Příspěvky uživatele

< návrat zpět

HRA UKONČENA Z DŮVODU NEAKTIVITY HRÁČE
.
.
.
.
.
.
.
.

HRA UKONČENA

Semínko skutečně bylo kouzelné, a skřet si po většinu času zakládal na tom, aby jeho rostlinky měly pro toho na druhém konci i nějakou tu pěknou odměnu - a to i v případě, že by se jednalo jen o pěkný květ. To že semínko leželo nějakou dobu v polici mu nepřidalo a když ho Adriam zasadil několik prvních týdnů to vypadalo, že se na něj pořádně urazilo a v hlíně se zavrtalo hluboko, aby se ještě trochu prospalo. Ale i semínko se nechalo obměkčit, když jej mág chodil zalévat a tak nějak jej kontroloval jak se daří, takže nakonec vykouklo pár zelených šlahounů, ty se natahovaly ven z květináče a teprve až když se dotýkaly parapetu, začal do výšky růst stonek. Jaká to nádhera - jeden list, druhý list, třetí list a zelené poupě. Asi po dvou měsících se pak poupě otevřelo a pokud jej Adriam kontroloval pravidelně, mohl při příchodu slyšet hlasité cinkání - to jak se z poupěte vysypaly na parapet zlaťáky. Pak květina uvadla.

(+ 50 ZL) - přičteno

Se zahájením osudované náměstí ožilo dvakrát tolik. Někteří lidé tančili, jiní si procházeli tržiště a motali se tak hráčům pod nohy. Ono najít nápovědu, když se snažíte zaměřit na jednu nebo dvě věci, přičemž vám neustále někdo leze do výhledu není vůbec jednoduché a proto na tržnici bylo obzvlášť obtížné něco najít. Konkrétně se jednalo o problém AEWELLYN s Grace, které se rozhodly prozkoumat okolí tržiště tak, že se porozhlédnou po okolních stáncích. Nebyla to sice úplně nejlepší taktika s jakou by dospěly hned k nějakému výsledku a stálo je to docela slušně velké kolečko kolem všemožných stánků, kde se na něj zpoza stolu usmívala velká masa obchodníků. Jeden z nich, takový vlezlý postarší muž se snažil oběma dívkám vnutit stříbrné přívěsky přátelství a hned na to dokonce náramek co plní přání. Pokud se od něj rozhodly odejít dokonce oběhl stánek a nabízel další ze svého zboží, jen aby dívky chvíli postály u něj a nepokračovaly dál. Protože jeho stánek podle jeho slov byl jeden z těch nejlepších a nejvíce navštěvovaných. Šperky z celé Alterry a s toho nejlepšího materiálu. A byla to právě Aewelynn, kdo měl to štěstí, že když uhnul pohledem zahlédl podivnou shrbenou postavu v hábitu, odkud čouhaly dlouhé nazelenalé uši a pokřivený nos z bradavicí na nose. Tahle postava byla bez pochyby kouzelný skřet z kouzelného obchodu. A pokud byla hodně všímavá, mohla si povšimnout, že ve svých rukou svírá něco, co docela nadějně připomínalo dřevěnou destičku s vyřezáváním. Skřet si to štrádoval mezi lidmi, jakoby jej ani nikdo jiný neviděl a jediným úkolem, který nyní zbýval na obě děvčata, bylo to, aby se co nejrychleji dostali od vtíravého obchodníka, který jim neustále vstupoval do cesty a nabízel jim šperky. Když Lynn vzhlédla podruhé, už skřeta neviděla, takže bude potřeba trochu popřemýšlet jak dál.

. . .

