Příspěvky uživatele

< návrat zpět

GRIMSTONE

Polemizování o vraždě jisté osiny, která jí otravovala život bylo za chvíli skoro jako tancování kolem sekery, která mohla a nemusela po nešikovném drknutí spadnout na její hlavu. Rozhodně to byl zajímavý způsob, jak si najít nové známé, a nejspíš by se neměla do takového tématu jen tak pouštět, ale znělo tak krásně, že si nedovedla tak úplně pomoct. Všechno ale jednou skončí a i na rozebírání vraždy vlastní krve s cizincem se jednou musel podívat konec. "Jistě byste našel někoho jiného, kdo by si s vámi pohovořil na tohle nebo podobné téma. Přeci jen jsme na místě, kde se učí zabíjet a vojáci se mezi sebou štěkají a vyhrožují si násilím i smrtí v jednom kuse. Smutek by byl zbytečnou ztrátou času v okolí takového zlatého dolu," pronesla sladce popírajíc slova, která mu nebyla ani úplně ochotná zobat z ruky, ale byla to malichernost, kterou nebylo třeba moc rozvádět. Naopak cena a možné spekulace a o tom, že by nemusela být vlastně žádná, to už si žádalo trochu více pozornosti, ale také se zároveň ponořila do ticha, jak ho poslouchala. Nějakou reakcí na jeho slova mohlo být protočení očima při slovech o tom, že by s ní jistě nechtěl na oplátku provádět žádné nemravnosti, jako by to snad někdy bylo ke zvážení. Ale celkově představa nějakého úkolu na oplátku nebyla příliš lákavá. Zlaté bělení tatíčkovi pokladny. "Nedivila bych se, kdyby mělo dojít k jejímu bezplatnému odstranění, kdyby mělo přijít díky otravnosti, ale myslím si, že to nebude potřeba. Náš hovor mi jistě schladil hlavu a vyhnat z ní jakákoli vražedná přání," nechala znát na hlase, že nemluví pravdu, ale co už s tím? Kdyby nic jiného, tak rozhodně nechtěla být nic dlužná a také si opět připomněla, že by se nenechala ochudit o možnost zabít svoji sestru sama, kdyby na to mělo přijít. Proto na ponechání věcí osudu pouze souhlasně kývla a téma snad bylo mrtvé stejně, jako bude jednou Bellona.
V další chvíli ale opustila krásnou představu mrtvé sestry a nechala zmizet úsměv ze rtů. Možná chtěla učinit jakousi radost své nové společnosti nebo si chtěla jen chvíli hrát na to, že by jí jeho slova měla opravdu trápit. Proto si dovolila nasadit masku, která lehce odrážela jistou obavu z toho, že by na ni mohla být hozena vražda, kohokoli, kdo by jeho měl podrobovat výslechu na její žádost či spíše milé upozornění. Pravdou ale bylo, že věřila v to, jak snadno by se z toho se svým titulem dostala, a také v to, že by jí každý snadno uvěřil, že to nebyla ona ale jakýsi cizinec, který podezřele mluvil i vystupoval. No a kdybychom se měli bavit o těch nebohých životech, které by přišli vniveč? Ty by jí byli nejspíš jedno úplně. Proto se jí úsměv na rty vrátil, když domluvil a dovolil si naznačit, že by ho k takovému činu vlastně přinutila. "V takovém případě asi nemáte kontrolu nad vlastními činy a životem, když by vás i náhodná kolemjdoucí přinutila prostým činem k vraždě. Skoro jako pěšák na šachovnici a ne tak důležitý pán, jak jste se mohl zdát," dovolila si jakési milé pošťouchnutí vlastně ohledně odpovědnosti nad vlastními činy a jistou svobodou nad tím, co dělá a nedělá. Byla to spíš hloupost, ale tak proč by si ji nechávala pro sebe, když byla docela malá šance, že se s ním setká i v budoucnu. "To by bylo jistě kvalitní čtivo, které by na rozdíl od většiny knih i přišlo vhod." Lehké zhodnocení možného spisu užitečných rad přišlo i s lehkým úsměvem, protože i když mluvil neurčitě, v ohledu její budoucí profese by se nějaké jeho rady mohly jistě vyplatit a také by jí nejspíše i zajímalo, co všechno by si mohla přečíst.
