P Ř I H L Á Š E N Í



H L A V N Í _ M E N U


N A P O S L E D Y
A K T I V N Í

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Kdyby se někdo snad domníval, že tahle elfa sem vyrazila kvůli pobavení, tak by se přepočítal. Ne, že by tedy hodlala někoho vyvádět z tohohle omylu. Do Pulchramu a na tuhle oslavičku ji dovedlo to samé, co kamkoli jinam. Peníze. Tedy její práce, která jí znamenitě vynášela. Dorazila sem už během dopoledne, ale místo toho, aby se schovávala někde ve stínu, se šla projít do pouště. Ano, skutečně projít. Potřebovala zjistit, jak to tam vypadá a jaké je tam prostředí. Během odpoledne se pak setkala se svým zákazníkem. Sice jí nebylo zrovna pohodlné tu pobíhat v jejím obvyklém úboru, ale bylo to potřeba. Nehodlala riskovat to, že by ukazovala svoji. Navíc jelikož se jednalo o setkání v poušti, tak nebylo tak divné, že tam vyrazila tak zabalená. Nikdo nikdy netušil, kdy začne vítr dělat svoje a písek poletí vzduchem. Večer už jí tak čekalo hlavně to, aby našla toho, koho hledala a našla nějaký elegantní způsob, jak se ho zbavit. Zatím měla v plánu využít nějaký ten jed, který mu prostě na něco podstrčí. Jak těžké to může být, když tu bude tolik lidí, že?
Oproti tomu, když vyrážela do pouště, tak při oblékání na slavnost zvolila o dost odlehčenější a o dost méně zahalující šaty. Pokud by tedy byl někdo ochotný tak tohle oblečení nazývat. Černé šaty toho odhalovaly sice dost, ale pořád by asi zvládla najít i více odhalující oblečení. Nechtěla ale zase poutat až příliš pozornosti, stačí, že vyrážela v černé barvě. S trochou zapření sebe sama se rozhodla nechat zbraně doma a skončila jen se dvěma ostrými stříbrnými vlásenkami v zapletených vlasech. Sice nebyly tak účinné jako dýky, které by mohlo otrávit, ale i tak by zvládly splnit to, co bylo potřeba. K tomu si na krk pověsila stříbrný medailonek, ve kterém schovala vysušený jed, takže měl konzistenci prášku. I kvůli němu a kvůli tomu, kdyby bylo potřeba, si vezme ještě černý šátek, kdyby se zvedl vítr. Nechtěla mít pusu plnou písku. Zatím si ho ale jen zastrčí za řemínky na stehně, tak aby samovolně nespadl.
Do pouště vyrazí až při západu slunce, takže jakmile mířila k srdci celé té podívané, tak už byla více méně tma a na nebi se zračilo už jen pár paprsků světla, které kazilo iluze, které ve tmě budou jistě daleko zářivější. Pobaveně se ušklíbne, nad zvířaty stvořenými z iluzí. Moc dlouho se nad nimi ale nezamýšlí a nezdržuje se jejich obdivováním, místo toho se rozhlíží po všech těch, kdo se tu sešel, aby mohla najít toho, koho se měla zbavit. Šlo o nějakého soka v lásce. V podstatě jí to bylo jedno, šlo jí o sumu, kterou za něj dostane, ne o důvod. Ten jí nezajímal. V tichosti tak zamíří k jednomu ze stánků a vezme si trochu kořeněného sušeného masa. Nebyla tu sice od toho, aby se najedla, ale to nikdy neuškodilo, že? Navíc měla možnost při jídle pozorovat svoje okolí a zjišťovat, kdo tu je. Právě proto jí padl pohled na starého známého. Že by tu velitele stráží ze Salangu čekala, se říct nedá, ale i tak se pousměje a v případě, že k ní stočí pohled, zvedne jednu ruku a laškovně mu zamává prsty. Ovšem není tu kvůli tomu, aby tu provokovala elfa, který jí nejspíš nemá moc v lásce. Navíc vypadal, že má svých starostí dost, takže se pak rozejde k dalšímu stánku, kde tentokrát vezme něco jiného než maso. Spíš sáhne po košíčku s malinami a vanilkovým krémem. Poodejde o kus dál, což nejspíš dá příležitost sněžné levhartici, aby jí sebrala šátek. Obyčejně by si jí Ashryn všimla. Teď ale nebyla úplně v pozoru a soustředila se víc na košíček než na svoje okolí. Nutno říct, že zrovna nebezpečí tu nečekala.
Mírně přimhouří oči, jak sleduje bílou srst, která mizí v davu i s jejím šátkem nejspíš za jejím společníkem. “Ale notak, co ten tu dělá.“ Zamručí si pro sebe a místo toho. Chvíli jí to zabere, ale nakonec její trénované oči najdou muže, kterého hledá. S jeho výškou jí to zabralo na její vkus až příliš dlouho, zvlášť když bílá srst jeho věrné společnice byla dost do očí bijící. Pak už se rozejde směrem k Renaldovi stojícímu ve stínu i se zbytkem svého dezertu v ruce. Jistě, dokud si jí nevšiml, ale jelikož na ní ta kočka tak upozornila, tak už by se setkání třeba vyhnout nemusela. Navíc jí už viděl i Eldrin, takže bylo trochu nebezpečné se pouštět do své zakázky. No a přítomnost Raksase tomu ve výsledku nemohla. Mohl by si dát dvě a dvě dohromady, a to nechtěla. Přece jen jeho společnost byla často uspokojující. “Ale copak, stýská se ti po domově?“ Zamručí, když už je u něj na doslech, ačkoliv předpokládá, že jí bude čekat. Samozřejmě jí neušel jeho pohled k nebi a k iluzi polární záře na ní. Musela říct, že to bylo pěkné dílko. “I když je pravda, že vypadáš spíš jako bys byl ve svojí domovině než na poušti. Čekal si snad, že se ta zima potáhne za tebou až sem?“ Nadhodí a pobaveně si prohlédne jeho oděv. Pro něj tak typický, ale v téhle scenérii vypadal opravdu přehnaně a nemístně. “Jinak bys měl Stelu vycvičit, krade lidem věci. To není zrovna hezké.“ Pronese a stočí pohled k velké kočce, zatímco si ukousne dezertu.