Naopak z druhé strany oslav, tu byl DAGFINN, který zřejmě ráno snědl nějakou šťastnou kaši, jelikož se už dříve rozhodl, že se podívá k soše Uruse a právě pro ono štěstí se mu hned pod nos dostal lísteček s nápovědou, která mu měla pomoct sehnat předmět. Jenže jak tak vzal do rukou stuhu, byla delší než se mohla zdát a písmenka na ni byla přeházená v různém sledu. Bylo tedy docela ošemetné, co si z toho Khalki složí a kam se vlastně vydá. Mohl by požádat o pomoc mladého Raksase, jelikož jak se zdá, některá slova jsou v Iscarycu, starém jazyce Raksasů. Nebo je to jen klamné zdání a ve skutečnosti se jedná jen o další zpřeházená písmena? T AM - DES TO JÍŠ CI ZIN ČE [ ] N - JDEŠ JE NHO LO UT VÁŘ [ ] TUT VÁŘ V - TES ANO U VCI HLIČ CE [ ] NÁ ŠBŮ HSPA SI TELAS AMO - TÁŘ Nyní záleží jen na Khalkim jak se postaví k dané situaci a jak se pokusí vyřešit hádanku, kterou mu dlouhá stužka předala. Jeho stužky si ale začali všímat i jiní, co se do soutěže zapsali a možná by nebylo od věci, kdyby se na to podíval více zblízka, nebo z dálky? .. Který pohled mu vlastně napoví víc, jak získat onen předmět za těžké peníze? Neměl na dumání moc času, jelikož se začaly kolem nich stahovat dost lidí, někteří zvědavě nakukovali přes ramena, aby zahlédli písmo na stužce, jiní, kteří si mysleli, že už na to přišli se začali rozhlížet okolo a šuškat si mezi sebou. Ale nejdrzejší z nich, byl mladý chlapec, který jak rychle přiběhl, chňapl stužku, tak rychle zase vběhl do davu i s nápovědou, která měla Khalkimu v hledání pomoci. Vyřešil ji už, nebo bude potřebovat ještě nahlédnout? Dovolí dalšímu, aby začal řešit stejnou hádanku a měl tak šanci dráčka předběhnout a připravit jej o peníze?

. . .

Louise - zatím bez nápovědy
Rawen - nepřítomen

Můžete napsat i dva posty, do dalšího osudu. Máte na odpisy týden. Děkuji.

16:00 - Z A H Á J E N Í _ O S L A V

Předměty byly skryty, mladík zmizel z dohledu a do samotného začátku oslav zbývalo jen několik málo minut. Podium bylo vyklizeno, muzikanti se odebrali na přestávku a dav se pustil do klasické mluvy. Stánkaři se překřikovaly snad ještě hlasitěji, než když hrála hudba a každý se snažil prodat vše co si sebou přivezl a vypadalo to, že si toho přivezli opravdu hodně, jelikož sotva něco z pultu zmizelo, hned to bylo nahrazeno něčím jiným. A co se jídla týče ani toho, jak to vypadalo neubývalo. Náměstím se rozlehla trumpeta, a tak jak měla, tak utišila dav, kdy i stánkaři snížili svůj hlas až dokud nebyli zcela potichu a jen očima nekontrolovaly ruky šmátralky, které by se rozhodli odcizit něco z jejich skvělého zboží. Oči se upíraly ke dřevěnému podiu, které bylo hned vedle sochy Uruse, přičemž o několik metrů dál se k nebi tyčila připravená vatra, kterou ještě ráno vycpávali suchou trávou a senem, aby lépe hořela.