"Nechte mě hádat. Skvělá pomoc ale opět za tu správnou cenu?" nadhodila skoro pobaveně na to, že by jí dokázal pomoci vystoupat nahoru, ale stejně snadno by někomu mohl pomoct zase dolu. Ale i přes pobavení se ubrala spíše k myšlence, co je tedy zač, když může mít moc někoho nechat vystoupat. Samozřejmě se takováto věc často vídala u šlechty a nějakých prosťáčků, co si vydržovali, ale ti nikdy nepřevýšili toho, kdo jim nahoru pomáhal a také o tom stejně každý věděl. Tole bylo něco jiného, protože si ho nějak odnikud nevybavovala, ale tak to mohlo být i tím, že se moc nezajímala o strojené společenské akce. Možná by to měla v budoucnu ale přehodnotit. "Krví se platí za spoustu věcí," řekla celkem věcně, jelikož to byl prostý fakt, ale na rtech se jí poté objevilo docela prohnané pousmání. "Ale tak trocha krve ještě nikoho nezabila nebo tedy aspoň ne toho, co jí prolil, hned potom, co jí prolil. Člověk stejně nedosáhne nesmrtelnosti, tak co je smrt při dosažení moci?" Optimistická myšlenka přišla se smířeným pokrčením ramen a úsměv jí z tváře nemizel ani potom. I když tedy cítila nutkání se ušklíbnout při slovech, jež jí připomněla hlavně to, že je malá, ale tak zaměřila se na generála na koni. Proč si zatěžovat hlavu negativy, že? Ale ve výsledku by se jí spíše líbila pozice oblíbeného králova zabijáka, než nějaké generálky, přeci jen se jí poslání jejího rodu zamlouvalo a dosáhnout takové pozice by bylo lepší ctí než velení dutým hlavám.
Jejich hovor se poté začal zabírat směrem k jeho ctěnému povolání, které jí neprozradil a přišel ještě s kreativní metaforou, která jí přiměla ze všeho nejvíce k protočení očí, ale nevadilo jí to zas tolik. Sice by ráda ukojila svoji zvědavost odpovědí, ale ne tolik, aby se o získání odpovědi nějak moc snažila. "Nebozí netrpěliví čtenáři, kteří by radši měli odpověď, než aby mysleli, že?" neodpustila si však malou poznámku. "Třeba ano. Hádám tedy, že budu moci doufat, že se nedozvím o vás a vaší práci víc při iniciativě vedoucí k mému zmizení," řekla s pousmáním, ale vlastně by asi opravdu doufala, že na ní v brzké době někdo nepošle v podstatě nikoho, kdo bude mít za úkol nechat ji zmizet. Nyní ale vypadalo, že zmizení by se měl obávat spíš strážce hlídkující u tábora nebo tedy spíše zírající na dvojici rozebírající všechno ale vlastně nic zároveň. Takže mohla býti v klidu a ještě se pousmát jakémusi přání smrti, kdyby se stráž pokoušela natahovat uši, aby se od nich něco dozvěděla.
To bylo brzy ale stejně jedno, když se na tábor rozhodlo podívat jakési stvoření, které zabíjelo všechno v dohledu. Kdo by se zajímal o druhé, když má na práci zachraňovat si vlastní krk, no ne? To si možná Ari měla říct předtím, než zvolila za správnou možnost dalšího postupu kolaboraci se svým novým známým. Přeci jen ho mohla nechat jako toho, co chvíli to zelené něco zdrží tím, že se nechá zabít, a sama utéct, aby si ušetřila další rány na těle a i případnou možnost smrti. Bojovat mohl být ale jakýsi reflex nebo to snad mohla být i skrytá touha po tréninku s něčím, co se mohlo zabít a ne jen cvičně. Ale spíš takový ten boj o život. Díky tomu následně utržila hned několik řezných ran od hvězdic vržených tou podivnou postavou. Cítila pálení, jak jí projely kůží i masem, ale adrenalin ho brzy odsunul do pozadí a zbylo jen hledání zbraní a chuť tuhle laskavost oplatit. Tak se také stalo. Hvězdice, které před tím hodila, sice v entitě nezůstaly, ale zanechaly v ní díry, což jí celkem stačilo k tomu, aby se rozhodla vrhnout i dvě dýky, který přibrala do výbavy, tentokrát míříc na hlavu oné postavy.

GRIMSTONE Sudá 4

Hovor s tajemnými cizinci dumajícími a vraždě, nebo tedy minimálně dopomoci s něčím zmizením. by asi neměl být něčím, co by si v rámci svého výcviku nebo i postavení měla dovolovat. Nejspíše by se našla celá řada příbuzenstva i prostě a jednoduše těch, co už dokončili výcvik, který měla ona sama stále před sebou, byť už jen jeho část, a celá ta řada by jí jistě mohla dát nějaké ty rady ohledně obezřetnosti, která by jí teď mohla chybět. Ale svým způsobem jí mohla mít, no ne? Zase tolik neřekla, nejspíš. Ale, i kdyby ano, nemohla si pomoct, protože téma bylo svým způsobem zábavné a představa mrtvé Bellony byla pro změnu příliš lákavá. Navíc to stále bylo jen v rámci přemýšlení a ne kutí plánu, tak si nemusela dělat vrásky. "Jak velkorysé rozdávat takové nabídky jen tak ne potkání," pronesla se zamyšlením a sjela ho odhadujícím pohledem od hlavy až k patě, "ale, když už teď mluvíte o zvyšování ceny, možná byste měl začít s jejím určením. Přeci jen by bylo zbytečné zatěžovat si hlavu nabídkou, kterou bych si stejně nemohla dovolit." Snad teď mohla působit, že se v ní probudil nějaký ten náznak obchodního ducha, ale šlo spíš o zvědavost. Něco jí říkalo, že on jistě nebude ten typ, který by měl přijímat za něco takového platby ve zlatě, a právě proto jí zajímalo, o co by mělo jít. Snad informace nebo nějaké laskavosti, které by se člověku mohly nehezky vymstít? To znělo jistě zajímavěji než peníze. Ale zvažování nabídky zatím jistě nemohl hledat. Kdyby měla svoji sestru chtít mrtvou, udělá to sama a rozhodně se neupíše něčemu, co by mohlo stát její krk.