Ne, že by se na tuhle činnost přehnaně těšila, ale udělat to bohužel musela. Předat svoje peníze někomu jinému výměnou za zbraně nebo něco jiného, co se jí může při její práci hodit. Přece jenom k její práci potřebovala mít prvotřídní zbraně, které navíc ona uměla ocenit. Jenže se občas hodili nějaké jiné vymoženiny, které se dali využít ke zmatení nebo útěku. Chodbou prošla rychlým krokem, protože neměla moc chuť se tu zbytečně zdržovat. Ne, že by se jí tu vyloženě nelíbilo, ale zkrátka jako by tu slyšela, že i stěny se jí smějí, že tu bude utrácet a přijde o svoje peníze. Nad pavoukem se stejně jako minule ani nepozastaví a otevírá dveře, zatímco se zadívá na skřeta, který má stejně skvělou náladu jako vždycky. Takže to rozhodně nevybízí k tomu, aby tu zůstávala o něco déle, než bylo potřeba. “Možná si vezmi tužku, abys to všechno stihl pochytit a správně spočítat.“ Řekne a rozhlédne se po obchůdku. “Vezmu si jedno spirituální zvíře, konkrétně Huberta, pak chci magickou zbroj a magické rukavice. K tomu přihoď ještě Fénixův meč, křišťálový luk a opálovou hvězdici. Nakonec ještě čtyři cibule, čtyři žaludy a čtyři knopíkovy bobule. To by mělo být všechno.“ Peníze už má sice spočítané, protože sem nešla nepřipravená. Nehledě na to, že nehodlala riskovat, že by se jí skřet pokusil okrást. “Výborně, takže 95 ledových krystalů, 1135 zlatých a 320 stříbrných. Koho jsi okradla, že si to můžeš dovolit?“ Prskne na ní zelený mužík, ale Ashryn se moc nenamáhá odpovídat, prostě předá prodejci tři měšce s požadovaným obsahem. V jednom krystaly, v jednom zlaté a v posledním stříbrné. Pak už si sebere svůj nákup, ačkoliv s Hubertem to vypadá, že budou ještě potíže, protože na ní začne něco huhňat. Nakonec ale tedy oba společně s jejím nákupem odchází.

V inventáři zůstane: 7 LK & 100 ZL & 30 ST

Připsáno ✓

Už nějakou dobu uvažovala, že se vydá do obchůdku, aby obohatila svojí sbírku zbraní o nějaké nové kusy. Ideálně o takové, které by dokázali zvládnout její jedy. Některé na tolik kvalitní zbraně pak rychleji rezly a to bylo nemilé. Takže doufala, že v tomhle obchůdku najde něco lepšího. Temná chodba, která jí dovede ke zdobeným dveřím, které bez velkého váhání otevře. Koho by taky vyděsil obyčejný pavouk, že? Mírně se rozhlédne po prostoru, který vypadá spíš jako skladiště než jako nějaký obchůdek, ale moc to nekomentuje. Nad nevrlým komentářem skřeta jen pozvedne obočí. Asi by taky nebyla, kdo ví jak milá, kdyby jí někdo bez ohlášení vlezl do obchodu a rušil jí. Ačkoliv ona by po nich asi hodila nějakou dýku. Tolik k nějakému jejímu obchodnímu talentu. “Asi ani jeden z nás tu nechce ztrácet čas.“ Odvětí a ušklíbne se, pak vytáhne měšec, ve kterém má odpočítané zlaté na svůj nákup. “Jednu jedovou dýku, stříbrnou hvězdici a zlatý bojový vějíř. Všeho všudy by to mělo být dohromady nějakých pětset šedesát zlatých.“ Odpoví mu na jeho vybídnutí a na stůl položí měšec, ve kterém zacinkají mince. “Tady to máš na zlatý přesně.“ Kývne hlavou k penězům a čeká, co ze skřeta vypadne. Čekala jí další zakázka, takže tu nechtěla zbytečně ztrácet čas tím, že by tu s ním smlouvala. Sice měla svoje peníze ráda, ale nemuselo by se jí to vyplatit, a nakonec by musela vypláznout víc. S některými obchodníky se raději nedohadovat a dát jim cenu, kterou chtějí. Ušetří si tím kupu problémů a nechá si dobré vztahy pro příště.

Připsáno ✓

.

