Příspěvky uživatele

Neměl moc rád, když mu někdo koukal pod ruce, spíš na to nebyl zvyklý. Jistě, jeho děda nebo matka mu občas koukali na práci nebo mu říkali, jak něco zlepšit, ale rozhodně nezírali ta dlouho, a tak potichu, takže se mu to zrovna dvakrát nelíbilo. “I sekera se dá vyrobit tak, aby nebyla pro člověka moc těžká. A proti nezapadnutí je taky jisté opatření. Využívat cesty.“ Pronese a mírně pozvedne obočí, protože to bylo docela logické. Navíc zbraně se dali vždycky uzpůsobit na míru dané osobě i rase. On sám by taky v téhle podobě neodtáhl zbraň, která by byla určená pro jeho skutečnou podobu. To by bylo dost nereálné a hlavně nepraktické. V tu chvíli by asi nějaké zapadnutí bylo jeho nejmenším problémem. Sleduje její pohled a taky se zadívá na část své rodiny, kdy jsou docela ponořeni do hovoru s cizím mužem. Tedy minimálně pro něj byl cizí, jeho matka s dědečkem ho očividně znali, což se ani moc nedivil. Ti dva znali hodně kovářů po celém městě.
“Možná nějaký obchod? Těžko říct.“ Pronese a pokrčí rameny. Tahle část jejich řemesla šla zatím částečně mimo něj. Sice dovážel jejich zbraně do Collegia, ale to ještě neznamenalo, že měl ve všem přehled, spíš naopak. Dostal ty informace, které potřeboval vědět, a proč se zaobírat tím dalším, že? Věřil tomu, že až nastane ten správný čas, bude zasvěcen zase o kus víc. Ne, že by měl na výběr. “Ne, rozhodně nevypadáš jako kovářka nebo někdo, kdo by v kovárně trávil velké množství času.“ Připustí bez toho, aby to myslel jako nějakou urážku, ale opravdu na to nevypadala. I když více méně mohl soudit převážně na základě Raksasanek, které pracovali ve stejném řemeslu jako on. Možná mu to částečně zkreslovalo vnímání, ale taky nebyl úplně vedle. “Pomáhat v kovárně rozhodně neznamená, že máš všechny znalosti, které potřebuješ mít, abys pochopila jak to v tomhle řemesle chodí. Neber si to zle, ale to je prostý fakt. Zvlášť, co se týče našich kováren a postupů.“ Upozorní jí a pousměje se. Tady mohl mluvit z vlastní zkušenosti, protože s jistotou mohl říct, že je starší než ona a v podstatě se pořád ještě učí, a to v kovárně strávil desítky i stovky hodin, což ona nejspíš říct úplně nemohla. Pak si ale na chvíli jeho pozornost uzurpuje Zephyr, který si to k nim zamíří ze svého teplého místečka, o které se částečně dělil s matčiným vlkem. “Divoká zvířata se sem zatoulají jen málokdy. Zephyr je můj zvířecí společník. Stejně jako ho má každý Raksas, ale to jsi snad musel na ulicích zaznamenat, nebo jsi přijela někdy nedávno, že ti tahle skutečnost unikla?“ Pronese a podívá se na ní trochu překvapeně. Nebylo nic divného potkat ve společnosti Raksasů vlky, irbise nebo rysy. Dokonce párkrát potkal už i medvěda a upřímně obdivoval ty, kteří se s nimi zvládli vypořádat. Nemluvě o tom, kolik místa ty zvířata potřebovali. Zephyr byl oproti tomu docela klidný a skladný. Nebylo tedy vůbec nic podivného na tom, že v raksaské kovárně bylo na poměry okolního světa divoké zvíře. Tady to bylo normální. “Navíc je to i docela běžná informace po zbytku Alterry, pokud se nemýlím. Nebo alespoň nikdo v Collegiu nikdy nevypadal překvapeně, že vedle mě jde irbis.“ Doplní, když si irbis sedne vedle něj a ocas mu obtočí kolem nohou, jako by snad potřeboval dát najevo, že je to jeho společník.

Axel - Borůvkový muffin
Adriam - Preclík
Ashryn - Lahvička se světélkující tekutinou
Noya - Pohár vody, Borůvkový muffin