Nemělo ale cenu se něčeho v tuto chvíli obávat, když si jenom hezky povídali, že? I jeho další slova zněla skoro jako úvod nějaké pohádky nebo možná spíše pochmurného a odstrašujícího příběhu, ale nebylo to vyloženě nic, co by jí mohlo a mělo být vyloženě cizí. Sice ještě nedostala žádný velký a oficiální úkol, ale byla si celkem jistá, že její rod byl celkem zběhlý právě v mizení nehodících se, krom jiného. Snad právě podobnost s jejím rodinným řemeslem ho udržovala zajímavým, i když se v porovnání s jeho prezentováním sebe samého tak nějak sama podvědomě zařadila spíš mezi menší rybky. Ale to nebylo nic, co by nemělo být pouze dočasné. "To zní docela konkrétně, až by si jeden mohl začít říkat, zda nepovolat někoho, kdo se vás na to poptá trochu víc dopodrobna. Mizení sousedů je nehezká věc. Od koho si potom nebožáci budou půjčovat sůl?" Obezřetnost se jí stále držela i právě proto, že jeho popis mizení lidí byl konkrétní dost na to, aby jistě nepochybovala o tom, že v tom může mít praxi, ale do hlasu se jí vetřel spíše hravý tón, protože jí to netrápilo tolik. Nakonec bylo všechno v pořádku a tak to taky zůstane, pokud by se tedy nerozhodl naznačit, že další na seznamu zmizelé šlechty bude ona. "Ne každá mladá dívka musí hned ukazovat prstem díky takové drobnosti. Díky přátelské radě bych přeci nemohla nikoho nazývat vrahem a jak to tak zní, vy máte užitečných rad asi dost," broukla skoro tak sladce a nevinně, jak se v danou chvíli tvářila. Kdy se taky může lépe prezentovat jako andílek, než u rozebírání vrahů a nevrahů? Samozřejmě by se našli mnozí, kteří by k takovému výstupu měli výhrady, ale vzhledem k tomu, jak celá tahle malá konverzace začala, bylo dosti zbytečné se nějak významně brzdit v tom, co povídá.
Její nová společnost nebyla zajímavá pouze tím, že neměla žádnou potíž bavit se o nenápadných vraždách pod stínem noci, ale i tím, že skutečně měla daleko od hlupáka. Snad by ji mohlo i vyvést z míry, že uhodil hřebíček na hlavičku jen díky tomu, že by měla chuť zbavit se drahé sestřičky. To byl pozoruhodný myšlenkový pochod, byť mohla jednoduše zapřít, že by to tak mohlo být, ale jistá domýšlivost jí přiměla k tomu, že se považovala minimálně za stejně chytrou a neměla potřebu se vyloženě obávat toho, že se nyní trefil. "Řekněme, že jsem se uměla dobře narodit, ale stejně nejsem stále tak vysoko, jak by mohla žena být," přiznala lehce neurčitě svůj původ a trochu nad tím pokrčila rameny. Přeci jen to, že patřila k jednomu z významných rodů jí ještě stále nečinilo tolik významnou, jak by chtěla. Jenže na nějakou opravdovou moc mohla zde celkem jistě zapomenout, takže se musela zatím spokojit s tím, co může získat právě v rámci svého rodu. Při jeho následném vyptávání na její budoucí profesi se ale musela nespokojeně ušklíbnout. Sice neměla v plánu být řadovým vojákem a v její budoucnosti nebylo místo pro nějakou čest, kterou by právě voják mohl na rozdíl od ní mít, ale stejně tak by mohla být a taky byla trochu dotčena, neboť se jí pár jeho slov zdálo spíš jako výsměch představě, jak drží v ruce meč. Nebylo tedy žádnému divu, že k němu v další chvíli vzhlédla jako ztělesněné sebevědomí a založila si ruce na prsou. "Rozhodně nemám v plánu stát se pěšákem v poli, ale nepochybuji o tom, že bych takové se zbraní v ruce překvapila. V mé budoucnosti má být ale o něco méně slávy a hrdinství v bojové vřavě, spíš se ponese v podobném duchu jako mizení a pohozených těl, o kterých jsme mluvili,"" pronesla s ledovým klidem a na rtech se jí objevil menší úsměv. Možná by to mělo pro ženu pobuřující, ale jí jistě tolik nevadilo, kdyby byla nazývána vrahem. Stejně to jednou přijde. V další chvíli, když přešel k rádoby spikleneckému šepotu, se jí na rtech objevil pro změnu úsměv spojený s jistým zvráceným pobavením. "Budu to mít na paměti, ale s těmi už si umím poradit taky." Jedno obočí jí vyjelo nahoru, jako by se ho snad ptala, zda to nechce vyzkoušet, ale neslušným pánem aktuálně nebyl, takže to bylo spíš hravé gesto než skutečná výzva.
