P Ř I H L Á Š E N Í



H L A V N Í _ M E N U


N A P O S L E D Y
A K T I V N Í

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2   další »

Byla jsem si moc dobře vědoma, že přesvědčit otce nebude nic lehkého. Za uplynulou dobu se stalo spousta nebezpečných a nežádoucích věcí. Byla jsem ráda, že jsem měla u sebe Kay a co víc, že byla v pořádku. Bála jsem se o ni po tom, co na nás zaútočila ta věc. Věděla jsem, že o mě má otec obrovský strach po tom, co se dělo a co by to všechno mohlo znamenat a věděla jsem, že díky tomu všemu bude opravdu komplikované a náročné otce přesvědčit, aby mě pustil do Pulchramu na slavnosti. Neskutečně jsem toužila je vidět. Slyšela jsem o tom jen samé krásné věci a možnost navštívit nějaké krásné místo a ještě k tomu za takovýchto podmínek, pro mě byla jedinečná šance, o kterou jsem se nechtěla připravit. Musela při mně stát Neean, nebo jsem nevěděla jak, ale všechno pro mě dobře dopadlo. Opravdu jsem se mohla chystat na cestu do Pulchramu. Když se ke mně doneslo, že mě tam bude doprovázet strýček Eldrin, byla jsem štěstím bez sebe. Mrzelo mě, že jsem tu musela nechat Seraphine a Lilith, ale pro ně by to nebylo příjemné a bezpečné. Samozřejmě nebyl strýček jediný, kdo mě měl na starosti. Byla tam i moje stráž, i když mě překvapilo, že tam nebyl Eri, i když mi to nijak výrazně nevadilo. Začínala jsem mít pocit, že vždy dokázal vycítit to, kdy u mě byl Eldrin a držel se v ten moment ode mě co nejdál. Když byl čas, rozloučila jsem se s chlupáčky, s otcem, kterého jsem ujistila, že budu v pořádku a nic se mi nestane a mohlo se vyrazit. Cesta byla dlouhá, ale já si užívala každou chviličku, vzhledem k tomu, že jsem zas tak často Salang neopouštěla.
Tady v pouštích to byla oproti Salangu obrovská změna, ale opravdu obrovská. Nebylo tu zeleně, jako v Salangu, ale mělo to zase jiné přednosti, které byly nádherné. Nastal podvečer a my se tak mohli vydat na slavnosti. Sama jsem měla na sobě šaty světle modré, až bílé barvy s krásným zdobením. Už stylem mého oblečení bylo jasně poznat, že jsem byla elfka, kdyby někdo přehlédl ta ouška. Co se vlasů týkalo, měla jsem účes, který se skládal z několika ozdob a hlavně zdobených copánků, což pro mě bylo také dosti obvyklé. Ráda jsem nosila všechny možné copánky. Účesu však nedominovaly copánky, ani malé ozdoby, ale krásná elfská čelenka, která mi ladila se šaty. Jeden z vojáku ještě nesl plášť, abych neumrzl, až se ochladí. “Ano. I po svých zkušenostech jsem se k tomu rozhodla.“ Přikývla jsem na Eldrinova slova. “Strašně ráda objevuju krásy jiných království a oba víme, že moc často Salang neopouštím. A teď byla nádherná příležitost, abych se mohla někam podívat, ještě k tomu na takové krásné slavnosti, jak jsem se doslechla.“ Usmála jsem se na strýčka velmi mile a rozhlédla se po poušti. Bylo to nádherné. Připravená stezka mezi písečnými dunami. Zrak mi jen přecházel a já nevěděla, kam se koukat dřív. “Chtěla jsem ti poděkovat, že mě tady doprovázíš.“ Pronesla jsem opravdu mile a upřímně se na elfa usmála. Ráda jsem se strýčkem trávila čas. Zahleděla jsem, když mluvil o poušti a měla jsem pocit, že on sám byl opravdu rád, že je tady, což mě zahřálo u srdce a vykouzlilo mi to hřejivý úsměv na rty. “Máš pravdu. Jsou velice majestátní a působivé.“ Přitakala jsem a už jsem zaslechla nádherný zpěv. Hudbu, která se linula kolem nás a čím blíž jsme byli k vystoupení, tím hlasitější zpěv byl. Zajímalo mě, kdo to zpíval, takže jsme s Eldrinem zamířila k místu, odkud jsem zpěv slyšela. “Je to tu nádherné a jsme opravdu moc ráda, že mě sem otec pustil.“ upřímně jsme se usmála, až se mi v očích zalesklo. “Ten zpěv je nádherný.“ Zavrněla jsem spokojeně, když jsem procházela i s Eldrinem a mou stráží mezi návštěvníky. Když se mi naskytl pohled na zpěvačku, která nádherně zpívala, úsměv se mi rozlil po tváři od ucha k uchu. Drobná dívčina v zelených šatech, kterou jsem poznávala. “Je úžasný, jak někteří dokáží zpívat. Také bych to ráda uměla.“ Zpěv nebyl zrovna mou předností, takže jsem se musela spokojit s tím, že jsem dokázala jiné věci a zpěv jiných jsem mohla poslouchat, stejně tak, jako zpěv Noyi. Sledovala jsme ji skoro až zhypnotizovaná, jak se mi píseň líbila.

