Raksas

Na Alteře žije mnoho různorodých obyvatel, kteří se přizpůsobili jednotlivým podmínkám království. Výjimkou se nestala ani nehostinná půda Frystabergu, kde se usadili obávaní potomci obrů - Raksasané. Tito otužilí jedinci si na Alteře vysloužili nevalnou přezdívku Orgové a z Bestiáře byli vyřazeni teprve několik staletí nazpět, kdy se konečně objevili v Collegiu a projevili tak nejen lidské vlastnosti a schopnost udržovat mír, ale také určitý smysl pro spojenectví a touhu socializovat se. Za tuto krátkou dobu pak získali i několik pochvalných nálepek v podobě titulu nelítostných bojovníků, kteří se smrti zrovna moc nebojí (snad i proto jsou oblíbenci ducha smrti.) Stařešinové obecně však z tohoto začlenění se do světa nemají dobrý pocit. Obzvláště proto, že byly mnohdy svědky válek a bitev, které jejich domovinu sužovali po zrození Deliria.

Pyšní se dlouhověkostí a nikde není pevně stanoveno, kolika let se ve skutečnosti mohou a nesmí dožít. V průměru však můžeme hovořit o 250 až 300 letech, které jsou u nich běžné. Ve starých spisech a dochovaných zápiscích jejich předků, se však můžete dočíst i o takových Raksasanech, kteří se dožili i Osmi až deseti století. Důkazem dlouhověkých předcích je pak kostra měřící dobrých 160 metrů, což odpovídá docela vysoce postavené budově, nebo by se mohla téměř vyrovnat zámku v Lumině Alteře. Od té doby se však průměrná výška Raksasů snížila na pouhých 6 až 9 metrů, ve výjimečných případech pak i 15 až 17 metrů. Vyšší Raksasové jsou už spíše raritou než běžným pravidlem.
Život ve věčně zamrzlé krajině jim umožnil se adaptovat a vypěstovat si odolnost vůči mrazivým teplotám, netrpí tedy omrzlinami nebo prochladnutím i když tráví dlouhý čas na mrazu zakrytí jen lehčím oblečením. Není tedy vůbec nezvyk během tuhé zimy, potkat Raksase s odhalenou kůží (To že netrpí na prochladnutí a omrzliny, neplatí, že se občas takové případy objeví - hlavně pak během závěrečné zkoušky výcviku) Raksasové jsou ale houževnatí i v jiných odvětvích, například na poli magie sice magickou mocí nedisponují, ale proti různým druhům jsou odolní a nemá na ně téměř žádný účinek (Jsou bezmocní proti magii ohně, vody, iluze a dračí magii. Naopak úspěšně odolají magii země, vzduchu, magii skyggenů a většině druhů temné magie, vyjma prokletí)
Jakožto bojovníci uznávají pouze sami sebe, nevěří společníkům a nesdružují se do jednotek, výjimkou jsou Raksasené žijící v Collegiu, kteří působí v tamní stráži.
Vztahy jsou pro ně velice důležité a po většinu případů mají jen jediného partnera na celý život. Smrtí partnera pro ně jejich milostný život ukončí. Výjimky však potvrzují pravidlo a ovdovělí muži nebo ženy si mohou najít i jiné partnery, většinou se ale jedná o podstatně mladší jedince, než jsou oni sami.

Výcvik sám o sobě trvá dvacet pět let, přičemž prvních patnáct let je bráno jako základní výcvik, který musí absolvovat každý, aniž by si byť zlomil nehet (Tak primitivní pro ně je, i když se jedná především o získávání tělesné síly, hmotnosti a základních zkušeností, které jim mají pomoci přežít v přírodě i v boji). Právě během těchto let si každý Raksas nejen že osvojí základy zmíněného přežití, ale také se zaměří na nabrání svalové hmoty, navýšení tělesné hmotnosti, ale také zdokonalení svých schopností v pravé podobě. Také je tu čeká několik ukázek a lekcí ohledně ošetření zranění, které si mnoho z nich během prvních zkoušek i vyzkouší - mnohokrát sami na sobě, vzhledem k tomu, že je výcvik staví do bezvýchodných situací, kdy jiná možnost než zranění není (Převážně, díky chybějícím zkušenostem). začátkem desátého roku výcviku pak přichází na řadu i boj se zbraní i beze zbraně, který je jeho součástí až do úplného konce.
Výcvik začíná za zimního slunovratu, kdy se mladí Raksasové poprvé vydávají do divočiny. Cílem celé výpravy je pak nalezení svého zvířecího společníka. Především se jedná o vlky, ale tu a tam o rysa, irbise, výjimečně i medvěda. Kterým musí mladí Raksasové čelit zcela beze zbraně a buď se na druhý den ráno vrátí se zvířetem, nebo se nevrátí vůbec. Podobně jako u závěrečné zkoušky jsou pak považováni za oběť bohům. Zvířecí společníci jsou pak mezi Raksasany velice váženými, téměř by se je dalo považovat za součást jejich rodiny. Jakmile si je obr ochočí, získávají duševní spojení a zvíře už za celý život nepřilne k jinému pánu, dožívají se až patnáctinásobku věku, kterého se dožívají ve volné přírodě. Pokud zemře jejich pán, zvíře zemře žalem za něj.