"To mi nezní zrovna jako oficiální práce," nadhodila podezřívavě, ale nešlo ani tolik o to, že by nějak chtěla odhalovat nějakou nekalost, jako spíš o to, jak to s ním vlastně je. Sama se sice vyhýbala nějakým přímým odpovědím, ale nevadilo by jí, kdyby sama nějakou tu přímou odpověď dostala. "Na to, jak neurčitě jste mi to celé popsal navíc nevidím moc důvodů držet jazyk za zuby, stejně není nic, co by mohlo být prozrazeno," usoudila nakonec s docela přesvědčivou dávkou nezájmu, ale rozhodně neměla v plánu nějak dál zjišťovat, byť zvědavá rozhodně byla. Doprošování se odpovědi ale nebylo něco, k čemu by se chtěla snížit, takže se zaměřila pro změnu na muže, co nevraživě sledoval její společnost, a taky na to, aby náležitě protočila očima, když přišla zmínka o jakési žárlivosti. "Žárlivost by se mu vyplatila u někoho, kdo si vede děvku za dobrou cenu, ne u někoho, kdo se vybavuje na naše téma," zhodnotila s poněkud nakrčeným nosíkem, neboť mužská žárlivost jistě nevycházela z představ o klebetění, což jí vedlo leda k myšlence, že kdyby měl hlídač, nebo co to vlastně bylo, skutečně žárlit na Benovu společnost, zasloužil by ránu do zubů. "Jak znám vyšší třídu já, jde spíš hlavně o moc, peníze a vlísání se do přízně, než o vyložené vlastenectví. To se týká jen zlomku," podělila se o svůj nepříliš pozitivní názor a snad aby udělala muži radost, prohlédla si ho, tentokrát ne odhadujíc, čeho by mohl být schopný, ale prostě hodnotíc jeho oblečení a vzhled, aby mu mohla přikývnout na to, že není k zahození. Malou odměnou jí snad měl být dárek v podobě kapesníku s komentářem, nad kterým opět musela protočit očima. "Jak šlechetné," prohodila rádoby vážným tónem a kapesníček si převzala.
Moc toho s ním ale nestihla udělat, než skončila na zemi. Snad by jím tedy mohla zamávat, ale nějak nesplňovala ani mdloby ani velkou ztrátu krve, takže se mohla na chvíli pobavit představou sebe samé, jak mává kapesníkem o pomoc, než ho nechala někde v prachu a v zapomnění a raději věnovala pozornost čemusi, co by jí na místě zabilo, kdyby byla o něco pomalejší. Každopádně měla brzy skrýš za zády Bena, který by jí za sebou mohl schovat pomalu dvakrát a měla minimálně tolik času na vymyšlení dalšího postupu, dokud měl on stát živý na nohách. I když tedy brzy přešel od komentování té... věci k rozkazu, který z nich měl udělat něco jako tým. To jí minimálně kazilo plány o útěku a takové jistější šanci na přežití, ale tak jejich rozhovor nebyl tak úplně k zahození, takže to mohla brát jako onu jistou motivaci ke spolupráci. Proto se také rychle rozhlédla po zbraních a s radostí zjistila, že jsou nějaké na dosah, i když to znamenalo opustit prostor živého štítu a vystavit se riziku, že jí to cosi tentokrát hvězdicí trefí. Každopádně dejme tomu, že nebylo zbytí, takže udělala kotoul směrem k pultu se zbraněmi doufajíc, že to bude ten pravý způsob, jak se vyhnout protivníkovým zbraním létajícím vzduchem a adrenalin jí dopomohl minimálně k tomu, aby cítila méně bolesti, když se trefí. Poté šlo hlavně o rychlost, se kterou vrhla k podivné postavě rovnou dvě hvězdice na jakési vyrovnání účtů a v druhé chvíli hodila meč k Benovým nohám. "Meč dle pánova přání," zavolala na něj a sama si vzala dvě dýky, které jí zbyly a které jí byli beztak bližší.

