Příspěvky uživatele

< návrat zpět

PERTANIAN

Jeho dračí "kamarádce" se asi zřejmě nezdála představa, že by se tady měl mít lépe, ale na rozdíl od ní, on mohl žít po svém. Sice nepřekypoval luxusem a neměl k dispozici dům nemohl mezi lidi chodit ve své přirozené podobě a podobně, ale to mu zas tolik nechybělo. Ve výsledku by často radši sám, než aby se třeba vykecával s nějakou podobně držkatou ženskou, jako byla právě Khalki před ním, což ho leda vedlo k touze jí ublížit. Krom toho se nemusel dohadovat s nějakým tupcem, co by ho vyháněl z ostrova. Navíc měl i tu krásnou výhodu, že tady mohl někoho zabít a ještě za to i dostat zaplaceno. Zabíjení bylo i o něco víc zábavnější, když za něj ještě byla odměna. Ale měl by jí něco z toho vysvětlovat? Rozhodně ne... Ať se směje a v klidu si dál užívá područí nějakého nechutného mága. K mágovi samotnému už se ale vyjádřit v klidu mohl. "Nejsem debil, abych se vrhal do věcí, co jsou jasná sebevražda. Ale ty seš s tím svým pánečkem taky dlouho podle toho, jak mluvíš a vystupuješ. To už bys ho mohla taky zabít, ne? Nějakýho starýho sráče by někdo z tak plnou hubou keců měl složit, ne?" zeptal se jen a pouze v čisté provokaci a na tváři se mu usadil výsměšný výraz. "Podle toho, co tu mektáš, mu stejně prostě jen ráda děláš poslušnou čubku, co štěká, ale nekouše a když páníček pískne, ještě se mu ráda nastaví," nedokázal si odpustit další rýpnutí a byl se sebou velmi spokojen, že to tak hezky zformoval. Pokud chtěla hrát hru, ve které se budou navzájem urážet, on s tím neměl ani sebemenší problém.
"Prosim tě... Já mám leda tak starost o to, aby tady ten tvůj a jeho smrad nezůstal viset ve vzduchu i dny potom, co konečně vypadnete, když tu budete opruzovat moc dlouho," řekl poněkud naštvaně, jelikož si dovolila říct, že by se toho šmejda měl snad bát. Nejspíš to mohla být pravda, protože vyloženě netoužil po tom, aby zase zkejsl v područí nějakého mága. Sice by to mohla být docela jiná, protože dva Khalkiové by mohly být ve výhodě, kdyby přišlo na zabíjení, ale tak nějak věřil tomu, že ta míšenka je moc věrná a vystrašená čubka na to, aby to zkusila dřív, než se bude ten mág sotva belhat. To ale mohl v klidu být také jen jeho dojem spojený s tím, že chtěla shazovat jeho zabití Foila. Každopádně to bylo ale celkem hezké téma, které mohl vytáhnout poupravená k obrazu svému. "Na to, jak seš drsná, je vlastně celkem vtipný, žes mě ještě nevyhnala do hajzlu. Jeden by si skoro řekl, že seš tak podělaná, že mě tady zdržuješ, aby tvůj páneček přišel a někdo čistokrevnej a schopnej tě ho zbavil," řekl opět výsměšně a pohrdavě se tomu zasmál.
Dále se už ale nemusel a ani vyloženě nestíhal tou příšerkou zabývat, protože na scénu přišla příšerka poněkud jiná, která se nakonec proměnila rovnou na dvě, co bylo akorát tak k nasrání a blbé řeči druhé Khalki se k tomu přidávaly. Dnešek byl prostě celkem na hovno, ale tak ne vždycky může v klidu existovat, občas se musí objevit otravná směska jeho rasy a nějaké hnusné přerostlé ještěrky přímo čpící tou nechutnou magií, kterou už nikdy nepotřeboval ve svém okolí. Prostě hnus tohleto. Její kec o políbení prdele tedy radši ignoroval a věnoval pozornost věci, která mu sice šla po krku, ale když už nic, tak aspoň držela klapačku. To ale neznamenalo, že by si jí snad měl nechat. Sice ta ještěrka nemluvila, ale nechat si ukousnout palici nebo vyžrat orgány vyloženě nepotřeboval, proto taky ještěrce zaryl drápy do hlavy a přitlačoval, dokud jí nelupla lebka a nevystříkl mok. Ale i potom pokračoval a drápy jí mozeček rozmašíroval na malé cucky, které mu z části zůstali i na ruku. S čím ale nepočítal byl jakýsi poslední reflex, se kterým se mu ocas té svině zabodl do stehna a to docela hluboko. "Kurva." neudržel zaklení, když ze sebe příšerku odvalil a vytáhl si její ocas z nohy. Snad by se mohl považovat za šťastlivce, že v tu chvíli nezačala krev stříkat, ale jen vytékala z rány, což byl obecný znak toho, že to není až tak zlé a nemusí to řešit. Co měl ale opět čas nějak řešit byla míšenka, která si očividně nemohla pomoct a musela na něj mluvit a komentovat, co se právě událo a samozřejmě ho nějak potopit. "Ono tě to nezabilo? Jaká škoda," zavrčel jejím směrem, když se postavil na nohy a byl velmi nespokojený s tím, že ho zranění nutí kulhat, když šel ke kašně, aby si z rukou smysl zbytky mozku a krev. "Není teď ta chvíle, když vezmeš to, cos ulovila půjdeš to nadšeně ukázat pánovi?"