SPLNĚNO: Collegium - Přístav - 24.2.2021 - 23:02

Najít tu holku v Collegiu nakonec nebylo tak jednoduché, jak si nakonec myslela. Navíc se tím jen prodloužila doba, kdy zakázku plnila. Nějaké ty dny na cestu ze Salangu, a pak čekání a trávení času tím, aby zjistila, kde se ta holka schovává. Ne, že by se jí nakonec nepodařilo zjistit, kde se ta coura schovává, ale jen jí to víc podráždilo. Spoustu ztraceného času, který mohla trávit tak, že bude vydělávat další peníze, ovšem tahle holka očividně nemohla zůstat tam, kde by bylo snadnější jí najít. Sice bylo Collegium pro tuhle práci o něco příhodnější než Salang, ale stejně byla ta cesta v podstatě ztráta času. Jistě, ty informace dostala od Xinnian, ale na té si svojí frustraci ze ztraceného času vybíjet nemohla, protože by to mohlo ohrozit nějakou příští zakázku. Bude zkrátka bezpečnější, aby se vybila na té malé holce, která nejspíš strkala nos kam neměla, nebo možná naštvala nesprávnou osobu. Upřímně jí ani nezajímalo, proč na ní někdo vypsal odměnu. Nemusela se o to starat. Výjimečně se ani moc dlouze nezabývala tím, aby Thalii sledovala. Zkrátka se na ní pověsila, když ji zahlédla v rušnější části města. Nebyla tak nenápadná, jak by mohla být. Tak nějak sázela na to, že si jí dívka všimne a pokusí se jí zastrašit. A očividně se přesně tenhle plán vydařil. Thalie opravdu nebyla tak chytrá, jak by někdo v její pozici měl být, když zabočila k přístavu, kde zamířila k opuštěným molům, u kterých nekotvily žádné lodě. Ashryn se už ani nesnažila být nenápadná a prostě si to kráčela za ní, dokud se holka nezastavila a neotočila se na ní. “Kdo tě poslal?“ Vyštěkla na ní a Ashryn pod kápí pozvedla obočí. “Ty jsi snad blbější než vypadáš.“ Poznamená a mírně zavrtí hlavou, jako by jí snad bylo té blbky ještě líto. Ona byla ale spíš spokojená, jak jí šla pěkně na ruku. Mírně nakloní hlavu na stranu a jednou rukou si sundá kápi. Teprve teď Thalii dojde, že tohle nebude nějaká obyčejná vyděračka nebo možná i vražedkyně. Ashryn navíc neodhalovala tvář někomu, u koho byla jen minimální šance, že by setkání s ní mohl přežít. Ne, že by to o ní Thalie věděla, ale rozhodně poznala, co je zač. V tu chvíli jí nejspíš napadlo, že tohle celé byl hodně špatný nápad. “Ale kampak?“ Zanotuje a bleskově jí pod bradu přitiskne čepel jednoho ze svých nožů, který se neleskne jen tím, jak se od něj odráží světlo, ale i vrstvou jedu, kterým byl potřený. Tentokrát to ale nebyl jed, který by jí způsobil rychlou smrt. Ne, tentokrát chtěla, aby ta holka před ní trpěla. Zapříčinila to, že ztratila drahocenný čas. “Kolik chceš? Zaplatím ti víc, než platí oni.“ Pronese v tuhle chvíli už s jasným strachem vepsaným ve tváři. Ashryn se rty stočí do líného úsměvu. Obyčejně by po penězích skočila, ale v tuhle chvíli? Ani náhodou. “Chtěla by ses vyplatit? Na to jsi měla myslet předtím, než jsi pobíhala po celé Alteřře a způsobila mi tak spoustu problémů.“ Zasyčí na ní a v očích má chladný úsměv, který dává jasně najevo, že tuhle situaci už pro Thalii nevyřeší žádná suma. Ashryn přitlačí čepel tak, že naruší kůži. Není to velká ranka, ale i ta stačí, aby se jed dostal do oběhu. Sice z takhle malé ranky nepadne hned mrtvá k zemi, ale byl to začátek. “Kdybys nebyla blbá a zůstala u elfů, tak se třeba tahle situace ani nestala.“ Zašeptá jejím směrem a ušklíbne se. Thalie ale couvne před jejím nožem, ale ani tak už nemá šanci na přežití, ne pokud nemá protijed, o čemž Ashryn pochybovala. I tak ale Thalie sáhla po zbrani a zaútočila. Ashryn její ránu vykryla a usmála se. “Umíš se i bránit? Sladké.“ Zatrylkuje a druhým nožem jí sekne přes prsty. Další dávka jedu pro její tělo. Pak se přetočí za ní a řízne jí do stehna. Ne, žádná smrtící rána, ale rozhodně jí to zpomalí a hlavně přidá jed. Když se ocitne za ní, tak jí obě čepele nože zkříží pod krkem a sekne tak, aby se vyhnula žílám, ale rány byly dostatečně hluboké na to, aby se jí do krve dostala větší dávka krve. Tohle vyměňování ran se jí nezamlouvalo. Pak odskočí a jen sleduje, jak Thalie klesá k zemi. Jed sice působil pomalou smrt, ovšem měl rychlé účinky. Začínal těžknutím těla a ztrátou schopnosti ho ovládat. Pak pokračoval tím, že měl člověk pocit, jako by mu někdo lámal všechny kosti v těle. A pak postupně začali selhávat i jednotlivé orgány. Ledviny, játra, plíce, a nakonec i srdce. Celý tenhle proces Ashryn v podřepu sledovala, zatímco se dívala Thalii do tváře. Děs v očích tam byl až do chvíle, než jí srdce nevypovědělo službu. Všeho všudy to trvalo tak 15 minut, pak přišel čas zajistit nějaký důkaz. Hlava by byla moc neskladná a piplat se s odstraňováním kůže s obličeje by bylo až moc. Navíc nad touhle zakázkou strávila už času víc než dost. Tudíž nakonec zvolila cestu menšího odporu a usekla dívce ruku v zápěstí. Sice to s jejími noži nějakou chvíli zabralo, ale v temném okraji přístavu to nevypadalo, že by je někdo chtěl rušit. Jakmile je tahle trofej oddělena od těla, schová jí do jedné ze svých kapsiček u pasu a o zbytek těla se nestará. Není důvod. Jistě se najde někdo, kdo ho nakonec uklidí. Nasadí si zpět kápi a jinou cestou, než přišla se vydá do hostince, aby mohla dostat peníze za splněnou zakázku. Čekat na nějakou přívětivější dobu se jí rozhodně nechtělo.

