Příspěvky uživatele

Nemohlo být pochyb o tom, že dnešní den bude velmi vyčerpávající záležitostí. Ne, že by to rada nebyla vždy, ale obyčejně řešili jen malichernosti a nepodstatné tlachy. Aktuálně měli opravdu jakousi krizi a důležité téma, takže jeho divadlo bude muset být dokonalé, aby snad nebyl nařknut z toho, že je mu Collegium kdesi u zádi, i když je tomu tak, a obecně i celý zbytek kontinentu, když by nepočítal svoji domovinu. Prostě bude muset hrát, že ho zajímá opravdu hrozba na obzoru a nejen to, aby kryl své království a udržel si hlavu na krku zase o něco déle. Nakonec také musel udělat dobrý dojem na nováčka, protože to není nikdy na škodu, ale už když ho jeho nejoblíbenější obřík doprovázel pohledem až k jeho místu, mohlo mu být dokonale jasné, že tato rada bude pořádná pruda. Nehodlal ale ztratit tvář tím, že by drahého Renalda poslal ke všem čertům a spolu s ním i zbytek osazenstva. To by nebyl chytrý tah. Proto si držel přívětivý výraz protkaný vážností a jediná chvíle, kdy tak nějak zbytku nevěnoval pozornost, byla, když si přebíral pohár vína. Jinak pozorně naslouchal Renaldovi a Zalerie, když řešili obranu města spolu s problémy s ošetřovnou, do kterých se zapojila i jejich nová tvář z Valamukhi Tapu. On po většinu toho hovoru psal poznámky na papír, ale to více jen z principu, aby pro něj bylo snazší udržet soustředěný výraz, když řešili téma, které ho ani v nejmenším netrápilo. Nakonec on nepotřeboval ošetřit, tak co mu bylo do zdejší ošetřovny? A nějaká obrana města ho zrovna také moc netrápila, i když dejme tomu, že by ocenil, kdyby mu žádná příšera rozervala krk během jeho pobytu zde. Ale musel se tvářit, že se stará, nebo alespoň nějak reagovat, jelikož rozhodně nebyl ten tichý, proto nakonec položil brk vedle svých poznámek a také vstoupil do hovoru. "Souhlasím, že obrana města je jistě na místě. Víme, kolik přesně vojáků mezi raněnými?" obrátil se k Renaldovi s přemýšlivým tónem a skoro by si sám uvěřil, že v hlavě propočítává, jak nahradit ztráty. "Jistě by nebylo od věci také zjistit, kolik z obyvatel Collegia je schopných okamžitě nastoupit jako vojenská podpora, než se sem budou moci dostat jednotky odjinud. Od toho bychom se mohli odrazit a zhruba zjistit, kolik budeme potřebovat pomoci z ostatních zemí," pronesl klidným hlasem a porozhlédl se po ostatních. "Nevím, jestli tyto informace už měl kapitán k dispozici, ale pokud ne a budete souhlasit, nebylo by na škodu někoho poslat, aby nám tyto informace co nejrychleji zjistil." Jistě se mohl obříka aktuálně dotknout, když se mu dal trochu do zelí, ale on chtěl přeci jen řešit problémy, díky kterým přišli, že?
Každopádně se poté obrátil ještě na Zaleriu, kdy nemusel až tolik předstírat svůj jistý zájem. "Máme důvod mít podezření, že by ta monstra jednala nějak organizovaně. Grimstone jich nezaznamenal mnoho, ale při kontaktu s nimi šlo pouze o tupou touhu pozabíjet vše v cestě. Nevykazovala známky inteligence, která by naznačovala to, že budou číhat ve stínech a sbírat síly na další útok." Ve vzduchu samozřejmě vyselo to, že by se mohlo jednat o probuzení staré moci, moci, kterou by zrovna tento člen rady měl rád pro sebe, stejně jako Moren, ale Connor byl přesvědčen, že jemu by slušela víc. Každopádně by k tomu mohlo nasvědčovat i ovládání a jakási organizovanost monster, jen co byla pravda. A kdyby měl uznat elfům alespoň něco, tak alespoň ten jejich bestiář k něčemu byl. "Odhalily snad Girlanské jednotky nějaké hlubší známky inteligence, které by mohly z těch tvorů učinit větší hrozbu, než tu, kterou již teď představují?" Rozhodně to bylo něco, co ho zajímalo, protože potřeboval informace, které by ho mohli dovést k moci, která tohle všechno způsobilo a i kdyby se mu nepovedlo jí získat pro sebe, tak alespoň pro Morena, než zjistí, jak mu vyrvat všechno z rukou. Každopádně později už jeho zájem opět opadl a vrátil se spíše k poznámkám, jelikož ošetřovna nebyla zrovna jeho pohár vína, jako byl třeba ten, ze kterého se napil, a zdálo se, že Salang a Valamukhi Tapu nabízí dost pomoci v tomto ohledu i bez toho, aby se on musel snažit přijít na to, co by musel vycucat z prstu, aniž by ho za to jeho král chtěl zaškrtit. Hlavu od zápisků zvedl jen ve chvíli, když si malá Howi najednou žádala něco na oplátku, jako by si všichni mohli určovat cenu za své služby. Nakonec by sice stejně vojenskou pomoc dostala na žádost bez mrknutí oka většiny radních, ale kladení podmínek bral pomalu jako drzost. To by se jistě líbilo Terrie. Každopádně se zdálo, že si to bere na starost zrzavé elfka, takže si to jen zapsal do poznámek a neobtěžoval se sám s nabídkami pomoci, stejně to nebylo tak, že by měl povolení ji poskytovat.

