Khalki

Khalkiové, na poměry Alterry poměrně nová a ještě ne přiliš objevená rasa. Zárodkem jejich vzniku bylo, jak už je známo od jiných ras, zrození Deliria. Ovšem jejich vývoj trval o mnoho déle, než u takových elfů nebo mágů. Magie, která se vštěpila do obyvatel Edenisu, byla temnější, než jakou mohli snést. Rozervala jejich těla, připravila je o končetiny a zbavila je čistého rozumu. Nestvůrné bytosti, který kdysy nádherný Edenis oplívající krásnými budovami a přístavem jakým by se s radsotí pyšnila i Lumina, rozervaly na kousky podobně, jako magie zničila jejich těla. Teprve příchod draků, kteří si ostrovy oblíbili hlavně kvůli velkým nalezištím zlata a stříbra. Nejprve se sice usadili až vysoko v horách a obyvatel ostrova si příliš nevšímali. Ileriané jim také příliš pozornosti nevěnovali, ze začátku. Později však stvůřičky začali na draky útočit a ti ani ne tak v obraně, jako ve své vlastní modrosti, chtěli tyhle stvůřičky zbavit bolesti a udělat si z nich vlastní lid, jelikož nikdy předtím, k tomu možnost neměli.

Uvolnili tedy velkou část své dračí magie a vložili ji do obvatel ostrova. Dračí magie spoustu obyvatel zabila, ale jiní ji v sobě udrželi i pod náporem tlaku temné magie, která je původně znetvořila. Temná magie si tu dračí oblíbila, pohltila její sílu a proměnila obyvatele v nové stvoření. S volnou myslí, s lidským vnímáním a s možností vrátit se zpět ke své lidské podobě. A tak se z Edenisu stal opět živý ostrov, i když pro zbytek Alterry už nebylo nic, co by zde mohli hledat. Khalkiové se pomalu vyvíjeli a přijímali více a více dračí magie, dokud se jim z těl nepodařilo většinu temné magie vymítit, ovšem ikdy ji ze sebe nedostali zcela pryč a snad i proto se jedná o jednu z jejich největších slabin. Právě díky způsobu, jakým byli stvořeni pak podléhají právě temným mágům a slouží jim, podobně, jako jim za dávných časů sloužili draci. Akoliv díky přísunu magie byste v těchto stvořeních hledali původní lidské obyvatele Edenisu jen ztěžka. Místo toho tu máte bytosti s dračími schopnosti a touhou po krvi a vlastním území podobnou té, kterou měli znetvořené příšerky temnou magií. Draky považují za své pány, stvořitele a bohy - a to i přesto, že už staletí žádného neviděli.

Khalkiové podobně jako jiné rasy, které jsou obdařeny zvláštním druhem magie, se mohou pyšnit dlouhověkostí, i když dospívání a doba úmrtí je docela individuální. Často se dělí na čistokrevné, tzv. nečisté a míšence.
Čistokrevní Khalkiové se dožívají něco mezi 400 - 550 lety (Pro první postavu doporučuji věk okolo 150 a nižší, starší konzultujte s adminem), kdy se jejich dospívají podobně jako lidské děti, tedy do 20. roku života, pak se jejich stárnutí pozastaví. Nečistí Khalkiové naopak mají věk poměrně omezený, a to právě z důvodu přítomnosti míšence, někde v rodové linii – Ať už se jedná o rodiče, prarodiče, praprarodiče, atd... - teprve s osmou až devátou generací nečistá krev zmizí. Nečistí se tedy dožívají okolo 250–270 let, kdy jejich dospívání trvá někdy do 20. roku života, ale stárnutí se zastaví až kolem čtyřicítky. Takoví míšenci to mají ovšem ještě o něco horší. Jedná se o přímé potomky, člověka s Khalkim, kdy nejen trpí jejich dlouhověkost, ale také dračí vzhled a schopnosti. Často se více podobají lidem, mají méně dračích rysů a dožívají se maxima 190 - 240 let, kdy dospívají přibližně do 21. roku života a stárnutí se zastavuje kolem čtyřicítky.

Jak již bylo řečeno víše, Khalkiové podléhají moci temné magie, a tedy i temným mágům, kteří si z nich dělají tímto zúsobem své sluhy, stráže, ale také pobočnice. Kromě čistokrevných Khalkiů jsou oblíbení i nečistí a míšenci, kteří díky odporu od své rasy v Mázích vidí určitou ztracenou 'lásku' i když ji sami nejsou schopni cítit. Khalkiové, kteří se rodí v zajetí, nemají žádné krvelačné sklony, jsou podrobeni výchově a spíše by se dali vyrovnat běžnému člověku než původní silné bytosti v podobě polovičního draka, magií ochočení Khaklikové, kteří vyrůstali v divokém Edenisu, pak sice mají sklony k vraždění, ale jsou Mágy označení temnými znameními a donuceni k výchově, umějí se tedy chovat, mají běžnou výchovu, umí číst a psát, nebo vařit - zkrátka to co mág potřebuje. Khalki svému pánu slouží do doby, dokud je jeho síla větší než síla dračího ohně, který v sobě Khalki má. Jakmile pán zestárne a zeslábne, je nemilosrdně zabit a sežrán.