Pousměje se, ačkoliv je to jen pouhé zkřivení rtů, protože její oči zůstávají bez nějaké emoce a jen ho s klidem pozorují. Nemluvila ale o tom, že by její návrat měl být dobrovolný. Kdo by se chtěl vrátit do království, kde mu někdo bude usilovat o život. I když těžko říct, jestli si toho Thalia byla vědoma. Jestli tušila, že na její hlavu někdo vypíše odměnu. Ashryn se nezajímala proč se po té lidské holce někdo shání. Pro příště to ale rozhodně udělá, pokud bude muset někoho nahánět v Salangu. Určitě bude důvěryhodnější vědět nějaké pozadí oběti, protože stačila ta nedůvěra, kterou k temným elfům chovali elfové obyčejně. Nemusela to ještě podrývat tím, že o svém cíli nic netušila. Obyčejně to ale nebylo potřeba. “Neptám se po důvodech, proč si mě najmou. Ptám se spíš po částce, kterou za to dostanu.“ Odpoví na rovinu a tohle ani není lež, ba naopak je to čistá pravda. Jak lovci lidí, tak nájemní vrazi se vždycky ptali po sumě ne po tom, co vedlo k tomu, že byla ta zakázka vypsaná. Nemělo to smysl a byly to zbytečné informace. Rozumné rozhodnutí? To zcela jistě. Elfové si mohli myslet o jejich temných protějšcích, co chtěli, ale hloupí nebyli. Minimálně Ashryn nepatřila k těm, kdo by se hloupě pouštěl do boje, když mohla informace získat jinak. Navíc Eldrin měl svou pověst a ona nehodlala ověřovat, jestli to ty povídačky o něm jen nepřehánějí. Na to možná bude jiná příležitost, pokud se někdy objeví odměna za jeho hlavu a ona bude dostatečně sebevědomá nebo zoufalá, aby ji vzala.
Mírně pozvedne obočí při jeho dalších slovech. Že by její zdroje lhaly? To se jí nezdálo pravděpodobné, ale bylo možné, že během její cesty sem se Thalie rozhodla přesunout jinam. Byla to pohádka? Samozřejmě. Měla naději, že jí uvěří? Malou, která se blížila spíš k nule. Asi by musel být příliš naivní, aby jejím slovům bezmezně věřil. Na to si toho Eldrin nejspíš prožil už dost a ona se ani moc nedivila. Když jí sdělí, že Thalia odešla, tak mírně přimhouří oči. Teď aby tu holku naháněla po zbytku Alterry, což se jen prodlouží. Ovšem příjemně jí překvapí fakt, že jí Eldrin nakonec sdělí, kam se dívka vydala. Jistě, Collegium bylo sice velké, ale nebylo nemožné tam někoho najít a s jejími zdroji? Rozhodně to bylo více než pravděpodobné. Kdyby Thalie zůstala u elfů, měla by menší šanci, že jí teď najde a dostane příležitost se jí zbavit, ale takhle? Jako by jí šla přímo na ruku. “Nikdy nevíte, kdy nás osud zase svede dohromady.“ Prohodí směrem k jeho zádům a pousměje se. Měla by teď skvělou příležitost ho napadnout, ale k čemu by to bylo, když měla informace, které potřebovala. Teď se jen vrátit do Collegia a využít svou síť k nalezení Thalie, která se tak neprozřetelně rozhodla opustit Salang.

LOUIS SHERWOOD

Jak její oči putují po náměstí, aby našli toho, koho hledá, přejela pohledem po spoustě lidí nebo osob, bylo těžké určit, co jsou zač. Navíc jí to ani netrápilo, ačkoliv by jistě bylo zábavné vědět, jaké rasy se tu vlastně nacházejí. Ale vzhledem k tomu, že Pertanian byl otevřený, co se tohohle týkalo, tak tu mohla být celá škála. Navíc jí ani většina z nich nezajímala, protože pro ni zkrátka nebyli zajímaví. Nemohla za jejich smrt dostat peníze, leda by se mohla pobavit nebo potrénovat, ale poutat na sebe pozornost něčím takovým by bylo hloupé. Byla zvyklá, že jí kolemjdoucí věnují zkoumavé pohledy, někdy i nepřátelské. Nepatřila k rase, která by byla kdo ví jak oblíbená a bylo by jedno, čím by se živila, ačkoliv v jejím případě byla dokonalým zástupcem své rasy. Dělala to, co se u ní předpokládalo a nijak jí to netrápilo. Upije svého nápoje, který jí příjemně zahřeje. Sice možná bylo na alkohol trochu brzy, ale nebyla z těch, koho by to hned na poprvé položilo. Navíc se mohla opít, jak jen chtěla, ačkoliv to nebyla její praxe. Opilý lidé často říkali to, co neměli a ona nechtěla, aby omylem vyzradila nějaké své tajemství. Takže se vždycky držela zpátky a věděla kdy přestat. Obyčejně by asi neměla nutkání někoho oslovit, ale vzhledem k tomu, že na sobě už delší dobu cítila něčí pohled, zadívala se na světlovlasého muže opodál. Očima sjede z jeho ruce, kde mu mezi prsty poletují kamínky. Mág. Napadlo ji jako první ve spojitosti právě s pohybem kamenů. Možná se mohla mýlit, ale tak první dojem je většinou správný. Chvíli mu jen pohled oplácí, ale pak přijde k němu blíž. “Mám udělat salto, aby vám ta podívaná stála za to? To bude ale za příplatek k tomu zírání. Nebo jste na mě zíral z nějakého důvodu?“ Upozorní ho a pravý koutek rtů se jí zvedne do poloúsměvu, který ale postrádá nějakou radost, spíš by se to dalo považovat za chladné pobavení. Ovšem těžko odhadnout, co se jí ve výsledku honí hlavou a jak svoje slova myslí. Momentálně si ale neuvědomuje, že by byl muž před ní někým sháněn, takže se může alespoň v tomhle cítit v bezpečí. Tahle zmije se dnes bude maximálně vyhřívat na sluníčku a nějaké uštknutí nehrozí.

