Příspěvky uživatele

Nemohla skrýt zklamání jaké ji na okamžik zaplavilo. Doufala, že alespoň ono formální téma dívku rozmluví. Jenže místo kladné odpovědi ji přišla odpověď záporná. Byla královnou protože musela, byla ještě mladá na to, aby všechno zvládala s tím přehledem jako obvykle. Ještě příliš mladá na to, aby byla připravená na poddané, kteří se s ní báli vést běžný rozhovor jako se sobě rovnou. Byla královna a ještě k tomu jen dítě. Sklonila hlavu mírně dolů a zapřela se o svou hůl. Lidská podoba ji stále dělala problémy, neudržela správně rovnováhu a začínala být unavená. Ve vlasech se ji tak objevila kočičí ouška. Ohlédla se po své společnici Inge, která se na ni jen přívětivě usmála. "Oh, to je škoda. V tom případě si budu muset nechat zavolat někoho z džungle. Stačí jen doufat, že to sem stihne včas." otočí pohled zpět ke Kaikaře s drobným úsměvem ve tváři. "Cesty odtamtud sem bývají pro některé tamní obyvatele dost náročné." po této větě se odmlčí. Sama byla v džungli a nebylo to něco kde by chtěla strávit následujících několik let, i když ji brzy čekal výcvik. Bude to ještě těžší než je to teď, kralování a ještě výcvik? Povinnosti a vybrané chování i když bude mezi ostatními kadety? Přesto se na to těšila, protože i když po jejím boku bude stále Inge, bude se svými vrstevníky a bude na ni pohlíženo jako na běžného kadeta. Vlastně se toho nemohla dočkat. V paláci potkávala hlavně starší kazrafany, jednala hlavně se staršími vládci. Král Failon byl jeden z jejich oblíbených, přátelství s elfy znamenalo pro Pulchram hodně, hlavně díky pomoci při udržování armiarem na místě, kam patří. Slyšela o Achacích, a o jedné mladé člence rady, ale ještě ji nepotkala, co se týče krále s Grimstonu, z toho má hrůzu a když přijde na Luminu, tamní královna je sice mladá, ale přesto je od Beam dost daleko. Naštěstí pro ni, je tu stánek se sladkostmi, který by ji mohl zvednout náladu a taky že se stalo. Vzala Kaikaru sebou, aby ochutnala její oblíbené sladké. Nechávají Inge několik dlouhých kroků za zády. Zastavila se až u stánku. Kde hned nabízela příchutě. "Zkus ještě tuhle a taky támhle.. ano tamtu." poručila si a Kakaře ukazovala na různé příchutě, které by měla rozhodně zkusit. Žena se jen mile usmívala a plnila mladé královně pření. "Zdržíš se v Ozaře dlouho, Kaikaro?" stočila pohled ke své společnici, zatím co žvíkala jednu svou sušenku, kterou si vybrala.

Beam se zatvářila nešťastně. Ona formální stránka s jakou s ní každý mluvil ji unavovala. Přála si být skvělá královna, ale zároveň chtěla být tou nejlepší královnou. Bylo to pro ni těžké spojit dva světy v jeden - dítě a ještě k tomu královna. Tiše si povzdechla. "Oh, to je mi ctí, že jsem někoho takového potkala. Vždycky bud vděčná za vaši práci" odmlčí se. Dnes měla za sebou mnoho formálních rozhovorů během audiencí a na trhy si šla odpočinout, přesto však cítila ze své nové společnosti jakousi potřebu zůstat na formální lince hovoru a tak se snažila i nadále. "Byla jsi v poslední době v severní džungli? Jak probíhá udržování stavu armiarem? Vím, že to není zrovna ve vaší kompetenci, ale ráda bych to slyšela od někoho, kdo se tam pohybuje." opět se odmlčí a nabere do plic trochu čerstvého vzduchu. "Čeká mě sezení s králem Failonem a ráda bych měla nějaké informace navíc." usmála se. Vypadalo to, že Kaikara bude spíš na pracovní rozhovory - nebo si to alespoň myslela, zatím ještě zcela přesně nedokázala odhadnout citové rozpoložení druhých. Nedokázala však svou formální stránku udržet déle. Měla chuť na ony sušenky všech možných příchutí a ta kazrafanka ve stánku na ni tak hezky mávala.