PERTANIAN Sudá 10

Kdyby je někdo viděl, jak se tam dohadují pomalu jak dva kohouti na jednom smetišti nebo možná spíš dvě babky na tržnici, co se předhání v honění trika, nejspíš by měl zábavnou podívanou. No a kdyby ne zábavnou podívanou, tak by možná přemýšlel nad tím, jestli jsou tihle dva v pořádku vzhledem k dospělému vzhledu v kombinaci chováním nějakých malých nevychovaných parchantů. To ale bylo obecně Finnovi spíše jedno, protože na názor ostatních neměl potřebu brát zřetel, takže mohl dál 'zvesela' pokračovat v popichování té příšerky před sebou, kterou by tam raději neviděl. "Kdo by chtěl žít tady s nima? Že jsem na tom líp jak ty, hned neznamená, že si hraju na vesničana," řekl poněkud otráveně, jako by to byla největší hloupost, se kterou mohla vyrukovat, ale už byl v Pertanianu dost dlouho na to, aby se u tématu žití mezi lidmi, tvářil absolutně zhnuseně. Sice to nedělal, ale tak už mu byli spíš ukradení, než aby musel nad všemi ohrnovat nos. Ale samozřejmě je i celý zástup výjimek, počínaje takovými malými dětmi, které by patřilo rozsápat jen se natáhnou, aby něco šlohli šmejdi malí. "Nepamatuju se, už je to dávno, co jen ten hajzl tuhej. Každopádně jsem nečekal, až jednoho dne pojde sám, ale zabil sem ho sám, protože tak se to dělá," dovolil si říct hezky povýšeně a neskrýval ani úmysl vysmívat se jí do tváře, byť si to mohl odpustit. Neměl vyloženě v plánu se jí s ničím svěřovat, takže nebylo divu, že si nějaké časové určení nechal pro sebe. Že byl u mága něco kolem tří desítek let? Do toho jí zrovna nic nebylo a on neměl chuť si tady o tom vyprávět, o to víc neměl potřebu, aby potom začala něco o tom, že ona tak dlouho u svého páníčka ani není. Nebylo třeba jí dávat záminky k tomu, aby mohla být povýšená zase ona. "Jasný, místo toho seš nejsilnější dračí čubka, co kdy chodila po světě," uchechtl se posměšně a podíval se na ni jako na kus shnilého jablka odhozeného na zemi. Obvykle by se při setkání s jiným Khaklim spíš dostávalo povýšeného chování a odhánění jemu, ale tady byla alespoň ta krásná skutečnost, že tohle nebyl Edenis a ona byla na poměry jeho rasy určitě ještě větší póvl než on.
"Kdys naposledy potkala někoho našeho druhu, kdo by měl ohleduplnost?" On nějakou takovou hloupost rozhodně neznal a nehodlal jí praktikovat, takže tady mohla být jen zklamaná, že to vůbec zkoušela. "Pro mě už ste všichni stejný a nejlepší ste, když neotravujete vzduch tady," přisadil si ještě a samozřejmě ji nezapomněl dát opět do stejného pytle se zbytkem ostrova, aby náhodou neztratil tvář. Přeci jí nebude vycházet vstříc, no ne? Ale trochu ubral, když zamumlala nějakou hovadinu o spojení s lidmi a skrývání jejich podoby. Možná se mu na tváři objevilo i jakési zmatené zamračení, protože nějak nevěděl, jak k tomu došla a radši se o to ani nezajímal, když na to přišlo. "Co na to říct? Rád bych viděl, jak svojí prdel i prdel svýho páníčka hezky vyprovodíš zpátky na ostrov. Jistota, že kaziči vzduchu odešly nikdy není špatná věc," řekl jí suše a a byl spokojený se svojí odpovědí, i když by jim samozřejmě nedělal doprovod, ale spíš by z dálky sledoval, jak konečně vypadnou. Neměl zrovna dvakrát chuť tu na denním pořádku potkávat temného mága a jeho vycvičenou opičku.
To ale brzy byla jeho sekundární starost, když se počasí očividně opravdu mělo před nějakým tím časem stát předzvěstí něčeho zlého. V tomhle případě to bylo tlaková vlna, co je smetla a poté i ještěrovitá potvora, co po nich šla. Radost mu mohlo dělat, že se vyrazila zakousnout prvně do ní, což si ta ženská stejně jen zasloužila za ty svoje kecy. Svým způsobem mu snad tedy mohlo být líto, že viděl pouze to, jak má tu potvoru už zakousnutou v ruce a neviděl i to, jak se jí do ní zakousla, protože měl moc starostí s tím, aby se sebral se země. Jaká to škoda. Každopádně ta ještěrka byla poněkud blbá, když se to tak vzalo. Mohla se v klidu nažrat na mase té směsky, zatímco on by mile tiše přihlížel jako nezávislý pozorovatel, ale ta páchnoucí věc se ani neobtěžovala s tím, aby míšenku zabila, než vyrazí proti němu, jako by sad mohl mít v úmyslu tu potvoru s prořízlou tlamičkou bránit. Každopádně měl stejně větší výhodu, protože mohl útok čekat spíš, proto to ta ještěrka taky schytala drápy, zatímco jemu se nestalo vlastně skoro nic. Každopádně to nevypadalo, že by se měla vzdát a navíc se ukázalo, že to není jen tak ledajaká obludka, když jen poskočila a najednou byly dvě, což musela směska okomentovat a jen ho tím ještě víc nakrkla. "Polib si, mám se snad omluvit za to, že se ta svině umí rozdvojit? Kdybys jí zabila místo toho, aby si nechala okusovat tlapu, mohlo bejt po problému rovnou, tak drž tlamu," zavrčel na ni naštvaně, když se k němu blížily obě ještěrky, tedy až do chvíle, než jednu strhla druhá Khakli k zemi. Alespoň k něčemu byla tím pádem dobrá. On měl ale stále na starost tu další, která mu mrcha šla po nohou a podařilo se jí ho srazit. Neměl ale čas se tím nechat rozhodit, takže byl rychle na nohou rozhodnut jí aspoň podobně vrátit laskavost, když na ní skočil a šel jí po hlavě. Úmysl byl prorazit jí drápy lebku a zrušit mozek, ale i zrušení očí a oslepení neznělo rozhodně zle, takže nechal pracovat zuřivost a prostě ji drásal hlava nehlava.