Ve středu podia nyní stála štíhlá brunetka v zelených šatech s korzetem utaženým pravděpodobně tak, že sotva dýchala, ale na všechny se usmívala. Lady Bratania, která tyto oslavy zahajovala už podruhé se rozhodně nechtěla nechat nazvat neslušně oblečenou. Podobný dress code udržovala i její sestra Esther, která dokonce přijela až z Collegia, aby zde mohla zastupovat radu. Děvčátka jako ze škatulky, plné ideálů a radosti z nadcházejících oslav. "Sešel se rok s rokem a my jsme se tu dnes opět setkali, abychom předali naše dary a uctili tak našeho milého boha. Toho, jež nám určuje cestu a obětuje své tělo, které mění v nitky našich životů, které splétá bz výjimky, stejně spravedlivě jako poctivě." hlas Lady Beatrice rozhodně nepatřil k nejsilnějším a nedal se ani za mák přirovnat k hlasu královny, která vládne Lumině, ale i tak dokázal naplnit náměstí a dolehnout i ke vzdálenějším posluchačům. Beatrice ustoupila o krok stranou a teprve poté pokračovala. "Jako každým rokem, zde vítáme naše hosty ze všech koutů Alterry, ať už jsou ty kouty jakékoliv. ... Nyní už ale přistupme k samotnému prvnímu daru. Esther, která stála v pozadí a držela v rukou malou zdobenou truhlici přistoupila trochu blíže k okraji podia a pootevřela ji k nahlédnutí dovnitř. "A jako každým rokem, za vládnoucí rod s přáním požehnání a dobrých časů pro náš milovaný Pertanian, předáváme Urusovi tento diadém, vyrobený na jeho počest těmi nejlepšími kováři." s těmito slovy Beatrice chytila drobnou truhličku společně se svou sestrou a po několika opatrných krůčcích ji uložily do slámy, aby se k ní později mohly připojit další dary. "Nechť oslavy započnou, pijte, jezte, a hlavně se bavte!“ jakmile bylo zvoláno, jako na povel se opět rozřinčela hudba i hlasy obchodníků, parket se opět proměnil v taneční rej všech možných oděvů, tváří i úsměvů a k vatře se postavilo několik strážných.

A právě po tomto zahájení se na podium nějakým způsobem, za pomoci jednoho ze strážných dostala i postarší žena o holi, která v ruce držela papír, který jasně hlásal jména všech přihlášených do letošní osudované. Sama měla trochu problém aby o holi vyšla schůdky a nějak se postavila do středu podia, ale činila tak s hrdostí a milým úsměvem na tváři. "Lady Bratania nám to zahájila jako každý rok - zcela perfektně, taky vás to nakoplo tou správnou náladou? No nic, jestli ne, tak zahájení naší milé osudované na počest boha Uruse rozhodně ano." měla chraplavější hlas a tedy sem tam ji bylo špatně rozumět, takže bylo třeba aby účastníci hodně napínali uši. Konec konců náměstí se pomalu proměnilo opět v hlučný rej všech přítomných. Letos jsou schovány všechny tři předměty, takže šance jsou veliké a nápovědy samozřejmě také. První nápověda je samozřejmě ode mě, a kdo ji neuslyší má smůlu, tak napínejte uši!" ačkoliv se žena snažila mluvit co ji hlasivky stačily, stejně se zdálo, že nápovědy se slily v jednu nesourodou větu, kterou tak trochu narušila hudba a vřava. Dagfinn měl dnes to štěstí, že se rozhodl jít k soše, jelikož u nohy samotného boha se třepotala bílá mašle s textem, ale jestli tomu bude věnovat pozornost je jen na něm. Aewelynn si nevšimla mladíka, ale není se čemu divit, nic nápadného na něm nebylo, zatím zůstává bez nápovědy, pokud se tedy nerozhodne natahovat uši k tomu co říká stařenka na podiu, pak by se mohla dozvědět, že jeden z předmětů se nachází tam, kde se nejvíce najíte, napijete a obohatíte o šperk nebo nový šat. Co se ale Louise týče, mohl zaslechnout podobně jako Lynn nápovědu ohledně tržnice, ale stejně tak se všem k uším přihnala nápověda poslední: '"Ze slámy jsou utkané, nitě téměř zlaté, tak velí pověst, která Urusovy nitky osudu vede k jejich konci. Sláma je jejich začátkem a nakonec i postelí, kam jdou spát."' Někomu to mohlo dávat smysl, jinému ne. Nyní je to už jen na tom, stihnout do zapálení vatry najít alespoň jeden předmět.