"Ne? Ale to by jste měla! Jsou opravdu výborné a hlavně - má jedny i s melounovou příchutí! Nečekaně dobré.." drapla svou novou kamarádku za ruku a bez dalších okolků ji táhla přes tržnici směrem k onomu stánku. Inge za nimi kráčela v tichosti, když pomine chvíli, kdy promluvila ke Kaikaře. "Měla náročný den." těžko říct, co v tom mělo za význam, ale potom se Inge vzdálila na dva kroky dozadu a nechala Kaikaru napospas mladé královně. Beam se zastavila až u stánku. "Prosím, tuhle, tuhle a taky tuhle a tamtu.. " "Jak se máte Beam? Náročný den? A kdo je vaše nová kamarádka, jak se má Inge?" žena ve stánku se vřele usmívala, zatím co dávala na malý tácek vybrané sušenky. "Tak trochu, hodně audiencí a královské věci. Tohle? To je skvělá Kaikara, i když potřebuje sušenku - ještě nikdy ji neochutnala." poslední část věty zašeptala, než se otočila směrem ke své společnosti, konečně pouštějíc její ruku. "Omlouvám se, že jsem tak táhla - ochutnej!" nabídla ji z tácu se sušenkami.

Moc dobře si uvědomovala, že se nemůže považovat za zcela obyčejnou mladou dívku v tomto království - vlastně v žádném z celé Alterry. Její matka odešla příliš brzy, aby měla Beam tuhle možnost. Aby si mohla dostatečně užít bezstarostného dětství, krásných chvilek jakožto princezna, nikoliv ty pohledy ostatních kazrafanů, které jasně prozrazovaly, že se před svou korunou nikam neskryje. Vzala to zodpovědně, tak jak jen dokázala. Naučila se toho mnoho v poměrně krátkém čase a dávala si pozor na to kam jde, s kým se baví a co dělá. Jelikož celé království leželo na jejích ramenou. Čekal ji i výcvik. Za několik let se odebere do jungle a podstoupí výcvik jako ostatní - tedy jeho část, bude se muset vrátit do paláce a znovu usednout na trůn ochuzená a spoustu zkušeností v podobě misí a úkolů. Ale těšila se na to, na chvíli kdy konečně uvidí tábor jako jeho účastník ne jako návštěvník. "To se stává - je mi třináct, nejsem tak vysoká, abych byla všude vidět - a to je občas dobře." obdaruje dívku před sebou veselým úsměvem. Byla bezelstná a nevinná a ještě nějakou dobu ji to zůstane. Je to na Kazrafanské poměry ještě stále pouze dítě i když by jako člověk měla už věk k mnoha dalším věcem. ."Nemusíte se omlouvat, já hlavy netrhám a ani netahám za uši - jsem pořád jen kočka i když mám na hlavě korunu." zakroutí hlavou, přičemž od své nové přítelkyně vezme do rukou zpět svou tiáru, aby si ji nasadila na hlavu. "Beam, neměla by jste.." "Já vím Inge, neměla bych o sobě říkat, že jsem 'jen kočka', ale co jsem jiného? Nějaká nadpřirozená bytost? Sytyxovi by se jistě líbilo, že si najdu nové přátele." krátce se otočila na svůj doprovod, než se pohledem vrátila opět k nové přítelkyni. Prohlédla si ji, nepoznávala ji - pravděpodobně nebude ve stráži se kterou se normálně potkává, přesto nevypadala jako některá z žen, které se běžně pohybovaly po Ozaře. "Jste z královské stráže, Kaikaro? Myslím, že je mi vaše tvář povědomá, ale omlouvám se - nejsem si jistá odkud." zatvářila se provinile. Jakoby to snad měla být povinnost, pamatovat si každého, koho kdy potkala. "Já sem na trhy chodím na sladké? Ochutnala jste už koláčky od slečna Darshee?" nakloní hlavu na stranu, poukazujíc na stánek kousek za nimi. Kazrafanka, která u něj stála na ni s veselým úsměvem zamávala a Beam jako správné nadšené dítě zamávala nazpět. "Královno." "Já vím Inge, vychování - etiketa.. ale tohle je kamarádka a já mám ráda sušenky."