GRIMSTONE Sudá

Člověk by se skoro zamyslel nad tím, jak je svět plný krásných náhod, když v jednu chvíli zabíjela čas cvičnými souboji se svým bratrancem a v té další se bavila s cizincem o možném zabití její nedrahé sestřičky. Byť to nebylo samozřejmě na plná ústa, stejně to mělo jisté kouzlo a dalo by se říct, že i jí, ženě, která byla zvyklá přetvařovat se skoro každou minutu každého dne, dělalo téměř potíž zabránit zlomyslnému úsměvu, aby se jí usadil na tváři. Přeci jen by bylo velmi krásné, kdyby se toho odporného nádoru, co jí ztrpčuje život jednou a provždy zbavila. Ale ať už ta představa byla jakkoli slastná a hlavně lákavá, musela se držet toho, že nemusí na potkání vykládat o zbožném přání zbavit se sestry. To je tedy krásné na slově téměř. I když se jí téměř ve tváři objevila známka toho, jak ráda by využila této jisté nabídky, stejně si udržela výraz slečny, která jistě právě nepomyslela na vraždu své sestry nejméně deseti způsoby. Pro změnu si držela skoro neutrální výraz, který narušoval jen zdvořilý úsměv. "Pokud to má být nějaká nabídka, ujistím se, že jí v případě potřeby využiji," řekla s trochu větším úsměvem a v očích se snad na chvíli objevila ta pravá zlovolná jiskra, ale to přeci mohlo být jen zdání, protože se bavili o něčem takovém, no ne? Každopádně to byl spíš prázdný slib, neboť by si mohla být i jistá, že svoji sestru bude chtít zabít sama vlastníma rukama, pokud přijde ta chvíle, kdy se rozhodne, že už jí má opravdu dost, a nikdo jí o to nepřipraví.
Ale jak rychle jí jejich konverzace zaujala, tak rychle v ní později i vyvolala podezření, když v jedné větě zazněla slova o nechání někoho zmizet a šlechta. Jako samotnou členku šlechty jí to poněkud nepřivedlo zrovna do klidu, takže se mohl potýkat s odhadujícím pohledem. Provedla snad něco, za co by měla zmizet? Samozřejmě o sobě neměla až přehnaně vysoké mínění, ale byla celkem chytrá, takže by nevěřila tomu, že tak rychle někoho rozčílí, aby se jí chtěl zbavit, ale jeden nikdy neví. Zdálo se ale, že její nevyžádaný společník spíše dál pouze rozjímá o tom, jak moc by měla chtít nechat potratit dospělou osobu. "Chtít je hezká vlastnost, ale ten, kdo něco chce, se musí vypořádat i s následky. Takže jakákoli prohnilost v myšlenkách či slovech postrádá významu, pokud nejsou všechny karty v můj prospěch. Takže, ať už mám nebo nemám myšlenky zkažené, stejně je to jedno, protože chtít neznamená konat. Minimálně v mém případě ne," pronesla zamyšleně a sledovala ho jako ostříž. Přeci jen mizení šlechty je ošemetná záležitost a kdyby to měl mít skutečně někdy na starost, asi by bylo lepší ho sledovat. "A i kdyby chtít teď v tuto chvíli mělo znamenat i konat, pochybuji, že byste se podělil o nějaké mizící způsoby jen tak z dobroty srdce," pronesla ještě se sladkým úsměvem, než zapřemýšlela, jestli by se raději neměla jít po svém.
Mrcha zvědavost ale člověka občas udrží na místě a tomuhle chlapíkovi se musela nechat, že byl zajímavý, když už nic jiného. Mohla by minimálně zjistit, co za špatnosti se skrývá v jeho mozku, když už si tak pěkně povídali. Přeci jen jejich konverzace začala velmi zajímavě, takže neměl být nudným společníkem, ale taky by krom jiného mohl být hrou s ohněm, kdy ona mohla mít ten nejlepší předpoklad se popálit. "To ne, protože něco sličného by sem šel hledat asi jen hlupák a na toho se nezdáte. Nevidět vás prvně, spíš bych hádala, že budete mít něco společného s mojí budoucí profesí, ale to nebude ono," řekla se zamyšlením, když si neodpustila další hodnotící pohled, akorát teď z jiného úhlu, když si teď stoupl vedle ní. "Hádám tedy, že mě jako první bude zajímat, kdo jste a co děláte, když už se tedy zajímáte, co by zajímalo mě." Jistý kompliment ohledně toho, že je lepší společnost, přešla skoro bez povšimnutí, když se místo toho ohlédla směrem k muži, který na ně nebo spíš na jejího společníka nekoukal zrovna nadšeně. Každopádně i ten jí moc nezajímal, dokud se nevnucoval do hovoru, ale pouze přihlížel z dálky. Proto se taky poté opět zaměřila na muže, který se podělil, že je ve službě zemi a taky o jméno, což u Ari vyvolalo trochu pobavený úsměv, který byl ale protkaný jistou dávkou arogance. "To je hezké, že jste takový vlastenec, ale, proč bych vám vlastně měla věřit zapálení pro zájmy země a jméno? Ani ten tamten vám zřejmě nedává tolik důvěr," opět poukázala na muže, co je nyní sledoval rádoby nenápadně po