S E Z N A M _ Ú Č A S T N Í K Ů:
* Finn
* Aewellyn
* Louise
* Rawen (×)

Podobu předmětů máte v předchozím osudu. :)

15:00 - Z A H Á J E N Í _ T R H Ů

Krom toho, že se Grandir od časného rána připravuje na oslavy ve velkém stylu – všude se věší lampiony, a každý kdo přišel jen trochu dřív, ať už to byl místní nebo cizinec, jednoduše nějak musel přispět k dílu. Takže se velice snadno mohlo stát, že v jednu chvíli jste seděli v klidu na svém kameni a v té příští už jste s koštětem pod taktovkou stařenky uklízeli taneční parket na večer, věšeli lampiony tam, kam jiní nedosáhli, nebo se snažili natáhnout o deset čísel menší ubrus na velký dřevěný stůl. Statní muži nosili lavice a židle a zdejší stráž si pomalu procházela okolí náměstí a rozmisťovala se pro případ nepokojů. Sice čekají posílení jednotek z Collegia, ale nikdy nevíte, kdy dorazí, loď totiž jen tak neuspíšíte. Samozřejmě se tu najde i několik povalečů, kteří se různě schovávají s kousky jídla, knihami nebo se jedná o děti, které se rozhodli, že raději, než leštit sochu boha Uruse budou hrát na honěnou nebo na schovávanou. Není tedy vyloučeno, že v plné rychlosti některé z nich skončí v něčím náručí. O to obezřetnější jsou stánkaři, kteří na připravené stánky vykládají své zboží, seženete tu: stánky s nápoji a jídlem, korálky, přívěsky, náhrdelníky, náramky, čelenky, látky, oděvy, zbraně (hlavně zdobené dýky, meče, sem tam dobrá sekera nebo vrhací nože, luk a šípy jen zřídka) ale v zapadlejších stáncích na vás čekají i jedy, lektvary a různé vývary a odvary z kde čeho. Naštěstí přípravy problémy žádné nenastaly a tak s úderem přibližně třetí hodiny náměstí konečně rozřinčely hlasy obchodníků, kteří se snažili překřičet muzikanti, ladící své neposedné nástroje.

Po několika skřípějících tónech houslí se náměstím konečně roznesly první tóny veselých melodií a do davu se vmísila pověřená osoba skrývající tři záhadné předměty na každoroční osudovanou. (Dole je máte na obrázku. I s popiskem. ) Rozhodně působil dost nenápadně na to, aby mohl pohledům uniknout, ale nikdo nemůže říct, že nemohl být spatřen. Mladík si byl vědom důležitosti své práce a rozhodně ji příliš nezanedbával. Krátce proběhl kolem Grace, Aewelynn a krátce se mihl v zorné poli Ashryn a Finna, ale jen těžko by jste ho spojili s někým důležitým. Působil totiž zcela obyčejně. Když totiž osoby míjel, jeho ruce dávno byly prázdné. To, co bylo už u příprav nyní pokračovalo, všude bylo ještě dostatek světla, do Grandiru stále proudili návštěvníci.


Páska na oči - červená látková páska se zlatým zdobením
Dřevěné oko - Kulatý dřevěný podtácek, asi o velikosti jablka s řezbou oka
Klubko nití - Obyčejné klubko slaměné nitě

Místo: HOSTINEC | Postava: XINNIAN
Informace navíc = - 10 zlatých (odečteno)