Dokázala si představit, že tenhle muž neměl problém si srovnat neposlušné vojáky, ovšem u ní neměl v tomhle ohledu žádný vliv. Její respekt byl v určitých věcech sice získatelný, ovšem sama nevěděla, co je potřeba k tomu, aby si ho někdo zasloužil. Prostě tam buď byl nebo nebyl. Jistě, měla vůči němu respekt jako k bojovníkovi, alespoň podle toho, co slyšela opravdu neměla potřebu se s ním do nějakého boje pustit, pokud to nebude potřeba. Ovšem jako svého nadřízeného ho rozhodně nemusela respektovat. Navíc to její rasa ani neměla v povaze, aby se cítili jako něco méněcenného vůči elfům. “Přesně tak, jak se zdá, tak nebudete asi jen pěkná tvářička.“ Odpoví mu a usměje se. Ovšem taky se nesnažila tu informaci, kterou pochytil nějak zaonačit, takže by naopak byla překvapená, kdyby si elf nedal dvě a dvě dohromady. Nejspíš by jí to i zklamalo, protože o bývalém kapitánovi stráží máte prostě určité mínění, i když jste ho v životě neviděli a znáte ho jen z doslechu. Navíc by bylo smutné, že elfové by na takhle důležitou pozici dosadili někoho hloupého. To očividně ale nebyl problém. Spíš byl problém to, že Eldrin byl nedůvěřivý a nesdílný. Ale pochybovala, že kdyby zjistil, co je zač, nějak by se to změnilo, i když se to i tak zdálo nevyhnutelné. “Ne, moje práce opravdu není si s ní dlouze promluvit. Moje práce je přivést jí zpátky domů.“ Odpoví a pousměje se. No, neříkala tak úplně pravdu, ale její svědomí tím trpět nebude. Navíc určitým způsobem jí domů dostane, protože pochybovala, že by jí někdo zaplatil jen za její slovo, že je ta holka opravdu mrtvá. Bude to chtít nějaký důkaz, takže hlava nebo něco podobného by mělo stačit. To ale Eldrin přece nemusel vědět. Navíc vymyslet si nějakou uvěřitelnou pohádku jistě nebude tak těžké. Zdrhla přece z Grimstone, tam stačilo málo, abyste se dostali někomu na seznam hledaných.
“Nebojte, vaše pověst bojovníka vás pořád předchází, takže určitě není v mém zájmu se tu s vámi poprat, ač by to mohlo být jakkoli lákavé. Za to mi ale nikdo nezaplatí.“ Odpoví mu a ušklíbne se. Jistě by bylo zajímavé zkusit, jestli by dokázala Eldrina porazit, ačkoliv její praktiky byly nečisté. Momentálně to pro ni ale byla jen ztráta času a námaha pro nic za nic. Pokud po ní tedy nevystartuje on, tak ona to udělá až ve chvíli, kdy nebude jiné východisko.
Povzdechne si, když jí dá zápornou odpověď na její otázku, ovšem není to pro ní překvapivé. Stále komplikace, ale očekávaná. “Takže co jiného by mi setkání s ní mohlo zajistit.“ Nadhodí a zvedne ruku tak, aby si z hlavy shrnula kápi. Ne, že by to byl nutný krok, ale pochybovala, že Eldrin si nedal už alespoň částečně dvě a dvě dohromady, že by před ním mohl stát temný elf. Kdyby totiž nebyla jím, tak by neměla problém vydat se do hlavního města a odchytnout si ho tam. Nebo se rovnou poptat po lidské dívce. Její rasa jí práci v Salangu nijak neusnadňovala, proto se zakázkám tady vyhýbala. Byl to zbytečný risk a ztěžování práce. Ovšem tuhle zakázku vzala dřív, než zjistila, kam její kroky povedou. No, rozhodně chyba, ze které se do budoucna přiučí. “A než si začnete něco domýšlet, tak jsem placená za hledání lidí. Chtějí jí zpátky živou, protože se očividně do něčeho namočila. A pokud jí jen zkřivím vlásek na hlavě, tak nedostanu zaplaceno.“ Ušklíbne se, jako by představa ztráty peněz byla snad ta největší ztráta, která je v životě možná. No, pro Ashryn to tak bylo. Pro celou její rasu. A pokud o nich Eldrin něco věděl, což nejspíš musel, tak mu jistě dojde, že by neriskovala ztrátu peněz. Ovšem pořád tu byla možnost, že téhle její pohádce neuvěří. K čemu by přistoupila pak, by byla jiná otázka.

ZATÍM NIKDO

Podobné oslavy nebyly nic pro ni. Jediný bůh, kterého uctívala, pokud by se to tak dalo v jejím podání vůbec nazvat, tak byl Bůh tří tváří, nikoliv Urus. Jistě, těm povídačkám a příběhům o něm se muselo uznat, že na nich bude něco pravdy, ale vzhledem k tomu, jak si s jejím osudem někdy nepěkně pohrál, ho neměla zrovna v lásce. Ten poslední žertík, který jí poslal do cesty a který jí stál cestu do Salangu neměla v plánu Urusovi prominout. Teď ale měla jinou věc, na kterou se musela soustředit. Nová práce, znamenala novou cestu. Ta jí tentokrát zavedla do trochu přívětivějšího místa, než byla její rodná země, ačkoliv i tady na elfy mohla narazit, moc jí to netrápilo. Grandir byl ale o mnoho přívětivějším místem pro někoho jako ona, takže tentokrát neměla potřebu mít nasazenou kápi, ačkoliv i její současný oděv jí byl vybaven. Hnědozelený kabátec, který byl tak dlouhý, že jí sahal až ke kolenům a z části tak zakrýval kalhoty ze stejné hnědé kůži. K tomu vysoké šněrovací boty tentokrát z černé kůže. No a ke kabátci logicky patřila i kápě, kterou v případě potřeby mohla přehodit přes hlavu a skrýt si obličej. Momentálně jí ale klidně odpočívala na zádech, takže její světlé, skoro až bílé vlasy jí spletené do copu ležely na pravém rameni. Nehodlala se nějak okatě schovávat, protože na oslavách by to jen bilo do očí, ačkoliv tu nebyla kvůli nějaké zábavě. Musela tu najít cíl své nové zakázky. Jednalo se o nějakého obchodníka, který očividně naštval špatné lidi. Nikdy se příliš nezajímala, co někoho vedlo k tomu, aby využil jejích služeb. Její zájem byl to, aby dostala zaplaceno, po zbytku jí nic nebylo. Zatímco tedy očima přejíždí po těch, kdo se opravdu přišli bavit, ona sama zamíří ke stánku, kde to vypadá na nějaký alkohol. Ne, že by se potřebovala opít, ale rozhodně nemusela být ani střízlivá. Dneska rozhodně nehodlala svou zakázku splnit, jelikož tu bylo spoustu zvědavých očí, které by si mohly něčeho všimnout. Odchytit obchodníka někde na cestě do jiného města, bude bezpečnější. “Něco silnějšího k pití.“ Pronese k muži za pultem stánku, který si jí změří pohledem. Nebylo těžké poznat, co je zač, protože se to ani nesnažila schovat. “Co dělá temná elfka na oslavách? Neměl jsem vás za ty, kdo se rádi baví.“ Pronese muž, zatímco jí připravuje to, co si poručila. Na Ashině tváři se objeví studený úsměv. “Každý se občas potřebuje pobavit, no ne?“ Pronese klidně a mírně pozvedne obočí. Prodavač k ní posune pití a vezme si od ní peníze bez toho, aby jí odpověděl. Ash se ani nezdržuje tak dlouho, aby nějakou jeho odpověď vůbec slyšela. Nehodlala s ním debatovat o tom, jak by se temní elfové měli nebo neměli bavit. Nebyl to jeho problém a ona měla svůj vlastní zájem, který tu hodlala nějak ukojit.