Nemohl tvrdit, že by se jeho rychlé odvolání do Collegia setkalo s nějakým přílišným nadšením, ale nepřekvapilo ho to. Přeci jen se objevil problém, který vypadal a pravděpodobně byl velmi závažný a bylo jasné, že to budou chtít všichni probrat a vyřešit. Temní tvorové masakrující lidi všude po kontinentu. To nebylo zrovna ideální, ale on už byl na nějakou sortu temných tvorů docela zvyklý, ať už se mu to líbilo nebo ne, a když se objevili ještě horší, chtělo to jít řešit. Jenže jemu se vyloženě nechtělo, neměl radost, ale i tak vyrazil do Collegia okamžitě, jen co se oznámila mimořádná schůze rady. Přeci jen nebyl důvod meškat a brzký příjezd mohl poskytnout vidinu toho, že v Grimstone to není tak zlé, což byla beze sporu také výhoda. Proto dorazil už s dvoudenním předstihem, kdy čekal, až dorazí zbytek a v mezičase se těšil různým potěšením v náručí své obvyklé společnice v Collegiu. Přeci jen bez přítomnosti ostatních neměl krom vyzvídání toho, co už se začalo povídat, nic jiného na práci.
V den schůze byl ale už bdělý a připravený na setkání s ostatními členy rady, ze kterých polovinu neměl rád a zbytek jen tak z donucení toleroval. Rozhodně netoužil po jejich společnosti, ale stejně tak jim to rozhodně neukáže, až projde dveřmi a všechny srdečně přivítá. Prozatím se ale chystat ve svém pokoji, který jeho společnost opustila před několika hodinami a pročítal si dopis od svého "milovaného" krále, který mu poslal instrukce, jak má dnešní rada vypadat pro Grimstone a jaké má požadavky, které musí jeho hodný a poslušný kašpárek zařídit. Jak nesnášel tu situaci, ve které mu musel posluhovat, ale on si počká, až budou všechna esa v jeho rukávu a nakonec se mu povede krále připravit o hlavu a následně třeba i o jeho korunu. Ale takové myšlenky by mu dozajista moc nepomohly, takže místo nic zvolil strategii, kdy se zaměřil na rozmýšlení možností a směrů, kterými by se rada mohla ubírat, přičemž si oblékl černé kožené kalhoty, černou košili a doplnil to tmavě modrým kabátem s černou výšivkou, do jehož náprsní kapsy uschoval vzkaz od Morena, jelikož nehodlal riskovat, že někdo bude šmejdit v jeho pokoji a objeví ho. I kdyby měl Grimstone kvůli svým temným tajemstvím padnout, Connor neměl pochybnosti o tom, že by mu Moren stihl srazit hlavu ještě dřív, než by k tomu došlo, nebo by si svůj vztek vylil na těch dvou, díky nimž se částečně stal jeho poslušným poskokem. To neměl zapotřebí. Proto obálku vzal sebou a skryl ji, než si vzal pár lejster s poznámkami a brk s inkoustem a vyrazil.
Každopádně si dal docela na čas a to se jen potvrdilo, když prošel dveřmi a všichni už byly usazeni na svých místech. Zdálo se, že přišel poslední, ale nepřišel pozdě. Proto si mohl dovolit přejet po ostatních uvolněným úsměvem, který v sobě měl i jakýsi nádech podpory v těchto těžkých časem, zatímco šel na své místo. Skutečně by se tu hodilo ale spíše zamračení, neboť ho neuchválilo, že si vyslankyně Pulchramu nechala porušit polštář, že Frystaberský bručoun dělá z rady přehlídku divé zvěře, stejně tak ho obecně nepotěšila přítomnost zrzavé elfky a když by pominul pohrdání naivitou vyslankyně Pertanianu, které ale rozhodně není na škodu a nepotřebu se zahazovat vyslancem z Luminy, musel si všimnout ještě nové tváře z Valamukhi Tapu, která ho taky zrovna nijak neuchválila, ale stále měla alespoň šanci ho zaujmout v následujících úmorných hodinách jednání. Že by ale dal najevo svoji nelibost ke komukoli z nich? Rozhodně ne, stále si udržoval přívětivý výraz, ale přešel na vážnější notu, když se posadil a vyskládal si své věci na stůl. "Myslím, že se tady všichni máme poměrně dobře, i když už jsme se nepochybně setkali už za lepších situací," pronesl vlídným hlasem směrem k Zalerii, kterou ho svojí péčí nijak neohromila, ale tak tvářit se mile ho nemohlo zabít, že? A kdyby měl někdo problém, že to vzal hopem za všechny, to už šlo mimo něj. Nakonec se želbohu mají všichni dobře, přotože tu bohužel všichni mohli sedět. Jak se ukázalo, nikoho z nich nepotkal strašlivý osud v podobě rozervání temnými monstry... Jak politováníhodné... Ale to bylo jedno. Místo toho si vytáhl z jedné kapsy hodinky a díval se, jak minuty do začátku nemilosrdně běží a už teď si uměl představit, jak se úmorně povlečou, až to opravdu začne. Tím ale reagoval na Adriama, kterého nenechal ani bez slovní odezvy, kterou ale vyslal stejně tak ke všem ostatním. "Myslím, že, když už jsme tu všichni, můžeme se do toho klidně pustit, pokud není nikdo z vás proti. Je toho dost před námi." Mluvil jako někdo, komu skutečně záleží na řešení problému, ale nedával tomu přestřelený zápal pro věc, protože to by nemuselo být vyloženě ku prospěchu. Přeci jen měl v hlavě záležitosti hlavně svého království a neměl potřebu se zajímat o všechno, co se kde šustlo. Každopádně, než začalo domlouvání, ještě se otočil k jedné sluštičce s žádostí o pohár vína, který mu mohl tuhle situaci alespoň trochu zpříjemnit.