P Ř I H L Á Š E N Í



H L A V N Í _ M E N U


N A P O S L E D Y
A K T I V N Í

Kategorie: Realia

Achaks

http://alterra-rpg.cz/upload/Realia/Join%20in/Registrace-1.png

Achakové jsou lidský domorodý kmen, který odjakživa obýval ostrovy na severovýchodě Alterry. Nyní tvoří tři kmeny alianci a podléhají rozhodnutí jediného náčelníka, který žije na největším z ostrovů. Lpí na svých tradicích a mají radši, když jejich ostrovy nikdo nenavštěvuje.

Vyvolení Achakové se na cesty mimo ostrovy příliš nevydávají, naopak ti, jimž nebylo od duchů přáno, obvykle ostrovy opouští velice mladí a vrací se až na stáří. Jsou velice přírodně založení, nedláždí si ulice a jejich obydlí je tvořeno převážně z pevných látek a kůží, bydlí v nepromokavých stanech a přístřešcích. Jsou uctiví k přírodě a jejím darům, rádi se dělí a jen zřídka se mezi nimi objeví někdo, kdo by byl vyloženě zlý. Boj a války zcela zavrhují – což je i jeden z důvodů, proč se nehlásí k ostatním královstvím a neúčastní se žádného zasedání mírové rady, která zasedá v Collegiu.

http://alterra-rpg.cz/upload/Realia/Realia/Rasy/Achakov%C3%A9/Indini_-_holka_3.png

Svým vzhledem by mohli být přirovnáváni k indiánům., rádi dávají na odiv své vlastní jedinečné rysy. Severovýchodní podnebí dává Achakům pocítit trochu mrazivější počasí, kdy k nim často doléhá i chlad z nejblíže se nacházejícího Frystabergu. Obvykle jsou velmi bledí a v mnoha případech mají na kůži mateřská znaménka a v hojném počtu i pihy. Nejčastěji narazíte na tmavovlasé Achaky – ať už je to černá nebo hnědá barva, světlovlasé zástupce jejich druhu byste jen těžko hledali.
Oděv mají jen velice prostý a odhalená kůže pro ně i přes chladnější podnebí není vůbec překvapující, Vyznačují se hlavně kulatými sponami do vlasů, doplněné o peří – čím barevnější spona s více pery, tím výše se daný jedinec ve společnosti pohybuje. Náčelník a jeho potomci poté nosí zdobené vyšívané čelenky. Během rituálů a oslav jsou Achakové zvyklí používat přírodní barviva, jimiž si na obličej malují různé obrazce.



Krom toho, že Achakové uctívají bohyni Ikiren-Kibi, věří a uctívají i různé duchy, kteří jsou odjakživa součástí jejich kultury a nedílnou součástí jejich životů. Nejdůležitější milník v životě každého Achaka. V překladu z jejich jazyka se Dayáliu dá pojmout jako rituál vtělení nebo také jako přijetí. Rituál probíhá už stovky let a jeho kořeny dosahují až do dob vzniku samotné Alterry, jelikož duchové za svého života byli jejími ochránci a udržovateli po boku samotných bohů. Rituálu se bez výjimky musí zúčastnit během svého dospívání každý z obyvatel ostrova při dosažení mentální dospělosti (obvykle mezi 15. a 16. rokem života), chlapec i dívka. Rozdíly se zde nekladou, ani žádné z pohlaví nemá přednost nad druhým. Duchové při tomto rituálu předávají malé části svých vlastních duší do těl vyvolených Achaků a tím na ně přenáší schopnosti, kterými oplývali během svého života. Během rituálu Achak může a nemusí být vyvolen.


Dayáliu se koná dvakrát ročně – a tedy za letního a zimního slunovratu, kdy probíhá naprosto stejným způsobem jen se lišší denní doba. To, jestli se daný Achak zúčastní letního či zimního Dayáliu, se rozděluje pomocí dne narození. Ti jedinci, jenž jsou narození v první polovině roku, podstupují rituál letní a ti, narození v druhé polovině, potom mají svůj prostor na v zimě se konajícím obřadu.