očku, ale její slova spíš byla poukázáním na to, že jméno činí věc důvěrnější, nemusí být zrovna fakt. Každopádně se tím ale tolik nezatěžovala, jen co byla pravda. "Ale budiž, Bene. Když už jsme u toho, mě můžete říkat Ari a nejsem zde jen pro protažení, ale jsem ve výcviku," přiznala sama pravdivě, ale možná se krom sdělování informací mohla a měla zaměřit podivnou atmosféru, která se rozlézala krajem čím dál víc. Možná by jí to pomohlo se aspoň trochu připravit na tlakovou vlnu, která jí přiměla padnout na zem jako setlý strom. To bylo jistě nečekané a naraz na zem zabolel, až si pro sebe barvitě zaklela, rovnou dvakrát proto, že dopadem na špinavou zem jen zvýšila riziko, že se jí do ruky dostane infekce, když si jí ještě neovázala. Každopádně se rychle postavila zpátky na nohy, zkoumajíc okolí, když si všimla podivné postavy, která se blížila k ní i jejímu společníkovi. Opravdu nevšední vzhled protivníka nakonec způsobil to, že se nechala unést jeho pozorováním, než aby poslechla hlásek, který říkal, že je načase se stáhnout. Každopádně se dostatečně probrala, že jejím směrem letěla hvězdice, které se pokusila vyhnout elegantním úskokem stranou a v podstatě za Bena. Přeci jen by bylo jistě lepší, kdyby byl oběť on a ona měla čas zmizet, že? Během toho všeho se ale snažila i zahlédnout nějaké stojan se zbraněmi, který by jí mohl poskytnout něco, čím by mohla se podivné příšeře oplatit laskavost s hvězdicí.

GRIMSTONE

Jestli se roky výcviku na zabijáka v něčem krom toho, že by zvládla někoho usmrtit hned celou řadou způsobů, měly vyplatit, tak nepochybně v tom, že sebou neměla nutkání cuknout pokaždé, když k ní někdo nečekaně přistoupil. Přeci jen, jak dobrý by asi mohla být zabiják číhající ve stínech, kdyby se nechala rozhodit každou drobností, když jí každý pohyb může prozradit. Takže se ani nepolekala, když se u ní nečekaně zjevil muž, ke kterému musela ještě vzhlédnout, aby mu vůbec viděla do tváře. Nebyla si vyloženě jistá, že by ho měla znát, ale byla si dost jistá tím, že nebyla s jeho přítomností spokojená, zvlášť když se ukázalo, že slyšel její nelibou poznámku na její sestru, která měla být pouze pro ni a ne pro její okolí, ale bohužel mluvila nejspíš více nahlas, než bylo radno. Každopádně se tím nenechala rozhodit, pouze nahodila neviňoučký úsměv a párkrát zamávala na muže řasami. "To zní vskutku zajímavě, pokud jde o náhody. Byť si takovou náhodu nedovedu zcela úplně představit," začala jako by nic a její úsměv se ještě rozšířil, že snad mohla skutečně vypadat jako zlatíčko, i když jí ona oslovení spíš chtělo na rtech vytvořit zamračení. Nepatřila ale k těm, co by nezvládali ovládat své výrazy, to mohla přenechat jiným. Každopádně takhle blízko vojenského tábora si zas tolik na neviňátko nemusela hrát, proto se taky její úsměv odrážející falešnou nevinnost změnil na poněkud zlovolnější, když pozvedla obočí nad jeho otázkou. Či snad nepřímým rozkazem, aby mu prozradila, kdo by měl být potracen? "Proč pak to chcete vědět? Má to snad brát jako nabídku, že by se oné osobě mohla přihodit nějaká náhoda obsahující právě potracení v dospělosti?" zeptala se, jako by se snad bavili o počasí nebo o pečení koláčů. Nic, co by mělo být otázkou života a smrti té zrůdičky, která měla být její sestrou.
Počasí se ale na jednu stranu začínalo tvářit docela zajímavě, kdyby ho měla přeci jen brát v potaz. Sice bylo odporně dusno, ale mraky se začínali tvářit zlověstně. Ale tomu aktuálně nevěnovala ani neměla v plánu tomu věnovat pozornost. Svým způsobem jí zajímal onen muž, co strkal noc do něčeho, do čeho mu nic nebylo, ale byla docela zvědavá, kam by to mohlo vést. Ale také věnovala pozornost tomu, jak se jí rukáv poněkud nasáklý krví lepil na kůži, což nyní nevěděla, jestli chce úplně řešit, ale stále by ocenila ránu vyčistit. Mohla se však zdržet pár minut a pro změnu vyzvědět něco zpět, i když jemu zatím sama vlastně nic moc neprozradila. Přeci jen to nebylo tak, že by vypadal, že tady má co dělat. "Máte tu i na práci jinou záležitost, než reagovat na nespokojené poznámky náhodných žen fungujících v rámci tábora?" pronesla hodnotíc ho pohledem. "Nevypadáte zrovna na to, že byste sem měl patřit, tak omluvte moji jistou nedůvěru," řekla snad jako slušná dívka, která vskutku nechce nikoho urazit, ale ve výsledku jí to bylo putna, jen chtěla vědět, s kým má to dočinění a co by jí z toho případně mohlo kápnout.