Byl to jeden z těch náročnějších dní. V paláci bylo rušno a mladičká Beam neměla mnoho od toho, aby ze všech těch informací začala už jen křičet. Je to malá holka, dítě a ještě k tomu královna. Ne dnešek rozhodně nepatřil k těm oblíbeným, všechno ji překáželo, uši, ocas i ta protivná hůl, protože balanc v lidské podobě zkrátka ještě pořádně neudržela - obzvlášť když se ji sem tam podařilo na chvíli schovat ocas, to by se okamžitě poroučela k zemi a to rozhodně nemá v plánu. Jakmile ráno vyšlo slunce musela na hodinu etikety, potom trénovat svou magii a nakonec zvládnout všechny audience. Byla unavená a nudila se. Chtěla si hrát, jít za trochou čerstvého vzduchu, zabořit nohy do písku a užít si parného dne. Inge byla neoblomná - dokud vše nezvládne, nikam nesmí a musí to respektovat. Královna se nemůže jen tak na celý den vypařit. "Ta koruna mě tlačí." - "Ještě to vydržte Beam." - "Kolik je tu ještě lidí, Inge?" - "Čtyři." Beam hlasitě vydechla a opět se usadila na trůnu, i když měl vypolstrované sedátko, pořád byl docela nepohodlný, a ona už na něm seděla dobré dvě hodiny. Neměla to své matce za zlé, že musela odejít a nezůstala tu s ní, ale občas si přála být normální kočkou ve městě, normálním dítětem. Snažila se, dávala pozor a dělala vše co jí řekli, jen aby byla tou nejlepší královnou jakou může pro celý Pulchram být. Ale zároveň to znamenalo, že ještě hodně dlouho neopustí Ozaru.
Konečně byl konec a mladičká kazrafanka, konečně mohla opustit trůn a odebrat se do svých komnat. Přemluvit Inge na vycházku do města pod záminkou tréningu své magie. Skryla svou podobu a vzala si svou hůl. Nebylo možné, aby se před svými poddanými skryla a zamlčela tak svůj původ - i kdyby chtěla, plášť by působil nápadně a jinak ji vždy spolehlivě prozradila tiára ve vlasech. Citlivý sluch prozrazoval trhy už z dálky, ze samého balkonu nad náměstím odkud na ně bylo skvěle vidět. Nadechla se čerstvého vzduchu a rozešla se tím směrem, už se naučila ignorovat svůj stín v podobě Inge, která ji všude doprovázela. Zdravila se s lidmi a nakukovala do stánků. Tenhle způsob odpočinku měla ráda, patřil k jejím nejoblíbenějším, jelikož ji lidé dávali sladké a dobroty zadarmo (vše vždy Inge zaplatila - tohle nařízení Beam vydala, když ji jeden obchodník ze samého nadšení, že ji vidí nabídl drahý šperk a ona nechtěla odmítnout, ale nejednalo se už ani o pár bonbonu za pár měděných). Otočila se po svém stínu a na chvíli přestala dávat pozor na cestu, takže nakonec vrazila do mladé dívky. Samotná si přitom sedla na zadek a na moment se tak vyvedla ze soustředění, že ztratila i svou lidskou podobu a seděla tam tak v plné kočičí. Tiára ji přitom spadla z hlavinky přímo k nohám dívky do které vrazila. "Omlouvám se, nechtěla jsem do vás vrazit." Mrknutím oka stála na nohou a v pozadí za ní, Inge přidala do kroku. Beam jen opět zakryla svou podobu a natáhla se pro spadenou tiáru. "Budu si dávat větší pozor slečno a doufám, že jsem vám nezpůsobila potíže, maté ráda zdejší trhy? Nejsou sice největší chloubou Ozary, ale je to něco na což jsem jakožto královna velice pyšná." Darovala dívce přívětivý úsměv a zapřela se o svou hůl jelikož ji opět trochu zradila rovnováha. Mezitím Inge došla onu vzdálenost a postavila se za ni, jako osobní stráž. "Mé jméno je Beam a toto je má strážkyně Inge, smím znát vaše jméno?" zdvořilostní mluva ji šla, ale nikdy ji nebavila příliš dlouho, obzvláště pokud konverzace plynula přirozeně.