Khalkiové jsou schopní mít pohlavní styk, dokonce by se dalo říci, že v určitém věku jsou rozmnožováním jako posedlí – tedy mají nutkání zplodit potomky a udržet tak svou rasu v rozkvětu. Toto období však není příliš časté a spíše se jedná o období jednou maximálně dvakrát ročně, kdy jsou schopni mít pohlavní styk i s člověkem, byť by to nikdy jindy neudělali. Většinou se o početí potomka pokoušejí opakovaně během týdne, někdy měsíce.
Ačkoliv je geneticky možné zplodit míšence s člověkem jen v případě, najde-li si žena (khalki) lidského muže, je mnohem častější, že si Khalkiové unášejí lidské ženy, které se snaží oplodnit a získat tak potomka. Hlavně tedy proto, že si na Edenisu dračice rády vybírají své partnery pro toto období a muži bývají často odmítnuti, kdy trpí jejich hrdost. A co můžete udělat víc, než urazit dračí hrdost? Pak si Khalki najde buďto slabší ženu svého druhu (Obvykle některá z nečistých nebo míšenka), nebo se sníží k pokusu oplodnit lidskou ženu (Samozřejmě neúspěšně).

Khalkiové se rodí z vajec (Což je v mnoha případech hlavní důvod, proč Khalkiho nikdy neporodí lidská žena), tato vejce jsou při porodu velice měkká a pružná, něco o velikosti fotbalového může. Khalki je obvykle nechávají v horách, kde je teplo a více se o ně nestarají, jelikož tato vejce ani žádnou další péči nepotřebují, dospělý jedinec splnil svůj úděl společnosti a není potřeba se dále angažovat.
Vejce je tedy necháno na pospas jeskyni v horách, kde během následujících 24 hodin ztuhne v pevné skořápkou obalené vejce. Jeskyně jsou často vykrádány temnými mágy, kteří nová vejce nedopatřením rozšlápnou, nebo jinak zničí, čímž plod uvnitř zabijí. Není tedy záhadou že je mladých Khalkiů poměrně málo i když se ostrov na několik dní změní v podstatě v jeden dlouhý 'jarní den'.

Jak již bylo řečeno, dospělí Khalkiové se o své potomky nestarají, žijí sami na sebe a učí se to už od útlého věku, kdy jsou vlastními rodiči ponecháni na pospas divoké přírodě. Přesto se jisté lidské vnímání a rozum, dokáží dostat nad chuť po krvi a zabíjení a čas od času, jsou tato "hnízda" v horách hlídána jinými Khalkii, kteří se však se silnějšími temnými mágy nemohou příliš rovnat. Z vejce se líhne menší ještěrka, která postupně roste a nabírá více lidských a dračích rysů. ke konci druhého měsíce odpovídá vzhledem přibližně 5letému dítěti s inteligencí dravé šelmy a mladý Khalki se tak o sebe dokáže hravě postarat.

Khalkiové jako takoví ani z daleka nepřipomínají klasické lidi, ačkoliv se jedná hlavně o věc původu, kdy se podoba může podstatně lišit i jen pár lidskými geny navíc. Podobně jako většina na Alteře žijících ras, dokáží svou pravou podobu skrýt až na pár výjimek: jasné dračí oči (nejčastěji červené nebo modré, ale jsou známé i zelené a ojediněle hnědé) a křídla ČISTOKREVNÍ - Jedná se o Khalkie s čistou krví, a i jejich vzhled přímo křičí do světa, že se jedná o draka. Máme tu velká blanitá křídla, šupiny, ocas nebo také rohy. Jasné zářivé oči (U čistokrevných můžete narazit s šancí jedna k milionu na zlaté oči - potomek draka). Přičemž šupiny pokrývají 70-80% těla, lesknou se na slunci, jsou pevné a jejich vytržení se rovná stržení části lidské kůže. Rohy bývají delší a kroucené, mezi 20–30 centimetry dlouhé. Disponují silnými vysunovacími drápy, které se nelámou. NEČISTÍ - nečistí Khalkiové mají kdesi v rodu nějakého míšence, a tedy i člověka. Jejich vzhled je tedy oslaben, ale přesto se neliší natolik od čistokrevných, jak by se mohlo na první pohled zdát. Šupiny pokrývají přibližně mezi 50-70% kůže, Takže mají prostor i pro lidský vzhled a k zakrytí původní podoby spotřebují o něco méně magie, i když ji i o poznaní méně mají. Rohy bývají také o něco kratší: 10–20 cm, zakroucení se ale nemění. Podobně jako čistokrevní disponují drápy, které se nelámou. MÍŠENCI - u těchto Khalkiů se jedná o náhodu a často bývají skutečně krásnými stvořeními (Co je pěkné na pohled, nemusí být bezpečné na dotek). Šupiny tvoří 15–60% kůže, rohy mají pouze malé, od malých hrbolků až po cca 10cm dlouhé ostré růžky. Stejně jako ostatní, disponují silnými drápy, ovšem u míšenců je možné je zlomit při použit větší síly. Mohou a nemusí mít křídla.