"Hmf.. vy temní elfové jste jako osina v zadku." zabručí nesouhlasně, když se Ashryn dožaduje dalších informací a zahledí se někam pryč, jakoby tu snad elfka už ani nebyla. Teprve se zacinkáním mincí se pohledem vrátí k ní a očima je na stole přepočítá. Nadšení z ní tedy zrovna nesrší. "Vyjednávání? Příště snad budeš chytřejší a peníze tu půjdou rovnou, před upjatýma kecama - nemám na tebe totiž celej den." zamumlá a stáhne si peníze do svého měšce. Je to člověk co jsem tak slyšela, v Grimstonu prý měla budoucnost na to, že to byla žena. Ale zdrhla, husa." odmlčí se, upíjejíc s podezřele vyhlížející lahve. "Chtěla prý do Pulchramu, ale tam si ji podal jeden z těch nechutnejch pavouků.. nějak se dostala do Salangu, kde se o ni Elfové starají. Co se zotavila prý dolejzá za tamním bývalým kapitánem stráží - Eldrin se jmenuje myslím.. " opět krátká odmlka s oním upitím z lahve. Patřičná dávka nezájmu tomu nesměla chybět. "Malá, otravná, tmavý vlasy - prej hodně štěká. Klasika u lidskejch ženskejch co nevědí, který bije na světě." natáhla ruku, požadujíc svých dalších pět zlatých. Víc už zřejmě nyní Ashryn nedostane.

Tekutá bouře vám může v mnoha ohledech pomoci, když jste v těžkém boji, nebo v nějakých nesnázích, ovšem pokud vás zastihne nepřipravené, nevěstí to pro vás nic pěkného. Oblohu zakryly tmavé mraky a ulice jinak prosluněného města potemněly, jakoby byla jedna z těch nejčernějších nocí. Po udusaném písku se plazila mlha a obchodníci, narychlo překrývaly své zboží, aby nepromoklo. Jen skupina těch, kteří se zdržovaly v samotném středu tržiště mělo výhled na tragedii, jakou způsobila cizinka se svým kradeným vejcem. Její vykřikování sice získalo pozornost stráží, kteří se ženu pokusili zajmout - což se i povedlo, ale kradené vejce mělo zřejmě vlastní hlavu, když se skořápka rozletěla. Nastal chaos, ve kterém Beam A Kaikara ve vřavě osaměli. Stráže uklidňovaly situaci v jejich okolí, bránily běžné obyvatelstvo a několik z nich házelo očima po Kaikaře a mladé královně. Inge nebyla nikde k nalezení a had se velice rozhodně vydal jejich směrem. Útěk byl možná dobrým nápadem pro získání nějakého toho času, ale had se s tím příliš odradit nenechal a dvě rychle kočky následoval. To, že mu uskočili stranou a on neviděl kam si zasloužilo hlasité zasyčení, právě ve chvíli, kdy se spustil prudký déšť.

Vypadalo to, že snaha stráží, hada zastavit byla v mnoha ohledech marná, ačkoli to na jeho těle zanechávalo krvavé rány, které se stejně jako dešťová voda, snažila dostat do udusaného písku. Bohužel, Ozara bylo město velice staré a déšť tu nebyl častý - voda zůstávala na povrchu a vytvářela s volným prachem a pískem podivně lepkavou břečku, ve které teď královna i Kaukara dřepěli pod plachou jednoho ze stolů. Had se opět jejich směrem, byť to sám neveděl a hledal svou kořist, vždy se proplazil pod stánkem s setřásl tak ze sebe stráže, kteří se jej i nadále snažili zastavit. "Co to sakra je!? Nejde to zastavit! Míří to k nim!" - "Kde je královna?! Musí se dostat zpět na hrad!" tržnicí nyní otřásaly rozkazy stráží. Kdesi mezi nimi zazněl i hlas Inge. "Královna musí okamžitě zpět na hrad..." To už ale had prošacoval a zbořil další stánek Ozarské tržnice.