PERTANIAN Sudá

Většinou na to, jak moc nemá svůj druh vlastně rád, přišel jen na ostrově, asi pět vteřin po tom, co na někoho z těch šmejdů narazil, ale ne vždy je posvícení a takhle malá čubka mu to musela letět připomenout až sem. V tuhle chvíli by si snad opravdu měl začít říkat, jestli Uruse nenakrkl při jeho pitomých oslavách, že musel na tuhle příšerku narazit, ale v tom případě by byl ještě větší ubožák, než pověděl onehdy jeho pitomé soše. Nakonec ale nemohl ani tolik nadávat na to, že se s touhle ženskou musí potýkat, protože mohl jít pryč, ale místo toho se rozhodl ji konfrontovat, což by proti němu mohl v klidu někdo vytáhnout. Jaký to smutný život jednoho impulsivního khalkiho. "Nenech se vysmát, já můžu žít slušně, za to vy na ostrově máte jeskyně nebo hnijící polorozpadlý barabizny," řekl s jistou dávkou opovržení ve hlase, ale mohla za to stejným dílem jak představa pobytu na ostrově, tak představa pobytu v nějakém hostinci. Větším faktem bylo, že bydlet někde u lidí bylo pro někoho s křídly velmi nepraktické, pokud šlo o to, že by rád žil, nejspíš, a nechtěl být rozporcován, jako nějaká příšera a nejlíp ještě vypreparován a vyspán jako nějaká lovecká trofej. To neměl zapotřebí a proto byl les nebo jeskyně i lákavější volbou. O tom ale tahle potvora nemusela nic vědět. "Ubohý by bylo plýtvat kreativitou na takovou zbytečnou věc, jako jsi ty. Tak si nech kecy, nejsi o nic lepší než já, zvlášť když si furt poslušná jak čokl. Místo tý svý povýšenosti by ses měla spíš stydět za to, jak ubohá seš vlastně ty, když nejsi ani schopná zabít jednoho mága," řekl v podstatě bez zájmu, ale jistě nebyla tak hloupá, aby si nespojila, že to nebylo řečeno jakoby nic mezi řečí. Chtěl si rýpnout. "Podle toho, jak mluvíš a vypadáš, bych v klidu řek, že teď už bude dědek a ty nejseš ani schopná mu vytrhnout hrdlo, když vytuhne. Tomu říkám ubohost," prohodil jako skoro jako správný povýšený idiot, až by skoro přemýšlel, jestli si neosvojil kousek Foila, ale spíš to bylo to, že chtěl tu malou potvoru usadit, když už si ona začínala. Přeci jen měla plnou hubu keců, tak proč jí to nevrátit. Sice nemluvil s druhými moc často, ale uměl to a teď byla krásná šance to využít. Zvlášť když se tahle snažila furt jen trefovat do jeho čistokrevnosti a to bylo něco, co pro něj absolutně postrádalo význam. "Taky někdo zní, že ho hodně sere, že je jen obyčejná slabá směska," řekl pro změnu posměšně a věnoval jí pohled, který nevyzařoval taky nic moc jiného než posměch.
Přeci jen to ona sama si koledovala o to, aby byl hnusný. Kdyby měla v arzenálu něco lepšího, než čistokrevnost sem a tom a Edenis, možná by jí chtěl i zarýt drápy do masa, ale takhle mu stačilo oplácet jí blbé kecy, kterých jistě mohly mít ještě spoustu. Ale svým způsobem to její omílání bylo nudné. Zřejmě měla problém s ostatními khaklii, ale on mezi ně už dávno nepatřil, takže v něm vyvolala maximálně otrávenost spojenou s utlachanou ženskou, než nějaké podráždění z uražení jeho hrdosti. Snad proto přešel její kec o plísni v botě už jen protočením očí a stejně tak plivnutí na jeho boty, které byly stejně od bláta, takže jim už nemohlo nic moc dvakrát ublížit. Kdyby byl někdo jiný, snad by ji už i politoval. "Co na to říct? Jsem radši, když si ty své ještěří zadky necháváte na ostrově a tady neopruzujete," řekl jí výsměšně, když jí hodil do jednoho pytle se zbytkem jejich rasy, ale zároveň se ještě nadechl k pokračování svého malé řeči, "ale je hezký, jak to podáváš jako tvoji vůli, když oba víme, že tu oxiduješ jenom proto, že na tebe páneček ještě nezapískal, ať jdeš k noze." Možná to bylo lehce dětinské, dalo by se říct, ale ona na tom nebyla s řečmi o fňukání o moc líp, takže to přeci nemusel řešit ne? Stejně jako se vykašlal na to, aby jí dával nějakou jinou odpověď než kamenný výraz a protočení očima. Proč se taky zatěžovat něčím víc pro někoho, jako ona? Spíš se tedy zaměřil na okolí, kdy už s nimi na náměstí vlastně nebylo vidět ani živáčka nebo on alespoň nikoho nepostřehl. Na nebi to začínalo být o něco víc zajímavé a odporná temná magie se začala táhnout snad a nejen od té smraďošky. To byl ale postřeh, který mu byl k ničemu, protože, než ho nějak zužitkoval, už letěl vzduchem na nějaký pitomý stánek, který se pod jeho tíhou rozlámal a zasipal ho hromadou třísek, z nichž některé nejspíš i skončili zabodnuté v jeho oblečení nebo i těle, ale k tomu se navíc přidali i nějaké pitomé lítající kamínky, takže nedostal zrovna málo, ale nic, co by se nedalo přežít a nedalo by se z toho oklepat, ke zklamání té hloupé ženské. "Směsky maj v chcípání přednost," rozhodl se jí vrátil milou poznámku, když se zvedal na nohy a trochu ze sebe sundaval třísky, než tedy přišel na scénu nový hráč. Vyložená ještěrka čpící temnou magií se vrhla po té potvoře, což bylo naprosto skvělé, kdyby se neměla za chvíli vrhnout na něj. Ale on byl skoro připravený, už když se ta obluda objevila, přešel do přirozené podoby a když mu vyrazila proti jeho krásnému ksichtíku, nemohl jí oplatit jinak, než že se jí drápy snažil udělat to samé, byť šel jednou rukou po hlavě a druhou po krku.

GRIMSTONE

Den nabral poměrně nečekaný směr, když se ukázalo, že není jediný Khalki ve městě nebo tedy ve vsi. Rozhodně to nebylo něco, na co by byl zvyklý, což ho možná jistým způsobem zaujalo, ale taky měl jistou potřebu tu nádheru poslat ke všem čertům, protože, jak on nebyl vítán na ostrově, zbytek jeho rasy tím pádem nebyl vítán u něj, no ne snad? Ať si ten ostrov klidně sežerou, když tam jeho nechtějí. Ale jak se zdálo, ani ta druhá dračí příšerka, co se zdržovala u studny, na ostrově příliš nelpěla. Nebo tak aspoň nezněla a on už by jí dal skoro za pravdu, že ostrov se domovem nazývat nedá, ale zbytek jejich rasy a jeho matka ho celkem žrali, takže na tom asi nebude tolik pravdy. "Záleží na vkusu, určitě by sis tam našla nějakou pěknou díru, do které bys mohla zalézt jako hodná ještěrka a nekazit tady vzduch tím smradem," řekl poněkud nespokojeně, ale ve výsledku si připadal skoro milý. Přeci jen to byla ženská nasáklá pachem temné magie, takže nevěstila nic dobrého, ale on se stejně zdržel toho, aby jí chtěl vyprovodit násilím. Sice šlo spíš o to, že na sebe nechtěl tahat pozornost, než aby šlo o gentlemanství, ale tak i to se počítá. Každopádně při tom jejím nehezkém oslovení se zamračil. Byla to příšera s prořízlou pusou, kterou by jí měl její páneček vypláchnout mýdlem. "Jako by oheň v tobě nepocházel víc a víc, každý den, co si tomu magickému zmetkovi na blízku, ty nečistokrevná kreatůro," prohodil jako by nic, na její poznámku, ale nevynechal povýšení a protočení očima. Samozřejmě mohl zapojit i trochu kreativity v rámci krásných označení, ale proč by se tolik namáhal, tohle stačilo. Každopádně se trochu zamyslel nad minulostí a nad tím, jak to vlastně bylo s jeho magickým zmetkem kdysi, než ho zabil. Přeci jen od něj taky mohl zmizet nebo ne? I když on měl a má raněné křídlo, nejspíš bylo kdysi snazší zůstat a čekat, než aby byl lovnou zvěří. Vrátil se ale rychle do přítomnosti, když musel pokrčit nos nad jejím podivným přirovnáním. Snad se naučil být lidštější než se na jeho rasu sluší, ale plíseň v botách ho zrovna nelákala. Možná jako plíseň v botě, v ohledu vždycky raději bez něj, hlupačko," zhodnotil nespokojeně a podíval se na ni z patra. Po tomhle rozhovoru mohl jen přemýšlet, jestli by čpěla plísní, kdyby jí tolik nepokrýval pach magie.
Ale kdyby se tolik nezaměřil na to, že tu otravuje vzduch ona, možná by si všiml i toho, že ten samý puch se nese i okolím. Jenže byl poněkud zaneprázdněn a v podstatě mu byli jedno lidi, co se stahovali z ulic a uklízeli svoje saky paky, aby náhodou jejich zboží nezmoklo. Třeba by se taky mohl stáhnout do nějaké jeskyně a ukrýt se, ale ve výsledku mu bylo jedno, jestli ho trochu zchladí voda. "Žiju," pověděl stroze na její otázku a rozhodl se nekomentovat skutečnost, že těžko zná každého Khalkiho, co na ostrově žije, takže není zas tk divný, že by neznala jej, i kdyby tam žil. Ale neměl potřebu téma ani dál rozvíjet a svěřovat se se svým tragickým životním příběhem o tom, jak byl desetiletí zotročen a tak dále a tak dále. Proto se raději nechal zaujmout mlácením okenic a zvedající se mlhou, snad i podivnou spirálou na obloze. "Ale ty ne, zřejmě, i když se ti na ostrově asi moc nelíbí, tak bys odsud měla vyrazit. Pokud se svým pánem vzlétneš hned, třeba vás vítr strhne do moře," prohodil jako by nic a ucítil jakousi škodolibou radost. Kdyby opravdu vyrazili teď, mohla by být šance, že i s mágem umře. Ale tím se nemohl bavit dlouho, protože to venku začalo být divné a taky cítil víc temné magie než před tím. Řekněme, že se začal rozhlížet, jestli se náhodou její páneček nevrací, protože by rozhodně nerad skončil jako hlídací pes na dalších deset let.