Rituál vždy začíná velice brzy, během letního slunovratu hned jakmile se rozední a během zimního potom okamžitě po setmění. K Dayálilu pak dochází vždy přesně v poledne a o půlnoci.

První částí je vždy sběr obětin bohyni Ikiren-Kibi v podobě lesních rostlin a předání rohu hojnosti, který se obvykle skládá z části potravinových zásob kmene. Každý zúčastněný poté k totemu položí jednu svou osobní věc, většinou se jedná o drobné dary, kterými si chtějí vyvolení jednotlivé duchy naklonit. Také se to může brát jako pokus o úplatek, kdy jednotlivec doufá v přítomnost určitého ducha. U živelných duchů tato přání obvykle bývají vyslyšena, ovšem duch Lesa a Hor je na tyto dary velice vybíravý. Co se pak týče ducha Života a ducha Smrti, ti jsou zcela neoblomní, své vyvolené si vybírají velice důkladně, neboť jim předávají celou svou moc (Více info níže). Po předání obětin se zbylý čas do poledne/půlnoci věnují lidé zpěvu a tanci, kdy oslavují svoji společnost a vzájemnou pokoru. Spousta písní je pak věnováno bohyni nebo samotným duchům.

http://alterra-rpg.cz/upload/Realia/Realia/Rasy/Achakov%C3%A9/Indiani-prevteleni.png


V pravé poledne / o půlnoci, pak vybraní přistupují k hlavnímu totemu, na který musí všichni položit dlaň levé ruky. Duchové si pak vybírají těla, do niž chtějí část své duše vložit. Samotné vtělení není pro dotyčné nijak rozeznatelné, někdy duchům trvá několik minut, než se rozhodnou a konec své volby dávají najevo velice ostrým zábleskem světla, který vyjde z vně totemu.

Bezprostředně po záblesku poté dochází k usazení části duše v těle vyvoleného, k tavatě – ne každý Achak zvládá usazení zrovna nejlépe. Je spíše pravidlem, že toto usazení bývá vyčerpávající a bolestivé, jelikož části duší duchů jsou obvykle velice dominantní a snaží se najít nejlepší místo v těle kam se usadí. Jedinci se tak jen málokdy udrží na nohou a raději se uchýlí k pádu na zem, kde se snaží čelit náporu hlasu ve své hlavě, kdy k nim duše hlasitě promlouvá, a ještě je jednou zkouší. Ti, jenž tento nápor vydrží, aniž by propadli agónii, pak tento hlas slýchají po zbytek života, je jejich rádcem a propůjčovatelem moci. Slyší ho jen oni a mohou být občas považováni za blázny, když hlasu nahlas odpovídají.

Duše jako taková ztrácí svou dominanci po skončení rituálu, tedy po setmění (letní slunovrat) nebo rozednění (zimní slunovrat). Ovšem stává se, že tělu duše dominuje během spánku, kdy se projevuje hlasitým mrmláním nebo nekoordinovanými pohyby těla.

V horším případě však během usazení duše může dojít k jejímu opětovnému oddělení. Taková duše shledá jednotlivce jako nedostačujícího a slabého a odmítne ctít rozhodnutí ducha, který Achaka vyvolil. Od těla se oddělí a vrátí se zpět do totemu, kde vyčkává. Pro jedince to pak má trvalé následky v podobě halucinací, pocitu prázdnoty a v nejčastějších případech pak šílenství. Tomuto jevu Achakové říkají kradha. Je velice ojedinělá a vzácná.









.




.
Pro více informací o duchu života a smrti, včetně jejich předchozích setkáních si přečtete jejich příběh:

(Aneb vše o minulých životech Sáriho a Esme)