BEAM:

Příchod obrovského hada na tváři mladé královny přivolal ustaraný a vyděšený výraz. Nejprve se rozhlížela okolo sebe, hledajíc Inge, ale v nastalém chaosu nebyla schopná ji najít. Proto se očkama upřela ke své nejbližší možné ochraně - ke Kaikaře. "Co budeme dělat?!" stačila ze sebe vypravit, než si ji Kaikara přivinula k sobě a uskočila s ní stranou. NE že by snad Beam nezvládla tak velký skok, ale nyní byla poprvé sama proti něčemu takovému. Navíc v Ozaře, která nikdy nebyla takto nebezpečným místem - hlavně díky skvěle vycvičená stráži. Ale jak Sytyx míní tak se i stane. Pravděpodobně musela udělat něco moc špatně, že se na ni jejich bůh tak rozzlobil. Přitiskla se ke Kaikaře, aby nespadla a objala ji packami. Jakmile se ocitla ve zdánlivém bezpečí, skrytá pod jedním ze stánků zvedla tlapky aby si prohlédla v jaké bahnité břečce to vlastně stojí. "Je tu spousta lidí v nebezpečí, je tam dostatek stráží? Ještě jsem nezažila, aby v Ozaře tahle pršelo." zvedla kukadla ke své společnici a snažila sa nahlédnout ven. Bála se, ale nikoliv jen o sebe, jako o svůj lid a stráže, kteří nyní bojují venku. "Ten.. had.. vypadá trochu jako Bondimur, ale je hloupost, aby byl tady - žije ve vodě.. Ve velkých hloubkách - vím to, protože jsem se nedávno učila o tvorech z Bestiáře, abych věděla více o našich džunglích." odmlčí se a zatahá Kaikaru za látku oděvu. "Je velice nebezpečný, ale většinu svých obětí spíše škrtí a topí, než že zabíjí jedem. Kdyby se dostal k řece možná by se vrátil do moře.." pozvedne trochu hlavu a dál na Kaikaru ustaraně hledí. Sama neměla mnoho schopností, jak by zatím mohla svůj lid chránit osobně, ale mohla alespoň trochu popřemýšlet o tom, co by mohli udělat, aby ho dostali z Ozary. Pak zaslechla hlas Inge, ale nedovolila si jí odpovědět nazpět, aby na ně neupozornila. "Kaikaro.. musíme něco udělat, nemůžeme je tam nechat bojovat samotné.. Musíme něco udělat!"

//Abych nepsala dva posty za sebou, napíšu to do jednoho a tedy budu svou postavu ovládat Osudem.//