Příjemně jí překvapí, když po ní rovnou nezaútočí a raději sklouzne ke slovům, ačkoliv jí neujde to, že ruka, která předtím jen spočívala na hrušce meče, ho drží za rukojeť a malý pohyb odkryl část ostří. Ani to v ní ovšem nevzbudilo strach, protože nějaký pud sebezáchovy tu neměl co dělat. Navíc už do celé téhle věci vložila příliš energie, aby se nechala vylekat něčím takhle malicherným. Navíc elf očividně raději mluvil, než aby se rovnou pustil do boje. Ne, že by jí to nevyhovovalo, znamenalo to totiž, že by informace, které potřebuje mohla získat bez větší námahy. Po jeho potvrzení, že se nezmýlila a voják jí tedy dal správný popis, a dokonce i správné místo, kde by na něj mohla narazit., se jí na tváři objeví menší úsměv.
“Jsem Nerryn, ovšem jméno není důležité.“ Rozhodne se mu vlastně vyjít vstříc a sdělit mu jméno, ačkoliv ne její. Spíš taková elegantní kombinace jejího vlastního a jména zesnulého bratra. Zvažovala i použití jména své matky, ale tam si nebyla jistá, zda o ní neslyšel. Ne, že by byla její matka nějak proslulá, ale temná elfka, která se zabývá jedy? Nebylo jich tolik a jeho matka nebyla tak mladá, aby se k jeho uším nedoneslo její jméno. Takže takové, které by se k ní nemuselo dát vysledovat zpětně, bylo lepší volbou. “Ano, sháněla jsem se po vás, ovšem nejste úplně tím, koho se snažím najít.“ Připustí a změří si ho zpod kápě pohledem. Těžko odhadnout, jak zareaguje, když mu sdělí, koho vlastně hledá, ale nejspíš se sdělení téhle informace nakonec nevyhne. Minimálně by ho mohla zaměstnat uvažováním nad tím, koho hledá, než aby se zajímal o to, co je ona vlastně zač. “Měl byste mít snad informace o dívce, kterou skutečně hledám. Bylo mi řečeno, že s vámi tráví, nebo alespoň chce trávit čas.“ Doplní ještě, ale jméno mu neřekne, tak nějak doufá v to, že se sám bude chtít ujistit, že mluví o té samé dívce. A ona by tak měla ujištění, že celé tohle její divadélko snad dospěje ke zdárnému konci. I když v její neprospěch hrálo hned několik proměnných, tak rozhodně nehodlala skočit hned po té poslední možnosti. Byla si docela jistá, že tenhle souboj by byl dost náročný a pro ni zbytečný. Neměla potřebu Eldrinovi něco udělat. Nebyl předmětem její zakázky, byl jen způsob, jak se dostat k cíli. K tomu, aby nedošlo na zbraně stačilo, aby byl užitečný a nasměroval jí správným směrem. “Kdybyste měl možnost se připravit, nejspíš bych nedělala svojí práci moc dobře, když mám hledat lidi, kteří nechtějí být nalezeni.“ Poznamená a ušklíbne se. Opravdu by byla nájemný vrah k ničemu, kdyby její cíle věděli, že se na ně chystá. Jistě, občas věděli, že je možné, že po nich někdo půjde, ale když žijete v permanentním strachu, tak je více pravděpodobné, že nakonec nějakou chybu uděláte a ve výsledku nečekáte návštěvu někoho, jako byla Ashryn. Ovšem nehodlala Eldrinovi vyprávět o tom, čím se skutečně živí. Měla připravenou úplně jinou pohádku, která by snad mohla i působit věrohodně. To ovšem nakonec záleželo na tom, jak moc dobře se Eldrin s tou lidskou holkou znají. Pokud mu o sobě vybreptala první poslední, tak by to nebylo zrovna nejlepší, ale pokud si třeba svou minulost nechala pro sebe, tak by to mohlo být i možné. Nakonec čím jednodušší bude to vymámení informací tady z bývalého kapitána stráží, tím lépe pro ni. Nechtěla se s ním prát, ale neměla problém se k tomu uchýlit. Zvlášť pokud jí donutí ukázat, co je zač, pak už ho nejspíš jen těžko přesvědčí, že její úmysly jsou čisté jako lilie, ovšem i tam jí napadala jedna cesta, jak se to pokusit uhrát. To ovšem záleželo na tom, jaké mínění a jakou zkušenost měl zrovna tenhle elf s její rasou. Obecně si myslela, že to nebude zrovna ta nejlepší, pokud nějakou má, ale jak se říká, naděje umírá poslední. A naděje na snadněji vydělané peníze, byla ta, která se Ashryn zatím držela.
“Takže, byla by tu šance, abyste mi řekl, kde bych tu lidskou dívku mohla najít?“ Zeptá se klidným hlasem bez emocí. Kdyby jí viděl do obličeje, tak by i ten byl bez výrazu nějaké emoce. Ash nepatřila k těm, kdo by měl potřebu své emoce ukazovat a dávat na odiv. Navíc k její profesi se to vůbec nehodilo.