GRIMSTONE

Kdyby měla být po dnešní den nasoukaná v šatech, dusící se, díky utaženosti korzetu a ještě díky dnešnímu počasí, které dovedlo člověka vařit zaživa, asi by byla velmi nespokojená. Což nespokojenost je jedna věc, ale co člověk z nespokojenosti udělá, to už byla otázka. Každopádně na tu si dne Ari nemusela ani odpovídat, protože byla naštěstí ve vojenském táboře. Takže žádné přehnaně zdobené šaty, ve kterých by se mohla vařit ve vlastí šťávě kvůli všem vrstvám, které šaty měly, aby docílily vizuálně nadýchané sukně. Ne, dneska mohla mít košili a kalhoty, načež místo nepohodlných střevíců mohla nazout dobře prošláplé kožené kozačky, které byly o poznání lepší. Tohle bylo fajn. Sice bylo stále horko, ale aspoň měla pohodlné oblečení a také mohla trénovat, což vůbec nezlepšovalo problém s vysokou teplotou, ale přidávalo jí to na náladě. "Tak dělej, Kerrele, snad už nemáš dost?" popíchla svého bratrance, který právě chytat druhý dech po jejich posledním cvičném souboji. Dřív jí nechal vyhrávat, aby měla více sebevědomí a větší radost, ale nikdy nebyl nijak zadýchaný, či unavený. Od toho už se ale posunuli a začali být celkem vyrovnanými soupeři, což byla pro oba větší zátěž, ale minimálně jí to o to víc bavilo. "Prosím tě, já mám energie, to ty za chvíli omdlíš z toho poskakování kolem, aby ses vyhnula mému ostří, Kenno," popíchl jí a nezapomněl i na oslovení, které ve spojitosti s ní používá její matka, což jí na tváři vytvořilo záludný úsměv, byť oba věděli, že je to jen maska, aby zabránila nespokojenému úsměvu. Potom každopádně zaútočila, aby si to ten smeták hezky vyžral. Nebyla ale tolik hloupá, aby se nechala tak snadno rozhodit, ano naštval jí, ale přeci by se na něj nevrhala bezhlavě, aby prohrála. Takže opět byli jejich síly tak nějak vyrovnány, jen z její strany v utocích byla jistá agrese, která se možná do tréninkových prostor tolik nehodí, jako spíš do akce nebo do ringu, kdyby přišlo na sázení se, kdo by měl vyhrát. Když jsou v tom peníze, tak přeci musí být i nějaký dramatický výstup. Teď šlo ale spíš o tu malou křivdu, díky které měl Kerrel ještě větší problém vykrývat její útoky. Alespoň tedy do chvíle, než se mu podařilo vyrazit jí meč a ve vší rychlosti jí lehce říznout na paži, jak se nestačil včas zastavit. Takže měla pár centimetrů dlouhou, ale převážně povrchovou ránu, která jí zbarvila rukáv bílé košile do ruda. "Omlouvám se, Ari-" začal, ale brunetka nad tím jen mávla rukou. "Nedělej si s tím hlavu, je to jen malé škrábnutí. Nemusíš se tvářit, že bys snad mohl mít šanci mi něco skutečně udělat," neodpustila si rýpanec a věnovala mu úsměv, ale pod pokličkou to vřelo. Nebyl však tolik naštvaná na něj, jako spíš na to, že se nechala odzbrojit. "Jo, jasný... Tak já odnesu meče a dáme si zatím pauzu, co ty na to?" navrhl jí a zvednul její meč ze země. "Může být, ale já se prvně asi stavím pro obvaz, aby se mi do toho škrábance nedostal nějaký bordel. Za infekci už bych ráda nebyla," oznámila mu se zasmáním a oba se rozešly jiným směrem.

