P Ř I H L Á Š E N Í



H L A V N Í _ M E N U


N A P O S L E D Y
A K T I V N Í

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Ještě chvilku zaujatě sledovala práci a koukala mu skoro doslova pod ruce. Nepovšimnula si že přišla odpověď. Byla zvyklá tročku na jiné způsoby výroby a takže sledovat něco nového bylo dosti záživné na to, aby zapomněla na svět kolem sebe. Nakonec ale zaregistrovala že promluvil. „Ano samozřejmě. Raksasové možná. Ale my lidé bychom se sekerou daleko nedošli. Přece jen... Už tak je těžké nezapadnout někde do sněhu nebo rovnou nespadnout někam do ledové jeskyně“ usmála se na něj, když na ni zvedl pohled. Ohlédla se za otcem, který si vlastně ani nevšiml že už je jeho dcera nenásleduje. Byl až moc zaujatý v rozhovoru se starými známými. Taky ale věděl že se tady nejspíš Adelyn ani neztratí.
„Nejsem si jistá proč přesně tady jsme, ale určitě to nebude jenom prohlídka" pokroutila hlavou.
Musela však překvapeně zamrkat potom co řekl. „Prosím? Možná tak zrovna nevypadám ale kovářskému řemeslu rozumím víc než dost“ odfrkla trošku dotčeně ale za zlé mu to neměla. Vlastně takhle reagoval skoro každý muž, které kdy potkala v kovárně ať už tady doma nebo někde jinde. „Kovářka sice nejsem ale pomáhám v kovárnách celý život, takže si myslím, že nějaké znalosti opravdu mám“ pokračovala klidně aniž by si na první moment všimla pohybu v rohu. Ani ve snu by ji nenapadlo že zrovna tady ve městě narazí na Irbise, a ještě k tomu uvnitř zrovna téhle kovárny. Když však šelmu zaznamenala měla opravdu co dělat, aby po mladém Raksasovi neskočila, aby se dostala do bezpečí. Zachovala ale nakonec klidnou hlavu a jen tiše sledovala kočku plížit se kolem. Nebylo to pro ni ale nijak příjemné. „Asi se sem jen tak nezatoulal že ne?“ zeptala se potom co sesbírala ze země všechnu svou odvahu. Kdyby tak věděla že tady takové zvíře potká nejspíš by zůstala stát venku radši v zimě.

Adelyn byla dívka menšího vzrůstu. Rozhodně nepatřila mezi nejmenší. Jenže když se vrátila do rodného království určitě mezi nejmenší obyvatel Frystabergu patřila. Přijela zrovna nedávno. Před třemi dny aby navštívila po delší době opět otce. Co začala pracovat v kovárně, kterou vlastnil v Collegiu neměli možnost se vídat. Už od časného rána byla na nohou a pomáhala douklízet nepořádek z předešlého dne jelikož poslední objednávku dokončili poměrně pozdě. Dnes měli zavřeno jelikož její otec plánoval návštěvu jednoho ze zdejších kovářů. Zatímco v tichosti zemetala kovárnu její otec venku připravoval dřevo na topení. Nevěděli kdy přesně se vrátí zpět a tak si radši přivstali aby si vše nachystali. Adelyn milovala sníh přesto že celých 16 let jejího života pro ni byl samozřejmostí stále pro ni měl své kouzlo. Uklidnila metlu zpět na své místo a vydala se obléknout kožich aby byla opravdu v teple. Sice byl stále podzim a ještě ne zima ale teplota už tady rychle klesala. To také znamenalo že pokud se chce vrátit do svého nynějšího domova ještě před zimou měla by se dát na cestu. Nakonec se s otcem vydali na druhý konec Glacie na již zmíněnou návštěvu zdejší kovárny. Ještě po cestě Adelyn neměla tušení že půjde o kovárnu Raksasů. Procházeli ulicemi Glacie. Adelyn sledovala jak tady děti pobíhají a koulují se mezi sebou. Takové hry tady byly na denním pořádku. Prošli kolem největší katedrály kterou Frystaberg měl. Tady oslavila svůj největší úspěch. Před pár lety zde lukem, který sebou nosí všude až dodnes dostřelila skoro až na úplnou špičku nejvyšší věže. Trvalo pravdu dlouho než šíp spadl sám opět dolů. Samozřejmě nestřílela ze země. Vyškrábala se tenkrát na jeden z domů, který se nacházel poblíž katedrály. Pobaveně zakroutila hlavou a dál následovala svého otce. Netrvalo dlouho a před nimi se objevila poměrně velká kovárna kterou Adelyn s otevřenou pusou sledovala. Vypadala nádherně. Tedy otcovi obě kovárny vypadali moc dobře ale tato kovárna měla něco více do sebe. Hned poznala zásah ženské ruky. To by nikdo nemohl popřít. Samozřejmě si ale sama nebyla jistá jestli to tak je nebo ne. Pousmála se na otce a následovala ho ke kovárně. Nedovolila si se od něj vzdálit ani na krok jelikož moc dobře věděla že zavázet v kovárně se opravdu nevyplácí. Zůstala stát opodál když jí otec pobídl aby tady počkala. Sledovala jak odchází za poměrně vysokou ženou a starším mužem. Ach ano... Raksasové. Teď si tím byla jistá. Jestli milovala nějakou rasu víc než Raksase tak jí ještě nikdo neobjevil. Ještě aby ne když tady vyrostla. Rozhlédla se kolem sebe po kovárně tedy asi spíše krámku. Nakonec když pokynuli rukou vydala se s nimi dozadu kde jejich konverzace pokračovala. Opravdu to tady bylo obrovské. Nemohla skoro udržet pusu zavřenou. Lhala by kdyby řekla že se jí to tady nelíbí. Povšimla si i mládence, který se očividně chystal něco slévat. Zvědavost jí nedala a pomalu se vydala k němu. Sledovala co dělá a musela se usmát když si všimla že jde o formy na šípy. „Luk a šípy patří mezi jedny z nejlepších zbraní jaké kdy ve Frystabergu lidé a Raksasové používali” pousmála se na něj.