PERTANIAN

Kdyby řekl, že byl nadšen tím, že se opět vydal mezi lidskou společnost, rozhodně by lhal. Což s lhaním zas takový problém neměl, ale v takovéhle věci mohl být naprosto upřímný a taky mu bylo dosti znát na výrazu všechno jeho 'nadšení' návštěvou Waldaru. Samozřejmě si za to mohl sám, že musel jít doplnit nějaké zásoby, když dopustil, aby mu nějaká pitomá lesní zvěř jejich podstatnou část sežrala, ale to stále neznamenalo, že by z toho byl kdovíjak odvázaný. Navíc po pár týdnech, co se lidem spíše vyhýbal a mohl se pohybovat v klidu ve své normální podobě, dopřát volnost křídlům... No, kdo by měl radost, že musí zapojit magii, aby zakryl svůj přirozený vzhled a ještě si stáhnout křídla, neboť ta zakrýt nešla. A jelikož byl zvyklý je stahovat za pomoci provazu, aby opravdu zamezil tomu, aby se křídla pohnula a prozradila ho, tak také trpěl silnou bolestí v pochroumaném křídlu, které protestovalo proti takovému zacházení. Nebylo tedy jistě divu, že se mračil na celý svět. Je to skoro stejný princip, jak když máte zraněné divoké zvíře, to na vás taky nebude milé, ale bude se chtít bránil o to víc, takže vás spíš pokouše. Finn sice neměl vyloženě v plánu kousat, ale kdyby ho někdo měl naštvat, tak by se asi mohl skončit s pohmožděninami nebo i něčím zlomeným.

Každopádně, ať už mu nervy tekly z jeho bolístky jakkoli, musel stejně jít koupit nějaké zásoby, takže se brzy ocitl v ulicích Waldaru a mohl se mračil ze stínu kápě na kolemjdoucí. Dneska měl opravdu mizernou náladu, jen co byla pravda. Každopádně se zastavil u člověka, kterého znal a často od něj kupoval sušené maso. "Potřebuju zásoby," prohodil namísto pozdravu a sledoval, jak se obchodníkův úsměv rozzářil. Samozřejmě to bylo vidinou peněž, neboť si toho Finn kupoval vždycky celkem dost, aby mu to vydrželo na nějakou dobu, i kdyby se mu třeba nepovedlo nic ulovit, takže byl asi skvělý zákazník, ale na tom druhém chlapovi byl vždycky ten problém, že si chtěl povídat a měl miliony zbytečných otázek, na které mu khalki stejně nikdy neodpovídal. "Jasně... Tak tady jsou peníze, nepotřebuji vracet," řekl bez nějakého určitého zabarvení v hlase, když mu podal peníze a převzal si balíček se sušeným masem, načež se otočil k odchodu, ale musel si vyslechnout ještě poznámku o počasí, která ho přiměla se uchechtnout, ale víc na ni nereagoval. Spíš si všimnul malého haranta, co kolem něj s křikem a pláčem proběhl. Od oslav boha Uruse neměl rád děti na opravdu velké úrovni, takže mu neštěstí toho děcka vlastně trochu zvedlo náladu. Koutky mu však rychle klesly, když si všiml, odkud ten malý zmetek běžel a taky postřehl postavu u studny. Díky kabátu a tomu, že nekopíroval pouze rovná záda, dostal podezření, že by to mohl být někdo jeho druhu, což ho tak něj přimělo jít blíž. Navíc stačilo být dost blízko, aby mu to čich potvrdil. "Jsi nějak daleko od domova," zasyčel na ni v nepříliš přátelském rozpoložení, ale šel k ní stejně blíž. Neměl rád, když mimo Edenis na někoho svého druhu narazil, vlastně na svůj druh nerad narážel i na Edenisu, ale to už byla jiná pohádka. Každopádně tahle byla o to horší, jelikož z ní přímo čpěla temná magie. Odporné... Až mu to v hlavě začalo vyvolávat vzpomínky na Foila. Byl rád, že už byl ten starý šmejd mrtvý. Každopádně dalšího temného mága v okolí tu jistě nikdo nechtěl. "Co kdyby si vzala svého pánečka a šla pryč?" navrhl jízlivě a propichoval jí pohledem. Když nad tím přemýšlel teď, vlastně docela nechápal, že byl jednu dobu vychovaný mazlíček a sloužil Foilovi. Přeci jen, když tady ona stojí podobně, jako on stával a čekal na svého pána, bylo by to nejjednodušší odletět pryč. Nějak si nevybavoval, že by to vyloženě nešlo, ale to nebylo něco, co by měl v plánu probírat. Tohle mohl být vyloženě poslušný ochočený Khakli, no ne?

Kdyby se někdo zajímal o to, jestli tohoto muže nějak znepokojuje cesta, po které jde, prosté slovíčko "ne" by mu bylo jasnou odpovědí. Na tváři Khakliho byl jen znuděný, i když možná trochu nabručený výraz, že sem vůbec musel jít po svých. Jistě, temná zatuchlá chodba měla svoje kouzlo, ale taky smrad a špatně se v ní šlo. Hrozný problém fungovat někde na hlavní ulici, kde by ho do nosu nemlátila plíseň a vlhkost a možná i nějaká trouchnivějící zdechlá krysa. Nemluvě o tom, že tu nebylo živáčka a on nemohl ani tak roztáhnout křídla, aby si je trochu protáhl, díky nedostatku prostoru. Jak smutná a politováníhodná situace. Každopádně se ale i tak dostal tam, kam chtěl a potřeboval. Ani se nezdržoval tím, že by zkoumal pavučiny nebo samotného pavouka na klice. Finn neměl čas se zdržovat hloupostmi, takže měla tlustá tarantule smůlu. On chtěl rychle vypadnout, o to víc, když vešel dovnitř a ze všech směrů se na něj vylila magie, kdy se skoro ježil, když mu jen vzdáleně připomněla temnou, které byl dlouhé roky vystaven. "Hnus fialovej, jen co je pravda," zamručel si pod fousy a šel čekajíc, odkud se vynoří nějaký ten obchodník, co ho obslouží. Ten na sebe ale nenechal dlouho čekat ani se svými komentáři, se kterými by mu v klidu mohl dát přívlastek "příjemný jak prdel". Nemohl tedy jinak než si podrážděně povzdechnout a probodnout ho nespokojeným pohled, než si prostě založil ruce na hrudi a čekal, až se skrček vyžvaní. "Nechci tu být o nic dýl, než musím, takže můžeme přejít k obchodu hned, jen co přestaneš peskovat," prohodil Khakli suše a narovnal se v ramenou, než skřetovi hodil na stůl měšec se čtyřmi sty zlatých. "Je tam přesně na osm Nefritových vajec, takže může přesně osm Nefritových vajec považovat za mojí objednávku," oznámil mu znuděným tónem a čekal dál se snažíc ignorovat všechnu magii kolem a vlastně i jeho samotného, aby měl klid. Chtěl rychle pryč, takže ho zelenáče přeci nemohl zdržovat rozhovorem.