Výprava do Salangu jen aby našla nějakou lidskou holku jí sice přišlo jako ztráta času, ale vidina peněz vždycky takové vyhlídky dost zlepšila a dávala jí lepší motivaci k tomu, aby se donutila se vrátit do své rodné země. Podobným zakázkám se většinou vyhýbala, protože elfové její druh neměli zrovna v lásce a zabíjet někoho z temných elfů? Byli v podstatě všichni nějak spříznění, takže by to bylo eticky trochu sporné, ale asi by to nakonec udělala. Ovšem neznamenalo to, že by se do toho hrnula, kdyby za to nebyla pořádná odměna. Peníze u ní znamenali hodně velkou motivaci a za pořádný obnos by nejspíš s klidem odešla zabít i vlastní matku.
Ani tak ale nebyla cesta do Salangu příjemná. Tedy cesta tam byla ještě docela příjemná. Sice potkala pár elfů, kteří si jí měřili nedůvěřivými pohledy a ne, že by někdo jiný měl vyloženě přátelské chování vůči někomu, jako byla ona. Temní elfové zkrátka měli svou pověst, ale to neznamenalo, že by se proti ní vyřítili lidé s pochodněmi a vidlemi, kamkoli přišla. Po cestě se sem tam zastavila v obchůdku, nebo přenocovala v lese, aby si mohla doplnit některé ze svých zásob. Navíc připravit si pár jedů a protijedů nikdy nebylo od věci. Tak nějak předpokládala, že úplně po dobrém to s bývalým velitelem stráží nepůjde. Nehledě na to, že to byl elf a s těmi nikdy nebylo snadné pořízení, pokud jste byla jejich temný protipól.
Navíc první úkol, který jí čekal, bylo vůbec přijít na to, kde by se tenhle Eldrin mohl schovávat. Potloukat se na slepo po celém Salangu byl nesmysl a zkusit hlavní město nebo nedej bohové vojenský tábor by se rovnalo nejspíš sebevraždě, protože by rozhodně nemohla svůj vstup svést na nějaké bloudění. Ne, že by měla ona nebo její druh vyloženě zákaz vstupu na území Nisargy, ale rozhodně by se tam nedokázala moc dobře schovat před zvědavými pohledy a nejspíš by se po městě rozneslo, že se tam potlouká temný elf. Navíc kdyby ještě zmínila, že hledá bývalého kapitána stráží, mohlo by té lidské holce dojít, že se po ní někdo shání taky. No a spojit si temného elfa s povoláním, které lze najmout, nebylo tak složité. I když mohla být jen obyčejný stopař lidí, za kterého by se vlastně mohla vydávat, kdyby se náhodou někdo ptal. Rozhlašovat, že tu hledá svou příští oběť by stejně nebyl nejmoudřejší nápad.
Každopádně se ale nakonec rozhodla, že zjistit si informace o tom, kde by mohla Eldrina najít, by nebylo na škodu zjistit si nějak dopředu. Jenže to znamenalo někde odchytit nějakého mladého vojáka. Ne, že by si netroufla na nějakého staršího, ale ti ve výcviku byli jednodušší kořist a taky se jim snáz nahnal strach. A vypadalo to, že Halther je na není straně, protože se jí opravdu podařilo najít elfa, který nevypadal, kdo ví jak staře. Ne, že by snad vypadal ještě jako dítě, ale z pohybů bylo jasné, že ještě nedokončil plně svůj výcvik, takže jeho zastrašení by nemuselo být tak složité. Dokonce jí to ani nezabralo nespočet dní, ačkoliv několik dní musela po cestách procházet a občas se dostala až nebezpečně blízko hlavního města. Nakonec ale právě díky tomu na toho elfa narazila. Vypadal, že není úplně při smyslech, což v noční hodinu, kdy na něj narazila dávalo smysl. Nejspíš se byl ve městě pobavit a teď přišel čas se vrátit zpět na výcvik. To se jí velmi hodilo. Byla menší šance, že si jí bude pamatovat, což mohla umocnit jedním ze svých výtažků z rostlin a způsobit mu tak menší amnézii, takže se ani neroznese, že tu vlastně je. Přiblížit se k němu a tiše ho následovat až do dostatečně bezpečného místa, kde to nevypadalo, že by ji někdo zahlédl, netrvalo dlouho. Pak už zbývalo jen ho zatáhnout mimo cestu do míst, kde je oba skryla tma. “Co-co to sakra?“ Vyhrkl mladík a zmateně se podíval na Ashryn, v téhle tmě, ale nebylo na první pohled jasné, co je vlastně zač. Zkoušel se bránit, ale proti ní neměl v tomhle stavu moc šanci, takže ho nakonec zpacifikovala a znehybnila. Pak mu do krku nalila obsah jednoho ze svých flakónků. V tomhle případě obyčejný výtažek z bezu, který přidávala do jedů, aby nebyla na první dobrou cítit jejich pachuť. “Kdyby tě to zajímalo, tak to byl jed. Vlastní výroba. Takže máš tak pět minut na to mi odpovědět na moji otázku. Kde najdu Eldrina?“ Jednoduchá otázka s ne tak snadnou odpovědí, alespoň pro Ashryn. Elf kousek od ní překvapeně zamrkal, jako by se na ni snažil zaostřit. No, v tomhle stavu o tom dost pochybovala. “Proč by někdo jako ty hledal někoho jako je on?“ Nadhodil muž a pozvedl obočí. Nějak netušila, na co přesně tím naráží. “Zkrátka ho hledám. Už máš jen čtyři minuty. Takže?“ Zavrčí a přejde k němu blíž, zatímco vytáhne další flakonek s tekutinou Tentokrát jeho obsah umí zamlžit mysl. Ovšem rychle s ním uhne, když se po něm muž natahuje. Nakonec z něj samozřejmě vypadne, že Eldrin se zdržuje v hlavním městě, nebo dohlíží na výcvik anebo se občas vypaří do lesů a nejspíš k vodopádu. Stejně tak z něj vymámila to, jak vypadá. S tím se Ashryn musela spokojit, takže mu do krku nalila tentokrát výtažek na zamlžení paměti a vydala se do lesů a k vodopádu. Bude si muset na Eldrina počkat a doufat, že jí ten kluk nelhal. I když ve strachu o vlastní život, a navíc s alkoholem v krvi, to moc nepředpokládala.
Takže jí zbývalo jen čekat, což nakonec pár dní opět zabralo. Navíc dny nemohla trávit kdo ví jak zábavně, takže maximálně ji zabavilo to, že si některé své dýky a nože potírala jedy, aby byla připravená, kdyby bylo potřeba se vrhnout do akce a někoho rychle zneškodnit. Celá tahle zakázka se jí začala nehezky prodlužovat a už začala zvažovat, že se na to vykašle a prostě se vypaří, protože kolem vodopádu se očividně občas toulalo dost elfů. Ne, že by se nechala vidět, ale to neznamenalo, že by jí to neztěžovalo její pobyt tam. Ovšem nakonec se Eldrin ukázal, nebo se alespoň podle popisu, který dostala. Tiše seděla v koruně stromu, odkud měla dobrý výhled na vodopád a jeho okolí. Nejspíš jen zásluhou dalšího štěstí, seděla zrovna na stromu v oblasti, ke kterému se elf postavil zády, takže mohla tiše a neslyšně slézt na zem. Jedno z umění, které jí matka učila až do úmoru, takže pokud se Eldrin vyloženě nesoustředil na zachycení každého zvuku lesa, asi by jí neuslyšel. Ovšem ve chvíli, kdy byla na zemi se potichu a pomalu rozešla k němu. S kápí do obličeje, v hnědo zeleném oblečení, které jí pomáhalo splynout s lesem a být nenápadná. Látka se střídala s kůží. Rozhodně by se to nedalo popsat jako brnění, ale to ona ani nepotřebovala. “Eldrin, předpokládám.“ Pronese klidným hlasem bez emocí, když je ještě docela daleko od něj. Stále ve střehu, kdyby se rozhodl udělat něco nečekaného, co by mu jeho instinkty veleli. Ona sama by nejspíš sáhla po zbrani a narušitele se pokusila zneškodnit, ale pochybovala, že elfové prošli stejným výcvikem jako ona.

