Frystaberg

Krajina věčné zimy. Neustále přítomný sníh a mrazivé noci, jen tenká zář slunce, jakoby se nad touto částí kontinentu zatáhly mraky a nehodlaly ustoupit. Smrt skrývaná za každou borovicí a v každé zapadlé jeskyni. Na každé ledové ploše, sténající pod tíhou sněhu – přesně to je Frystaberg. Země promrzlá do takové hloubky, že ani polední Pulchramské slunce, by neproniklo skrz. Západ Altery obývaný obávanými Orgy, potomky obrů – Raksasany a lidmi. Chladný, divoký a dech beroucí východ Alterry, země válečníků. Nehostinná zem není vlídná k nikomu, není zde úrodná žádná úrodná půda - vše je poryto ledem.

Hlavním městem, kde sídlí kmen potomků největšího z obrů, který kdy po Alteře chodil velkého Hæminga - a král Frystabergu Æskil, se stala Glacia. Původně malá a drobná osada vybudovaná na kamenných základech původního hradu zde žijících obrů. Toto místo však dávno nepřipomíná vesnici nebo kolonii, jakožto spíš obrovskou zimní tvrz. Vysoké hradby a za nimi ukryté domy. Jedná se přímo o obrovské město, přibližně v rozloze celé Luminny Alterry. Do tamního hradu se vejdou všichni obyvatelé Glacie a kdyby k tomu Raksasové měli sklony, tak i několik hostů. /p>

Jsou proslulí hlavně svými schopnostmi lovu a využíváním kožešin, nejen pro vlastní potřebu, ale také pro potřebu Alterry. Raksasené ani lidé, obývající hory netíhnou k přílišnému majetku, a tak i jejich obydlí bývá zpravidla velice jednoduché, ale přesto odolné, aby udrželo teplo i v té nejtužší zimě. Jedná se především o menší budovy s jednou až dvěma místnostmi, kde se vyspí celá rodina. Raksané nepropadají studu, nemají problém se svým soukromím a ničím se netají. co se jejich těla týče. Výjimkou pak není ani Vojenský tábor, kde jsou spí ve skupinách tak, jak jim bylo nařízeno.

Co se týče řemesel, nejlépe na tom Raksasové jsou hlavně s výrobou zbraní. Proslýchá se, že po vzácné elfské slitině kovů a jejich zbraní, jsou zbraně z Frystaberku hned na druhém místě, co se týče pevnosti a trvanlivosti. Nezakládají si sice tolik na zdobných prvcích jako elfové, ale do jejich zbraní jsou vyrývány runové symboly, které jim mají přinést štěstí. S požehnáním znakového mága, pak mohou tyto zbraně skutečně dostát svým vlastnostem i slibu štěstěny – zbraně jsou děděny z generace na generaci. Pokud rod zanikne, je poslední válečník pohřben se vším svým majetkem - hlavně tedy se svou zbraní a doprovodným zvířetem, které obvykle zemře na žal ještě před pohřbem.