Jeho pohyby byly už natolik zažité, že v podstatě ani nemusel přemýšlet nad tím, co dělá nebo se na to snad soustředit. Nebylo to potřeba. Přece jen za sebou už měl několik let praxe s podobnými činnostmi, které nevyžadovali jeho stoprocentní duchapřítomnost, a tak si mohl dovolit být duchem někde v posteli nebo myšlenkami bloudit někde jinde než vkládat přebytek soustředění do jednoduchých úkonů každého kováře. Jenže z tohohle transu jí dostali hlasy, které sem tak úplně nepatřily. Kdyby spolu mluvil jeho děda s matkou, tak by i jejich hlasy odfiltroval a mohl by to lehce svést na nějaké zabrání do práce, i když asi ani jeden z nich by se nerozhodl ho nějak rušit nebo se ho na něco ptát, pokud by nešlo o nějakou další práci nebo něco podobného. Ovšem v tomhle případě tedy zvedne hlavu od forem, které si teď připravoval, aby do nich mohl slít další várku rozžhaveného kovu, aby zjistil, co se děje a co je to za nezvané hosty. Tedy z jeho pohledu, protože dle toho, jak se choval jeho děda, tak to čistě nezvaní hosti nebyli, jinak by tu zaprvé nebyli a zadruhé by byl starý Raksas o dost víc nabručený, kdyby si někdo vydupal prohlídku jejich kovárny. V tomhle případě ale byl jeho děda v podivně dobrém rozpoložení. Pak se ale vrátí ke svojí práci, protože poslední, co potřeboval, by bylo nějaké okřiknutí od mistrů, že se fláká a nemá okounět, že ty zakázky se samy neudělají. Sice zaregistroval, že k němu míří dívka, která šla chvíli po boku jeho dědy a druhého postaršího muže, ale momentálně se víc soustředil na práci, jak se vytrhl ze své rutiny a najednou už nejel úplně automaticky.
“Osobně bych to viděl spíš na nějakou sekeru nebo meče, ale každý na to má asi jiný názor.“ Odpoví a nevzhlédne od svojí práce, protože akorát začne slévat kov do forem a někam ho ulít opravdu nepotřeboval. Jakmile ale s tímhle úkonem skončí, tak vedne hlavu a podívá se na zrzku, která se asi rozhodla místo toho, aby se zúčastnila prohlídky, zajít za ním a ochomýtat se mu kolem pracovního místa. “Neměla bys dávat pozor na prohlídce? Kvůli tomu jste sem nejspíš přišli ne?“ Odpoví a kývne hlavou ke dvěma mužům, kteří akorát stáli kousek od jeho matky, která si očividně dala na chvíli pohov s kováním hrotu kopí, které nejspíš bude nějak zdobený a umně vytvořený a nepůjde jen o řadový odlitý kov. “Pochybuju, že bys sem šla sledovat mojí práci. Pokud tomu tedy vůbec rozumíš.“ Poznamená ještě a nemyslí to ani nijak zle, zkrátka jen prosté konstatování, takže je ve výsledku na ní, jestli si to náhodou nepřebere jako nějaké podceňování jejích znalostí. Pokud nějaké má. Na první pohled rozhodně nejde poznat, že by někdo byl kovář nebo kovářka, pokud tedy dotyčného najdete u kovadliny nebo v kovárně, kde je jako ve svém živlu. Kupříkladu jako v Axelově případě. Ve chvíli, kdy si tedy dal pauzu ve své činnosti, tak zaznamenal pohyb v rohu, kde se mihla bílá kožešina a za chvíli se jejich směrem rozešel irbis, kterého očividně zajímalo, co se tu děje, když jeho Raksas přestal pracovat a očividně byl už i duchapřítomný a stoprocentně vzhůru. Nemluvě o tom, že i Zephyr byl očividně v o něco lepším rozpoložení, než když šli sem.

Od jeho návratu z Collegia ještě neuběhl ani jeden den. Vrátil se včera pozdě v noci, ale hned brzy ráno, ho jeho matka vytáhla z postele s tím, že snad nečeká, že se bude válet až do oběda. Axel sám neměl ani tak otrávený výraz, ačkoliv se mu vstávat zrovna nechtělo. Pokud bylo na někom opravdu vidět, že mu brzké vstávání a přílišná ranní aktivita není po chuti, byl to Zephyr, který vypadal, že by matku svého Raksase nejraději pokousal, jen kdyby za tím byla vidina toho, že bude moct spát a nebude muset vycházet ven. Axel měl podezření, že něco takového jeho matka očekávala, protože si pro Zephyra přichystala kus jeleního masa, kterým ho uplatila a irbis byl tak více nakloněn tomu, aby přešli z domu do kovárny. Axel celou cestu nevypustil z úst jedinou stížnost, ačkoliv na sobě stále pociťoval únavu z dlouhé cesty, ale očekával poznámku od matky, kdyby se o tom zmínil. Jistě by řekla, že ho nikdo nenutí chodit pěšky a je to jeho vlastní volba. Byly chvíle, kdy k tomuhle kroku Axel svolil, ale to muselo jít hodně do tuhého, protože on a dopravní prostředky se neměli moc v lásce. Převážně pokud šlo o jeho vlastní žaludek.
“Máme několik zakázek, které musíme dodělat. Jinak bych tě nechala spát.“ Pronesla jeho matka, když si všimla jeho zívnutí a promnutí očí. Očividně nebyl nakonec tak úspěšný ve skrývání své únavy. Jak on, tak jeho matka ale věděli, že ve chvíli, kdy se postaví ke kovadlině nebo výhni, probere se a přepne spíše na autopilota. I Axel sám pochyboval, že by mu teď matka nebo děda dali na práci nějaké umné kování nebo něco podobného. Upřímně čekal spíš nějaké podkovy nebo kovové části nářadí, na kterých už ani on neměl moc co zkazit. Dokonce ani v tuhle chvíli. Mladší Raksas na slova své matky přikývl a vešel za ní do kovárny. Zephyr se ihned rozběhl na svoje oblíbené vyhřáté místo, kde už ležela vlčice jeho matky. Ironicky spolu tyhle dvě zvířata dokázala existovat a v určitém směru byla i přátelská. Ve volné přírodě byste to neviděli, ale v rámci jedné rodiny to nebylo nic podivného. Právě ale přítomnost vlčice mu dalo jasné znamení, že jeho matka se pro něj z kovárny vracela, takže ho v podstatě nechala přispat, nebo ho chtěla nechat spát déle, dokud jí to její otec nevymluvil.
Pak už se seběhl menší kolotoč rozdávání práce. Jednoduché úkony, které by Axel nejspíš zvládl provést už i po slepu. Rozžhavení kovu, vylití do formy, a pak počkat až lehce zchladne, nebo ho případně zchladit vodou. Jednoduché kroky, které i ve svém polospánku zvládal. Ani si nevšiml, že jeho děda odešel do přední části kovárny, která byla od dílny částečně oddělená a jednalo se o takový krám, kam měli přístup obyvatelé a mohli si některé jejich výrobky zakoupit, případně si objednat něco na míru nebo ve větším počtu. Sám se momentálně věnuje rozžhavení kovu do té míry, aby ho mohl nalít do forem na hroty šípů.