DIARMAD FEARGHASDAN

Možná byl někým, kdo spoléhal primárně na hrubou sílu, ale se svojí prací měl také rozvinuté so jistě míry i pozorovací schopnosti, takže by asi jen tak nepřehlédl změnu v obříkově výrazu. Neuniklo mu ale ani zbarvení kořínků vlasů jeho společníka lehce doběla, když se na něj mračil za to, že trochu hanil jeho mazla. Tedy on to zvíře vlastně nehanil, jen to nazýval pravými jmény, ale to asi mladík moc nebral. V každém případě to Finna spíše bavilo, než děsilo, protože, proč by se měl bát toho, že naštve tady někoho, komu vzteky bělají vlasy? Kdyby zapátral v paměti, možná by si i vybavil nějaké setkání s Diarovou rasou a možná by sklapnul, než aby se nechal zašlápnout, ale on se nikdy nemohl chlubit moc velkým pudem sebezáchovy. V každém případě už ale nechal jeho zvíře zvířetem a nehodlal se s ním na tohle téma dál bavit, když to nemělo smysl. "V klidu, zlato, když jinak nedáš, říkej si tomu, jak jen budeš chtít. Jen říkám, jak to je," prohodil ledabyle s pokrčením ramen a stále si udržoval jisté pobavení z toho, jak snadno se dá někomu dostat pod kůži, aniž by se třeba i snažil. Taková milá náhoda, ale tak nemusel mu kazit oslavy, když je měl Diar nejspíše rád, jak prve říkal. Mohl být třeba jednou pro změnu ohleduplný k potřebám druhých. Proto na slova o hrdosti jeho rysa už jenom přikývl a odpustil si nějaké komentáře o tom, že svoji "společnici" až moc polidšťuje. Při konečném pohledu by jako polidštěné zvíře viděl spíš sám sebe, než nějakého tupého rysa, ale tomuhle se mohl vyhnout, protože neměl zrovna potřebu rozvádět, jak přesně by to mohl myslet. Khalkiové nebyli moc všeobecně známí a byli radši, když tomu tak zůstávalo. A ano, jistě, jeho mezi sebe moc nebrali, ale on neměl sebemenší touhu prozradit je, protože by prozradil i sebe a nikdy nemohl tušit, jak na to lidi a další rasy budou reagovat. Nerad by skončil zase v něčím područí třeba rozpitvaný a zkoumaný. "No vidíš to, u mě je to sázka na nejistotu, ale dalo by se říct, že jsem vždy připraven přivítat ho s otevřenou náručí," oznámil mu tónem který byl asi trochu pozitivněji naladěný, než by měl být, ale vůbec mu to nevadilo. Proč se přetvařovat, když už s tím byl smířený. Neměl v životě nic, co by mohl ztratit a později postrádat, takže by mu po smrti bylo asi stejně, jen by měl víc klidu. "Každý má právo si jakékoli poslání přebrat po svém. Ale řekl bych, že nikdo nemůže říct, že nezná nikoho s takovým přístupem. Ať už to ví nebo ne, stejně se vždycky najde ten, kdo se žene za nebezpečím a vyžívá se v tom, jak mu pulzuje krev, dokud to nepřežene a nepřivodí si smrt." Na oslavy trochu ponuré myšlenky, ale jemu to nevadilo. Navíc v tom bylo jakési kouzlo. Občas to cítil na sobě, když se jen o kousek vyhnul ostří meče, které by ho svedlo rozpárat, ale i na jiných. Třeba na malé zlodějce, kterou tu viděl možná už deset let zpátky, která utíkala před vojákem a oči měla zaplavené skoro čistou eufórií z toho, že by mohla být dopadena, ale unikla trestu, když se schovala v uličce a naznačila mu, ať je ticho. A spousta dalších, lidi zbožňovali nebezpečí. "Ano, takoví šílenci jsou zdárný příkladem toho, o čem mluvím," prohlásil a na rtech mu hrál pobavený úsměv, protože se právě z tohoto ostrova vrací živí až překvapivě často. Občas si dá výlet do své domoviny po pár letech, jindy po pár měsících, ale vždycky se očividně vrátí v jednom kuse, na rozdíl od námořníků, se kterými se tu a tam rád sveze, aby si nemusel namáhat křídlo letem tam. Svoje pobavení mu ale už nevysvětlil, protože oslavy byly zahájeny a on ho tedy mohl mít i nadále prostě za podivína.
Nevěnoval moc pozornosti jistému vyčítavému pohledu Diara, protože mu to bylo jedno, na hloupé řeči se většinou našly nepohodlné odpovědi, se kterými holt někdo nemusel být v konečném důsledku spokojený. To ale nebyl jeho problém. Proto mu to taky bylo jedno. Raksas neměl nejmenší právo mu něco vyčítat nebyl jeho manželka nebo životní partner, ani společník na cestách, se kterým by se znal už dlouhé roky, takže jeho názor nebyl tolik podstatný. Asi to byl taky důvod, proč Finn nikoho takového neměl a nehledal, aby ničí názor nemusel brát jako podstatný. Každopádně ale našli alespoň názor, který mu stál za komentář, i když nebyl přátelsky podaný, protože byl Khalki poněkud nakrknutý. Ale mladý Raksas očividně potřeboval něco pochopit, takže byl Finn dvěma kroky u něj a mračil se mu do ksichtíku, když mu věnoval poučku. "Je to stuha, která mě může jen tak v podstatě za nic dovést k penězům a ten nevychovaný spratek by jednou mohl vyrůst v někoho, kdo by mohl být hledaný buď živý nebo mrtvý, takže bude jedině dobře, když dostane lekci, že cizí věci se nehrabe, pokud nemáš dost dobrý plán, aby se na tebe nepřišlo a aby tě nechytili," div že na Raksase nevrčel, "nikdy to není jenom stuha nebo jenom měšec. Je to buď jsi dost chytrý, aby tě nechytili, nebo přijdeš o ruku." Jistě možná trochu přeháněl, ale někde to chodilo takhle i když se jednalo o děti, takže nehodlal svůj výrok měnit, jen ještě chvíli Diara propichoval přísným pohledem, aby se ujistit, že mu došlo poselství, které nesla jeho slova vydal se po stopách malého neřáda, přičemž dále poslouchal i obříka, ale očima hledal v davu prcka se stuhou. "Ano, nějakou vytesanou někde jinde. Zkrátka měj oči na stopkách, protože já hledám děcko," prohodil prostě, zatímco si prorážel cestu davem a odstrkoval nějaké lidi, aby mu šly z cesty, když měl pocit, že zahlédl malou postavičku se stuhou, která by dle jeho dojmu měla jít k tržnici. Takže vyrazil oním směrem, přičemž nezapomněl ani na Diara v závěsu, na kterého se ohlédl, aby se ujistil, že jde. "Mám pocit, že ten zmetek běžel na tržnici, pokud tvého rysa tržnice zajímají, třeba budeš mít klidu a bude tam," řekl neutrálním tónem, aby se neřeklo, že vidí krev dítěte na svých rukách a už ho ignoruje a poté bez otálení šel dál po stopách děcka, rozhlížejíc se po malém zloději a částečně i po nějaké cihličce, na které by mohl být vytesaný Urusův obličej.