SPokojeně se usměje nad její urážkou. Jistě, pro někoho urážka, ona to brala jako určitou poklonu, že dobře zastupuje vlastní rasu. Navíc nepatřila k těm netýkavkám, které by něco takového nedokázali přejít nebo přijmout. Každý měl svůj názor a ne každého mohla zabít nebo to zkrátka nebylo potřebné. “Příště se už poučím. Každopádně díky.“ Pronese poté, co jí očividně řekne všechno, co má na srdci. Nebo možná spíš poté, co jí řekne všechno, co Xinnian uzná za vhodné, že si za svou cenu zaslouží slyšet. No, každopádně jsou to alespoň nějaké informace, i když to znamenalo, že bude muset mluvit s tím Eldrinem. To by určitě označila za otravný úkol, zvlášť když to byl elf, který její druh určitě nebude mít moc v lásce a hlavně jí nebude věřit. Ale je to součást práce, takže to bude muset nějak zvládnout a zkusit z něj vylákat, kde se ta holka fláká, aby jí mohla dostat tam, kam patří. A to pod drn. Zvedne se tedy od stolu a vydá se pryč z hospody, aby mohla vyrazit do Salangu. Domov, sladký domov.

Hostinec sice nebylo to nejlepší místo na nacházení zakázek, ale proč to nezkusit. Sem tam tu získala zajímavou práci bez toho, aby musel být prvotně určená jí samotné. Ovšem Xinnian nepatřila mezi nejmilejší násosky, ovšem vzhledem k tomu, že ji nezajímalo chytání zločinců, zvířat či hledání nějaké cetky, byla to její nejlepší možnost. No a trefila se jí přesně do vkusu, ovšem to, že dezertérka se měla potulovat někde po Salangu už se jí tolik nezamlouvalo. Jistě, byla to její rodná země, ale pořád byla temný elf, což znamenalo, že druzí elfové k ní nebudou mít zrovna důvěru a nejspíš se jí pěkně rychle pokusí vypakovat. To znamenalo, že potřebovala zjistit nějaké bližší informace, které by Xinnian mohla mít. Ta ale nevypadala, že bude mluvit jen tak pro zábavu nebo snad z dobrého srdce. Nejspíš byla stejně lačná po penězích jako její vlastní druh, ačkoliv k němu ona sama nepatřila. No, nebylo zbytí. Jistě z té zakázky dokáže něco vytřískat, pokud tu ženskou najde dostatečně rychle a zbaví se jí tak, jak bylo potřeba. “A co takhle nějaké bližší informace? Tohle sedí na polovinu ženských co znám. Jak vypadá? Nějaké bližší určení místa, kde by mohla být?“ Nadhodí a pozvedne obočí. Než stačí Xinnan něco říct, protože bylo jasné, že informace budou mít nějakou cenu. No a jelikož se na pět zlatých předtím netvářila nijak nadšeně, hodí jí na stůl dalších pět. “Dalších pět ti dám, pokud ty informace budou alespoň trochu užitečné, aby to hledání nějak usnadnili.“ Pronese a mírně pozvedne obočí v očekávání nějaké odpovědi. Tak nějak spoléhala na to, že vidina dalších peněz by mohla Xinnian donutit pustit zajímavější informace, které by mohli opravdu pomoc. Rozhodně nechtěla mezi elfy trávit víc času, než bylo potřeba, protože pochybovala, že by se dezertérka rozhodla strávit nějaký čas v její domovině. Tam by jí podřízli v první chvíli, co by zjistili, že je na ní vypsaná nějaká odměna. Mezi jinými elfy měli větší jistotu, že bude chráněná, protože na rozdíl od temných elfů neměli jejich mírnější příbuzní tak vražedné sklony, když šlo o peníze.

Úkol: Zakázka 1
Plnění: Ashryn Morrie