrtvé. Tedy až do chvíle, kdy si ostrov přivlastnili draci s celou svou kolonií, neboť, jak se později ukázalo, se zde nachází velká zásoba zlata a drahých kamenů.

Draci samotní byli na Alteře známí již před zrodem Delliria a jedinou rasou, se kterou kdy byli propojeni, byli Elfové. Uzavírali s nimi nesmrtelná přátelství, která drakům po staletí vyhovovala. Nic však netrvá věčně, a i tento slabý rituál byl obyvateli Alterry zapomenut během válek o moc. Klidný a zapomenutý Edenis se tak doslova stal rájem pro klid hledající draky. Ze zpustošeného kraje, zničeného válkou mezi původními obyvateli Edenisu a Khalkiemi – jak nestvůry pojmenovaly, se během několika následujících let stalo království draků. Do dnešního dne se vykládá několik legend o skrytém bohatství v samotném středu ostrova. Jeho návštěva se ale nedoporučuje.

Legendami opředená oblast bývá po celé měsíce zahalená v mlhách a jen výjimečně se na ni ze Salangu nachází čistý výhled - ovšem jen ze samých vrcholků létejících skal. Odtud si může povšimnout ztroskotaných korábů lodí na pobřeží Edenisu a při hezkém počasí je i k zahlédnutí zničený starý přístav, o kterém se mluví jako o přístavu zatracených.

____

Zda tam ale straší? Toť zůstává věčně nezodpovězenou otázkou. Jedno je ale jisté – vydat se do Edenisu na vlastní zodpovědnost je ta největší hloupost, jaké se jakýkoli cestovatel či dobrodruh může dopustit. Dokonce i Elfové Edenis neuznávají a drží se od něj dál.

Střídají se zde horka s nepřetržitými dešti a obdobím větrů, kdy se ze skal ozývají všemožné pískoty meluzín a mnoho ozvěn hlasů. Jedna z mnoha pověstí říká, že se jedná o hlasy ztracených Khalkiů, kterým byl vývoj draky odepřen, kvůli jejich bratříčkování s lidmi a jinými rasami. O místních obyvatelích se toho mnoho neví a na ostrově není nikdo vítán – kdo přijde, ten je buď zabit (tedy sežrán) a nebo si zachrání kůži, když se s draky dorozumí, za což můžou vděčit mágové svým schopnostem Temné magie. Existence zdejšího obyvatelstva je označována za mýtus a ostrov je považován za mrtvý (když pomineme draky, kterým ostrov patří).


Edenis svou kulturu ztratil s vyhubením původních obyvatelů a Khalkiové vzájemné sdružování příliš neuznávají. Občas mezi nimi vznikají aliance a pořádají tajné výpravy na Alterru, kde se obvykle schylují k únosům. Je jim v podstatě jedno, koho unesou, jde jim hlavně o to, aby si vybrali svého "šampiona" do her o život. Někdy se stává, že si z oběti udělají otroka nebo jen svůj majetek. Využívají ji a mohou ji pojmout za milenku.

Khalkiové uznávají za svůj domov pouze Edenis a zbytek Alterry je pro ně jen hrou, kde schovávají indicie, aby nalákali nevinnou kořist ke svým břehům.


____