DIARMAD FEARGHASDAN

Nějaké jeho omluvy nebo pardony přešel jen s nepatrným pokrčením ramen, protože mu to bylo jedno. Navíc by se možná měl omlouvat spíš on, protože mu dal planou naději, kterou následně zadupal do země, i když to mladík vzal vlastně z hlediska, že by třeba mohla být alespoň jeho zmínka o béžové skvrně, jež se mihla v zorném poli Khakliho, užitečná. Jak skvělé, rád byl druhým k ruce, fakt že jo... Ale nebylo to ani tak, že by měl vyloženě problém s tím, že byl někomu možná nápomocen. Vlastně došel k jednoduchému závěru, že je mu to asi tak trochu více jedno. Stejně se mohl víc zajímat o mladíkův nevěřícný tón, když jeho mazla, o značil za mazla. Jeho pohled mohl být v rámci vysvětlování, jak se věci mají někde v jeho zemi, celkem dojemný, ale na konci onoho malého poučení na oplátku zvedl obočí Finn a ještě k tomu přidal zkrocení rtů, až trochu vypadal, jako by na vytáhlého společníka cenil zuby. Ale tenhle výraz se měl přiřadit spíše ke zmatení s lehkou dávkou pochyb o jeho zdraví, než s nějakým nepřátelstvím. "Lidi mají zvířata jako kořist nebo jako mazli, povyšovat je na něco víc má prachbídný význam. Nepopovídáš si s tím a není ti to žádnou velkou pomocí, když to převedu třeba a to, jak se o sebe staráš finančně. Ale budiž, když to má být společník, co mi má být potom," řekl se zamyšlením a poškrábal se na párdenním strništi. On by jistě zvířecího společníka mít nemohl. Jediná výhoda, kterou by v tom viděl, by byla ta, že to můžete zabít a sníst, když přijde na horší časy, ale nic víc v tom neviděl. "To by od vaší společnice bylo moc milé a vychované," neodpustil si poznámku, která by mohla poukazovat na to, že je jeho rys jen tupé zvíře, ale tak nebyla to jeho věc, že? On si to pořizovat nebude a chápat to nemusí. Stejně tak nemusel na druhou strenu tady dlouhán chápat jeho postoj vůči bohu osudu. Jistě, mohl by mu přihrát do cesty něco, co by ho mohlo stát kdovíco, třeba i život, ale z výrazu, který po něm Finn hodil, mohlo být mladíkovi jasné, že mu na jeho životě zas tolik nezáleží. Až umře, tak holt jenom umře. "Nemáš přesný datum, tak nikdy nevíš, jestli sis jí přivolal dřív sám, ne?" prohodil na téma smrti a byl vlastně spokojený se svojí odpovědí. "Krom toho, lidi furt říkají, že zážitek blízký smrti tě donutí cítit se živější, takže je to v podstatě jako by říkali 'pojďme se všichni přizabít tak často, jak jen to půjde'," nadhodil s pokrčením ramen a trochu se ještě zabýval touto myšlenkou. "Lidi se tím pádem možností skoro umřít snad ani nemůžou nabažit, jen aby si přišli o trochu živější. Každý má svoje malé sklony k masochismu, ať už to ví nebo ne." Svá slova uzavřel uchechtnutím a ještě nad tím trochu kroutil hlavou, když se mu na rtech usadil pobavený úšklebek. Život byl celkově hrozná sračka, ve který se všichni museli máchat, dokud nechcípli, někdo to vydržel dlouho, někdo kratší dobu, ale čím víc se někdo snaží držet života, tím větší magor to je. Držení se pozemského utrpení je beztak forma ubližování sobě samému.. "Do toho tě nikdo nenutí, jen říkám, že tu jistě takový nejsem jen já. Ale mohl bys občas zkusit někoho takového hledat spíš, trochu míň sluníčkový pohled na svět není na škodu, zvlášť, když zníš, že bys rád žil dlouho," podělil se s ním o svoji poučku a poté se odmlčel, když začalo zahájení.
Poslouchal chvíli hezky poslušně a dokonce až dokonce, ale brzy ho to přešlo a věnoval se spíše hledání něčeho, co by mu vydělalo peníze. Netrvalo dlouho, než našel stuhu, která mu měla pomoct k nalezení "pokladu". Ale jeho poněkud zamračený výraz y mohl v klidu značit i to, že je velice nespokojený s tím, že tam nebyl nějaký výherní předmět rovnou. Místo rychlé výhry ho čekalo luštění nějaké hatmatilky. "A já jsem hodná víla a ne žoldák, co je klidně loví lidi za peníze," prohodil sarkasticky na mladíkovu poznámku ohledně toho, že by se u něj Urus chtěl blýsknout v lepším světle a sledoval text na stuze, který byl napsaný nejspíš totálním kreténem. Buď byl někdo fakt hloupý nebo si chtěl hrát s nervy soutěžících. U Finna to vyvolalo ledatak podrážděné hrdelní zavrčení, než se přiměl trochu zklidnit a přijmout nabízenou ruku. "Jsem Dagfinn, používám zkráceninu Finn a jestli zkusíš Dag, tak ti ublížím," řekl v podobném stylu představení jako předtím jeho nový společník, jen v trochu méně přátelském duchu a očima se vrátil ke stužce, která začala při dalším pohledu dávat více smyslu. Všechno chce čas a i jemu se trochu rozsvítilo až po chvíli, když se vrátil pár desítek let zpět, kdy se učil psát a taky psal podobně úděsně. Tam, kde stojíš.. cizinče nejdeš.. Najdeš jen holou tvář... Nápověda za všechny prachy, po které se koukl na sochu boha osudu a potom na Diarmada, který říkal něco o jídle, což mu jenom odkýval a dál zkoumal tu hloupou stužku. Tu tvář tvář v testo? vtěsnanou? Co to kurva je? prošlo mu hlavou, když se mračil na bílý kus tkaniny. Vytesanou... Tu tvář vytesanou v cihličce. Náš bůh spasitel a samotář... Nápověda mu nedávala moc valný smysl a na to, jak do ní byl zažraný, si jí měl možná lépe, hlídat, aby mu jí nějaký malý parchant nesebral. Špatný tah od toho malého nevychovance. Automatické sáhnutí po noži mu mohlo být dostatečným znamením, že by to mohla být jeho poslední chyba, kdyby tu nebylo tolik lidí. "Jídlo je fajn, ale počká, teď půjdeme najít toho malýho zmetka a třena cestou potkáme i tvoje zvíře. Každopádně, když někdy uvidíš vytesaný jeho," ukázal na sochu Uruse, "dej mi vědět." Mohl být jistě milejší a míň rozkazovat, protože nebyl jmenovaným vůdcem jejich skupiny, ale bylo mu to fuk, když kývl na Diara a vydal se po stopách toho prťavého šmejda, který bude mít štěstí, když ho Finn nenajde v nějaké opuštěné uličce, kde by ho mohl zabít. Na jeho věci se nesahá, co potom na nápovědy, které mu mohou naplnit kapsu. Tolik k tomu, že mu ten slepej šmejd chce přilepšit, když mu dal do vínku tak debilní osud.