Její cesta měla být klidná, zalézt do stanu, obvázat si ruku, vzít novou košili, potom najít něco k zakousnutí a opět pokračovat v tréninku, kdy teď by zase mohla vzít luk, aby se trochu zlepšila. Jenže co čert nechtěl, u jejího stanu se zrovna musela poflakovat její pitomá sestra, která se musela do tábora vetřít a kazit jí život i tady. Takže nějaká chuť jít tam se zakrváceným rukávem jí opustila. Poslední co chtěla, bylo poslouchat tu nánu, jak jí shazuje před nějakým svým kamarádíčkem, protože jí někdo trochu řízl na tréninku. Ani omylem, sice by mohla tu malou zmiji taky nějak potopit, ale dneska na to nějak neměla náladu, takže na ni jen vrhla naštvaný pohled, než se otočila a šla jinam. Nejspíš se jí tím pádem trochu změnil seznam toho, co bude dělat, sehnání si jídla se asi posunulo na první příčku. Na druhou stranu by ale asi byla i ráda za obvaz, takže se nakonec rozhodla navštívit stan s léčiteli, aby si od nich vzala obvaz a potom mohla jít pryč. Pro takovou drobnost lézt zrovna tam. "O kolik by bylo jednodušší, kdyby tu krávu matka potratila," zamumlala si nespokojeně jen tak pro sebe a pokračovala dál k ošetřovatelskému stanu, i když byl podstatně dál než ten její.

V životě každé ženy prostě někdy přijde den, kdy má opravdu velikou chuť jít nakupovat. U téhle brunetky ale nepřevládala touha nakoupit si drahé šaty, šperky a podobné. To ne, nebo při nejmenším ne dnes, jelikož dnes měla chuť jít nakupovat spíše něco, co by se jí mohlo opravdu hodit. Proto se rozhodla navštívit obchůdek jednoho škaredého skřeta, který většinou měl velmi užitečné věcičky za dobré ceny. I tak já ale skoro bolelo, když si rozměňovala své penízky, přesněji 6 ledových krystalů na zlaťáky a poté ještě 5 zlatých na stříbrňáky. Vědomí, že to nejspíš všechno nebo většinu z toho utratí jí skoro fyzicky zabolelo, ale nedalo se nic dělat. Každopádně po smíření s nadcházející útratou už pro ni nebyl takový problém projít tou odpornou zatuchlou uličkou, která sice nebyla nic moc pro dámu z jednoho nejvýznamnějších šlechtických rodů v Grimstonu, ale při tréninku na zabijáka, který má být schopný nepozorovaně proniknout kamkoli, odstranit cíl a zase zmizet jakoukoli možnou cestou, zažila už nejspíše i horší věci. Největší problém jí tedy asi dělala jen vypasená pavoučí potvora, která byla z nějakého důvodu usídlená na klice, ale tu s nakrčením nosánku hřbetem ruky odpinkla kamsi do pryč. Pavouk si holt bude muset najít jiné místo na sezení. Potom už každopádně vešla dovnitř a ocitla se ve shromaždišti všemožného harampádí, mezi kterým byl průchod tak akorát, aby mohla dojít k protivnému skřetovi, který si na ni hned začal otevírat zobák. Ona si ale udržovala sladký úsměv, se kterým se rozhlédla kolem. "Máš snad dojem, že by někdo tou odpornou cestou šel jenom proto, aby viděl tvůj kyselý škleb?" řekla mu tónem v podstatě postrádající jakoukoli emoci a zvedla jedno obočí, jako by snad čekala odpověď, která by vyvrátila její naznačení skutečnosti, že jen tak pro nic za nic sem určitě nikdo nelezl. Neměla ale podobně jako on a na tuhle návštěvu celý den, takže stejně po jeho malém výstupu s Klerencem XII., na kterého se jen znechuceně ušklíbla, přešla rovnou k věci, tedy k nákupu všech položek, pro které si dnes přišla. "Ráda bych si toho dnes koupila víc, takže by sis to možná měl začít psát," prohlásila s povýšeností a rty se jí zvlnili do arogantního úsměvu. "Chci si koupit dvě vrhací hvězdice, přesněji jednu nefritovou, jednu opálovou. Následně přihoď magickou zbroj i s magickými rukavicemi a v poslední řadě, co se věci týče, chci i nachový amulet," vyjmenovala mu skoro znuděně všechny položky, co se pohybovaly ve zlatě, ale tím nekončila. "Poté chci ale i pár bylinek. Takže vezmu jeden květ Dracheny, dvakrát Knopíkovy bobule, jeden prokletý šípek, dva žaludy a potom ještě třikrát kořen. To už následně bude všechno. Pokud tě náhodou osvítí ochota, můžeš to i zabalit." Povýšenost jí rozhodně nechyběla, ale tak komu by vadilo, kdyby skřet všechno narval do nějaké brašny, aby se to lépe neslo, když s ní aktuálně nepřišel nikdo, kdo by jí dělal nosiče věcí. To ale bylo nakonec jedno, takže mu pouze hodila na stůl dva měšce, které zacinkaly. Ve větším cinkalo 1345 zlatých, zatímco v menším zase 440 stříbrných. To mu muselo stačit, na to, aby dostal něco navíc byl moc protivný. Každopádně ale chtěla tuhle interakci už mít za sebou a zase opustit krám i se svými věcičkami.

Připsáno ✓