Mladá královna by jistě ráda zodpověděla dotazy, jaké k ní Kaikara měla, ale příležitostí k tomu neměla mnoho. Naopak Spíše žádné. Prodejkyně záhadného vejce zřejmě sama nečekala, že by ve Vejci mohlo být i něco jiného než peníze nebo pukavec, ovšem odpověď byla pravdou. Skořápka praskala zatím co žena vykřikovala urážky na zdejší kazrafanky. Nebylo divu, že ženě velice brzy jedna pořádná rána do nosu přiletěla a na místo se seběhly stráže, které tu byly nejen díky královnině přítomnosti. Beam se tím směrem otočila, aby si vše prohlédla a nakrčila přitom pohledu obočí. Věděla, že rvačky nevěstí nic dobrého a obvykle to znamenalo její okamžitý eskort zpět do paláce. Ohlédla se po své obvyklé ochraně , tedy po Inge, ale její nejbližší přítelkyně byla pryč. Cítila, že je něco moc špatně, hodně špatně. Zapřela se o svou hůl a přikročila blíž ke své nové společnici, tedy ke Kaikaře. Nestávalo se, že by ji Inge nechala samotnou, byla vždy s ní a mělo to tak být až do chvíle kdy odejde na výcvik a následně se z něj vrátí. A do toho byla ještě hodně dlouhá doba. "Říkala jsem jen pravdu, je to jen vejce.. obyčejné vejce a stejně jste neměli odvahu." žena kolem sebe kopala a dál vykřikovala na celé tržiště, i když dávno byla v rukou dvou strážkyň ve zbroji, které ji odváděli pryč. Beam však měla oči ukotvené na onom vejci, na strůjci veškerého problému. Skořápka praskla a jeden její velký kus dopadl na stůl. Beam udělala další krok směrem ke Kaikaře a ve chvíli, kdy se skořápka rozletěla do stran už stála za svou společnici, schovávajíc se za ní jako za štít. "Inge je pryč. Nikde ji nevidím, nikdy neodejde, nikdy mě nenechává samotnou, něco je špatně." pronese ke Kaikaře, vykukujíc zpoza ní směrem k místu kde bylo dříve vejce a nyní se tam pohyboval velice nepříjemný stín, okolí zůstalo v pozoru. Začarovaná vejce našeho skřeta nikdy nejsou radno popichovat. Nejprve zemi pokryla mlha a pak se ozvalo tříštění skla, kdy zbylo po lahvičce s tekutou bouří jen pár střepů. Nebe se zatáhlo a nad Ozarou se spustil silný déšť, kterým se proti Kaikaře s Beam plazil až překvapivě velký, slizký had, který ocasem odrážel útoky ostatních. Beam ustoupila o několik kroků od Kaikary dozadu, aby ji dala prostor a znocu se rozhlížela po Inge, netušíc, zda ji nová známá bude moci ochránit. Dokonce povolila ve své snaze o udržení magie iluze a popustila uzdu své pravé podobě, aby mohla svou hůl případně použít jako zbraň a také, aby se ji lépe utíkalo, kdyby to bylo nutné.

Jaký to krásný den, na území Ozary. Slunečno, na obloze jediný mráček a uprostřed hlavního města to hýří životem. Trhy jsou v plném proudu. Stánkaři se překřikují jeden přes druhého: "Ryby! Ryby" Čerstvé ryby." - "Koláčky, koláčky stovek příchutí." - "Látky, látky jemné jako satén, volné jako hedvábí." - a přesto jeden hlas je silnější než všechny ostatní. Dolehne k uším každého na trhu, jelikož tento stánek zakrytý pruhovanou plentou je uprostřed všeho dění. Kolem něj se nachází velká spousta zdejších žen, jelikož zvědavost je pořádná diva. U stánku se na jeho středu vyjímá dračí vejce - nebo tak alespoň vypadá. Zřejmě se jedná o nějaký pěkný předmět od skřeta v tajném obchůdku, ale nikdo si nemůže být jist. Bez dechu a pusou dokořán nezbývá nic jiného než neznámou cizinku sledovat a naslouchat jejím slovům. "Jedinečná šance! Vydělejte si, nebo prodělejte. Záhadné vejce a nikdo neví co v něm. Jsou to peníze nebo jen pukavec? Kdo ví, prodám pod cenou, předám dál. Velká šance!" starší žena zahalená v plášti z jemné tkaniny. Davem se rozléhají všemožné báchorky o kradeném vejci z tajemného obchůdku. O naštvaném a zuřícím skřetu, který ukradené vejce začaroval. Nikdo si netroufne přistoupit blíže a žen atak i nadále bez ustání vykřikuje. Ztrácejíc svůj hlas i trpělivost. "Cožpak se Kazrafanky bojí vejce? Nebojácné bojovnice, město je vás plné, ale zbabělost vám nechybí, to si říkáte ženy?" změna taktiky zřejmě zabrala, nebo spíše upoutala pozornost každého ze stráží. Co se bude dít nyní dál, co ukrývá ono vejce. Co se skrývá za tenkou slupkou? To ví jen ten kdo vejce začaroval a ten zde není. Pravděpodobně si křepčí nad uniklým Klerencem nebo se snaží vyhandlovat tu nejlepší sumu za předmět? Kdo ví, kde je mu konec, když se vejce začne pomalu klubat. Skořápka praská, ale.. co bude dál?