DIARMAD FEARGHASDAN

Jeho nový společník byl možná malinko otravný, kdyby měl Finn brát v potaz, že mu pořád podsouval svoji vinu. Jistě, nějaká ta obecná slušnost k tomu hnědovlasého dlouhána nejspíš vedla k omlouvání se a podobným hloupostem, i když mu Finn dal podle něj dost jasné ujištění, že vzal vinu na sebe. Rozhodně by mu netrhal hlavu díky kusu masa. Nebo jistě ne tady před tolika svědky a ani náladu na to vyloženě neměl. I když to jeho přemlouvání, aby rozdělili vinu mezi oba dva možná trochu přispívalo k uhlíku, který by se mohl rozhořet až v to, že by mu vtloukl do hlavy, že je to jedno. Ale tak ještě zde měl plány, proto toho přehnaně miloučkého chlapíka odbil protočením očí rozhodnut už nekomentovat tohle téma, aby to opravdu nedopadlo tak, jak by si jistě ani jeden z nich nepřál. Ale slovně mu nehodlal potvrdit, že na to přistupuje, protože tak to nemyslel. Jen štěstí, že nakonec našli i jiné téma, o kterém bylo třeba se bavit. I když se mu povedlo vzbudit v jeho společníkovi plané naděje, byť o to ani nestál. Neplánoval hodit po něm informaci, která by měla znít jako, že viděl to jeho zvíře, ale tak musel to dát na pravou míru. "Neviděl, jen jsem se ujišťoval, o jakém zvířeti je řeč. I když jsem možná zahlédl koutkem oka rychlou béžovou skvrnu, ale nevím to jistě," oznámil mu tak nějak nezaujatě tématem a vyslechl si další informace o problémové šelmičce, kterou by tím pádem měl přivázat buď k sobě nebo někam ke stromu, když si je vědom jejích nedostatků. Přeci jen by to bylo o dost jednodušší, než aby to potom naháněl a snažil se hledat kdovíkde za pomoci kdovíkoho, protože ne všichni byli vždy nápomocní. On taky nápomocný nebyl, očividně. Ale neměl problém se sdělením svého pohledu na věc, který si právě vytvořil v hlavě. "Když má váš mazel tyhle problémy, mělo by to být řešeno vodítkem. Problémů by bylo méně," prohlásil prostě s pokrčením ramen a vykročil směrem k cíli, který si vytyčil. Socha boha Uruse, kterého chtěl počestovat dávkou nepříliš lichotivých slov. Tím asi malinko překvapil chudáka, co cestoval s ním a měl najednou velkou dávku otázek, ale tak proč by mu to Finn nemohl mile objasnit. "Jsem si vlastně docela dost jistý, že toužím po tom, to udělat. Jistě to nedělám prvně, i když většinou to není vyloženě na oslavy tohohle boha, ale když už jsem tady, tak se tomu nevyhnu," sdělil mu tak nějak úvodem, aby mohlo být mladíkovi jasné, že to není něco, čeho by se Khalki obával. Neměl s tím nejmenší potíž. "A horšího osudu už se nebojím, smrt zní relativně poklidně a nevím, jestli je něco, co by mohl vymyslet a ještě by mě to trápilo." Prostá pravda, která zněla skoro moudře, ale v jeho podání to byl prostě jen holý fakt, se kterým nešlo pohnout. Jestli byl díky tomu mudrc nebo naopak hlupák, to už byla věc druhá. V každém případě měl jasný plán a na mladíkovo ujištění, že tedy půjde s ním, jenom přikývl. Na jeho další slova ale reagoval dalším pokrčením ramen. Jistě, na oslavy boha se tu možná nevyskytovali ti, co ho nemuseli, nebo jen neměl to štěstí je potkat, ale jemu to jistě nedělalo potíž přiznat se k nepříliš velké oblibě a neměl dost velký pud sebezáchovy na to, aby si odpustil své chování. Ale tak na jeho obranu... Ještě se mu nic nestalo a žádné božství si na něm nikdo neprosazoval, tak proč by se měl nějakého božího hněvu bát? ""Kdybyste hledal, tak byste beztak narazil na víc lidí, co ho nemaj v oblibě. Je to bůh osudu a většina osudů je podělaných už teď, když se jeden ohlédne zpětně. Kdyby můj osud neudělal podělaně, nejspíš bych si v klidu žil a dělal svoje a ani bych tu teď nebyl," řekl mu ve zkratce, protože nebylo třeba zabíhat do přílišných detailů o tom, jak by mohl být na Edenisu, který všichni měli za neobydlený, a v klidu si tam lovit, divočet a kdovíco všechno. Nemusel by být něco, co nechtějí tady ale ani tam. To byl problém, který s Urusem měl a který podle životnosti jeho rasy ještě nějaký ten pátek mít bude. "Časem to třeba poznáte taky, až se u vás něco pořádně posere. Podplácení a věnování darů ničemu nepomůže, na to vemte jed," podelil se s ním o jistou černou myšlenku, která jistě nebyla v pozitivním duchu oslav, ale tak co jemu bylo potom. Vždycky se něco posralo a on nepotřeboval nikomu mazat med kolem pusy jenom proto, že měl nějaký ten pozitivní pohled na svět, který nikdy pozitivně nefungoval nebo byl Finn zkrátka tak rád negativní, že pozitivitu skoro v ničem neviděl.
Ale tak v rámci ztichnutí celého náměstí, i on se odhodlal zavřít na chvíli zobák a nechal mluvit dvě slečinky nacpané v korzetech. Proti korzetům na ženách jistě nic neměl, protože jistě zvládly podtrhnout jejich křivky. Těžko tedy říct, jestli poslouchal nebo zkoumal dekolty dvou dam. Ale tak pár slovíček k němu došlo. Nad chlubením se darem pro slepého boha protočil očima a pochválil se za to, že se sám moc nezatěžoval s tím, že by něco sám nosil. To neměl zrovna moc zapotřebí, že? Jemu stačilo, že donesl sebe, to byla až moc velká odměna. V každém případě ale dával větší pozor na stařenu, která mluvila o Osudované, které se chtěl účastnit a taky se do ní zapsal. Proto si starou dámu vyslechl i s prapodivnou nápovědou, která to přiměla zvednout jedno obočí, ale tak přeříkal si její slova v hlavě. Než se vrátil pohledem k mladíkovi, když se chraplák staré paní přestal ozývat náměstím. "Tak teď už něco hledáme asi oba, protože budu mít i tu radost, že najdu něco z předmětů, za které od slepého boha ještě dostanu prachy," oznámil Diarmadovi se skoro až zlověstnou jiskrou v jantarových očích, které mohli působit ještě více nelidsky než předtím a pohled věnoval soše. Očividně měl šťastný den, protože u nohou sochy si to plápolala stužka, která mohla být nějakou nápovědou, co by se mu mohla hodit. "Snažíš se podplácet, ty slepá zdechlino?" řekl s něčím, co by se dalo popsat jako poloviční úsměv, když vzhlédl s obličeji sochy. Další důvod, proč se nebál si vyskakovat. Bohové byli mrtví a proč by se měl bát někoho mrtvého? Nehodlal se mu ale klanět, takže mašli o jeho nohou vzal v podřepu, aby nikomu nemohlo připadat, že před Urusem ohýbá hřbet. "A vy jste nadšenec jak do oslav, tak do něj," hlavou kývl na sochu boha osudu, "...nebo jak?" Prostá otázka, aby řeč nestála, když už se spolu tedy asi bavili, zatímco očima zkoumal písmo na bílé mašli.