Závěrečná zkouška ověřuje všechny schopnosti, které měli za celých pětadvacet let získat. Kadeti jsou donuceni svléknout se ve výcvikovém táboře zcela do naha, jsou jim zavázány oči a po jednom zlámané prsty na rukou. Teprve poté jsou vyslání do divočiny, prvních 12 hodin odkázáni pouze na své zvířecí společníky, kteří je snad povedou správným směrem. Je zcela na jedincích, jak si srovnají své prsty a nikdo jim nesmí pomoci. I když jiný Raksas cestuje končinami a vidí kadety, nesmí jim pomoci, ani kdyby umírali – pokud by tak učinil, jednalo by se o sprostý podvod, odvrácení tváře od bohů a Raksas i kadet by byli přísně potrestáni. Ani jeden z nich by už nikdy nesměl pozvednout meč, byl by označen za zbabělce vypáleným runovým nápisem na tváři a byl by vykázán z Glacie. Po smrti by se nesměl přidat k družině bohyně Hael a jejího manžela. Raksasané věří, že by se v takovém případě od nich oddělil i jejich zvířecí společník, ale zatím nemají tuto domněnku potvrzenou, jelikož ještě nikdo tímto způsobem při zkoušce nepodváděl.
Cílem závěrečné zkoušky je dostat se do Glacie živí a nejpozději do západu slunce pátého dne od začátku zkoušky. Nesmí přitom využívat běžných cest, ani žádných dopravních prostředků. Pokud se nezvládnou vrátit včas, jsou považováni za oběť bohům

Iscaryc a "ledozrak" - jedná se o další dobrovolný výcvik, který mohou Raksasené podstoupit. Jedná se o desetiletý tréning mysli, který probíhá v menším táboře u ledových jezer ve Frystabergu. Vyučují jej po většinou stařešinové, kteří se snaží předat své znalosti starého jazyka původních obyvatelů Alterry – Iscarycu – i mladší generaci ledových obrů. Jedná se o jazyk run, a tedy i runové magie, kteří mágové ovládající znakovou magii ovládají, aniž by se ji dříve učili. Ovšem i oni jej časem zapomínají a nejsou schopni tímto jazykem mluvit.
Dále se na tomto odloučeném výcviku Raksasové učí rozeznávat lépe ledové plochy, tedy stojí-li ještě na pevné zemi, nebo už na jezeře. Jak je led silný a kolik toho unese. Tohoto výcviku už se tolika Raksasů neúčastní.

Raksasové sice dříve skutečně patřili mezi obávané ledové obry, kteří měli spoustu odlišností, ale do dnešní doby se přizpůsobili natolik, že ani ve své pravé podobě se od té lidské už více méně neliší. Nemění se jejich rysy tváře, poměry končetin, ani poměr délky vlasů k tělu. Pouze se násobí tím, jakou mají sami výšku – což je samozřejmě jedním z aspektů, který je od lidí docela odděluje. Už v lidské podobě bývají výrazně vyšší než běžný člověk, hledejte spíše čísla od 180 cm nahoru, drobka, byste tu hledali jen velmi těžce, a to i v případě žen. A zatím, co v lidské podobě rozhodují centimetry, ve skutečné podobě už se může jednat o metry. Ženy bývají o poznání menší než muži a to i v případě, že v lidské podobě měří stejně (v pravé podobě může žena měřit i o metr / metr a půl méně, než muž). Zatím, co rostou do své pravé výšky jim světlají vlasy: brunet na blond, černá na světle hnědou, blond na platinovou blond až bílou. Také jsou ovlivnění emocemi – je-li udeřeno na jejich hrdost mohou vlasy zesvětlat až do běla. Čím je Raksas starší tím jsou vlasy světlejší, kolem stého roku života se blíží právě k bílé jako běžné barvě vlasů s barevnými "kazy" - tedy pramínky vlasů v původní barvě svých vlasů. Bílé až ledově namodralé vlasy jsou znakem zkušených Raksasů (Za zkušeného Raksase, nebo Stařešinu, jsou považováni Raksasové mezi 200 a 250 rokem života a starší).

Raksasové se nezabývají tkalcovstvím ano krejčovstvím. K zakrytí svého těla využívají kožešin, ulovených zvířat nebo kožešin z dovozu. Oděvy bývají často velice prosté, jednoduché a často ani nepokrývají celé tělo. Není výjimkou, že tady venku kouká holá kůže. Vlasy si většinou splétají do copů, culíků nebo dredů. Čím starší Raksas, tím delší vlasy – ženy si vlasy nezkracují a muži se zkracováním vlasů končí kolem 100 roku života, nejpozději však okolo 150 roku života. Ustřižení copánku nebo dredu je považováno za urážku a vede obvykle k souboji jeden na jednoho a oholením hlavy toho, kdo souboj prohrál (Holá hlava je ve Frystabergu velká ostuda). Nepotrpí si na přílišné ozdoby ani na šperky, přesto na nich můžete zahlédnout kožené řetízky s "talismany" v podobě zubů, drápů, nebo různých run vyřezaných do dřeva. Mají i několik slavnostních rób, dovážených z Collegia, které nosí převážně mimo Frystaberg.