DIARMAD FEARGHASDAN

Osud byl zvláštní věc a zřejmě byl i vrtkavý. To mohlo dokazovat i to, že se jeho nebohý kousek masa, který nejspíš nikdy nikomu nic neudělal, teď válel v prachu cesty s tím, že už ho budou žrát leda tak krysy nebo nějaký vypelichaný potulný vořech, který si potřebuje obstarat žvanec. Ale tak třeba to nebyl ani tak jistý druh karmy za to, že se rozhodl kašlat na úctu k Urusovi a šlo spíš o tu ovci, která za život třeba byla zlá a agresivní a nezasloužila si být jeho potravou, tak skončila na zemi a v prachu. Proč by taky nebohá chodící koule vlny musela jít na porážku, kdyby to nebyla prohnaná svině, co si smrt náležitě zasloužila? Ano, ovšem, věděl, že dobytek je na porážku, ale tahle verze by se mu možná zamlouvala o tolik víc, že by si snad šel koupit i další porci, jen z čistého potěšení, že může jít ďábelskou ovci. Své myšlence se ale nemohl věnovat zas tolik, jak by možná mohl chtít, neboť se s ním dal do řeči mladík, do kterého předtím vrazil. Ne, že by mu měl být klučina vyloženě nepříjemný, ale možná mu na jeho vkus sděloval na tak náhodné setkání až příliš mnoho zbytečných informací. Každopádně se i Finn rozhlédl po nějaké společnici, která by mohla mít dozor nad tímto hnědovlasým mladíkem, než se vrátil pohledem k němu samotnému. "Jak jsem řekl, chyba byla u mě, tak se není za co omlouvat," řekl mu klidným hlasem a v jeho tváři se sotva pohnul sval. Nebyl někým, kdo by nepřiznal svoji chybu a většinou ani nikým, kdo by za takovou malichernost trhal hlavy. Obzvláště ve městě, před spoustou lidí, tudíž svědků. Stát se tohle někde v lese, kdyby byl v trochu jiném rozpoložení, to už by možná i hrozilo nějaké to vrčení a trhání, kdy by to mladík nemusel rozchodit, ale teď byl z jeho pohledu absolutně nevinný a tudíž neviděl podstatu toho, proč se mu sakra omlouval. I když ho tím možná trochu začínal rozčilovat, byť zatím jen trochu. Nesouhlasné kývání hlavou na jeho omluvu budiž mu dostatečnou odpovědí. Navíc se raději chytil tématu zvířecí společnice, než aby řešil to, že by si nechal něco koupit. "Takovou menší divokou kočku bez ocasu, s placatým obličejem, špičatýma ušima a béžovým kožichem?" optal se snad, aby se ujistil, že ví správně, co za zvíře je právě rys a nevěnoval se tomu faktu, že by mohl v tom nebožákovi vyvolat naději, že to zvíře opravdu viděl. Tedy, možná to, co zahlédl před chvílí koutkem oka mohla být béžová šmouha plná chlupů, ale proč to říkat, pokud v tom neměl jistotu. Nepotřeboval být někým, kdo bude házet vědomě plané naděje, které nemusí být k něčemu. Neměl ale ani tolik v plánu se tím hlouběji zabývat, protože ho nějaké jeho zvíře ani trochu nezajímalo. "Jdu k soše slepého boha, rád bych se mu zasmál alespoň do vytesané tváře, pokud máte zájem, můžete jít se mnou a podívat se po tom zvířeti," nabídl nepříliš vlídným tónem, ale z jistého pocitu, že by mohl udělat něco pěkného, když už do něj vrazil, natáhl takovou tu nepřímou pomocnou ruku, která nezněla asi nijak lákavě, ale stejně to dělal hlavně jenom proto, aby se neřeklo.

DIARMAD FEARGHASDAN

Že by byl Finn někým, kdo by si užíval oslavy boha osudu a byl na ně natěšený, jak je rok dlouhý? Samozřejmě že ne. Neměl boha osudu moc rád, protože s ní ten týpek hezky vytřel podlahu tak nějak už v začátcích jeho bytí. Tedy, více méně ve třetině jeho života, ale kdo by se zabýval tím časem, kdy byl spíš ještěrka než cokoli jiného, že? Každopádně ten zbytek byl dosti pojebaný, když to řekneme relativně slušně. Teď mohl být zdivočelý na svém rodném ostrově, nemít moc povědomí a o světě kolem a být v klidu. Jenže on byl tady a zrovna se nacházel v těch dnech, kdy celkem pohrdal sebou samotným, tak proč nejít do města a nevysmát se Urosovi do ksichtu minimálně tím, že mu nedá do vatry žádný dar. Nemluvě o tom, že by byl ještě víc spokojený, kdyby našel nějakou tu jeho schovanou cetku a vydělal si na tom. Dost k tomu, že tomu musel věnovat trochu té přípravy, když si musel svázat křídla k sobě, aby nehrozilo, že je jen tak omylem roztáhne a upoutá na sebe nechtěnou pozornost. Dost k tomu, že teď pod pláštěm působila takovým dojmem, jako by měl na zádech dva meče. Ale to bylo furt lepší, než aby někdo věděl o tom, že jsou to fakt křídla. Jen tím pádem mohl působit trochu víc ověšen zbraněmi, vzhledem ke třem dýkám a dvěma nožům na opasku. Jistě by se více vyplatilo, kdyby uměl schovat i křídla, ale musel se spokojit se skrýváním šupin, drápů a toho všeho, co jen šlo. I když tedy energií na zakrytí očí taky neplýtval, neměl proč. Kdyby měl někdo problém, nemusí se mu do nich koukat a on neměl zrovna v plánu se vybavovat s někým, kdo by jeho oči vidět neměl. Vlastně neměl tak docela v úmyslu se bavit s kýmkoli, i když úmysl není nutně pevně daný program dne. Víceméně to porušil hned, když se objevil na náměstí, kde se celá sláva měla konat, protože pocítil potřebu si koupit kousek masa, které celkem lahodně vonělo po celém náměstí. Když už byl tady, mohl si dovolit luxus toho, že si koupí hotovku a nebude si muset jídlo lovit sám. Dále se ale procházel spíše po okraji celého dění a moc se nevměšoval mezi všemožné návštěvníky. Mezi lidmi by se stejně jen někde mačkal a neměl by ani dost prostoru na to, aby se v relativním klidu mohl najíst. Už takhle jedl za pochodu, zatímco procházel náměstím. Ale tak nemohl by tvrdit, že by byl zhýčkaná princezna, které by to činilo nějaké větší potíže, on byl už relativně zvyklý na to, že musí zvládat hodně věcí naráz. Jistě se do toho počítalo i jezení během chůze. Každopádně se ukázalo, že chůze, snaha se najíst a sledování okolí už bylo možná malinko moc. Když se totiž otočil na něčím, co zahlédl koutkem oka v periferním vidění, než to zmizelo, podařilo se mu vrazit ramenem do nějakého chlapíka a přitom pustit na zem zbytek svého masa. Jak nepříjemné... pomyslel si a podíval se na hnědovlasého mladě vyhlížejícího muže, který byl bohužel o něco vyšší, takže k němu musel Finn trochu zvednout pohled, aby mu viděl do obličeje. "Moje chyba," řekl na způsob něčeho, co mohlo vzdáleně připomínat omluvu a podíval se na mladíka. Zajímala ho víceméně jenom reakce, ve které mu buď vrazí nebo to přejde s tím, že to je v pohodě. Nechtěl být ten neslušný chlápek, co jen tak vrazí do lidí a odejde. Neměl takovou potřebu.