Byla jsem poněkud zvyklá na to, že jsem byla napomínána za to, že se moc nezajímám, nebo nestarám o ty… politické, královské věci. Pro mě tohle prostě nebylo. Spousta královských dětí, kteří nejsou prvorození, bývají naštvaní. Často jsou naštvaní, že nejsou prvorození a nemohou tak nastoupit k vládě. Já? Já ne. Já byla v tomhle ohledu opravdu jiná. Já byla ráda, že k tomu nenastoupí… tedy pokud se nestane jooo něco špatného a sestra by na trůn nemohla. Na to jsem ale myslet nehodlala.
Poslouchala jsem ten jeho hlas, který jsem znala už z dob, co jsem byla miminko. Bylo opravdu neuvěřitelné, že ten samý elf, který viděl dospívat a vyrůstat mého otce, viděl dospívat a vyrůstat mě i Faraine. „Já vím, že by se tím hodně změnilo a že by to bylo dost nepříjemné a dělalo by to velké problémy… Jenom mi prostě chybí. Jsem na ni neskutečně pyšná a jsem opravdu ráda za to, jak zodpovědně se své role chopila, ale na druhou stranu… chybí mi ta Faraine, která neměla tolik starostí a smála se se mnou. Víš, jak je těžké ji rozesmát, když se někde potkáme?“ Jo.. to jsem měla poněkud v oblibě. Pokoušela jsme se ji vždycky nějak rozesmát, když jsme se viděly. Neříkám, že to bylo nemožné ji rozesmát, jen to bylo těžší. Minimálně z té mojí strany. Ale co se dalo dělat? Každá jsem byla jiná a já se na ni za to nemohla zlobit. Opravdu nemohla. Pak jsem se ale musela usmát. Já jsem toho o svém dědečkovi moc nevěděla, ale momentálně jsem měla po svém boku někoho, kdo mi mohl zodpovědět spoustu otázek. Strýček Eldrin. Opravdu mě zajímalo, jaký by měl ke mně dědeček vztah. Jestli by mě měl rád, takovou, jaká jsem, nebo by mu vadilo, jak se nestavím ke svým povinnostem. To už se ale nedozvíme. Ani já, ani nikdo jiný. Bohužel. „Myslíš? Nevadilo by mu, že… zanedbávám své královské povinnosti?“ Podotkla jsem, ale nešlo o rýpavost. Na tvářích jsem měla milý a příjemný úsměv. Pak už jsem ho sledovala s neskutečným zaujetím. Aniž bych si to uvědomovala, na tvářích se mi rozlíval sladký úsměv. „Je ohromná škoda, že jsem ho nemohla poznat. Jak o něm takhle mluvíš… zní, že to byl opravdu úžasný elf. Spravedlivý a hodný. Je mi jasné, po kom to táta má.“ Přesně takový byl král Salangu a věděla jsem, že taková bude i budoucí královna.
To, že měl strýček s tátou mezi sebou neshody, to mě opravdu hodně překvapovalo. Ti dva byli jako jeden. Eldrin byl otcova pravá ruka a nejlepší přítel, takhle tohle… tohle byl opravdu nečekaný zvrat. Můj údiv byl malinko hlasitější, takže se za námi otočilo pár lidí, kolem kterých jsme prošli, když jsme procházeli trhem. „Je to fakt neuvěřitelný, ale na druhou stranu je opravdu úžasné to, jak jste si k sobě našli cestu. Upřímně si nedokážu představit, že bys nebyl v tátově životě, nebo on v tom tvém… jste prostě… jak říkáš… jako bratři. Je vždycky hezké vidět, jak je rád, když se tu objevíš… ostatně, tak jako já.“ Zaculila jsem se na něj sladce, ale dostatečně vesele. Byla to obrovská radost, kdykoli, když se tu Eldrin zastavil. Rozhlédla jsem se po stáncích, abych se lépe zorientovala. „Je škoda, že tu s námi nemůžeš být častěji. Bylo by to úžasné a byla by to… zábava.“ Vydechla jsem usměvavě, ale zároveň i trochu smutně.
„Děkuju… to ráda slyším. Ještě k tomu od tebe. Vážím si toho.“ Moje slova byla upřímná a veselé. A přesně tohle se mi taky v očích zalesklo. Radost. Upřímná radost. Se svými mazlíčky už jsem si prošla pár incidentů, které jsme nechtěla opakovat a chtěla jsem udělat všechno pro to, aby se nestalo ani nic horšího. Pak ale následoval povzdech. „Muselo být úžasné, mít možnost vidět je pohromadě. Vidět tu podobnost a to, co táta zdědil po dědečkovi.“ Okomentovala jsem skoro zasněně, jak u mě nebylo nic moc zvláštní. „Ano… bohužel to není jenom čelenka…“ Přitakala jsem. Doufala jsem, že nás tohle nečekala. Chtěla jsem tomu věřit. Když byla řeč o těch čelenkách… Jen co mě na ten stánek Eldrin upozornil, rozzářila jsme se jak nějaká hvězdička. „Ano! To jsem říkala!“ Vzápětí už jsem pelášila k tomu stánku, kde mi zrak jenom přecházel. Měli tady obrovské množství čelenek a nádherných čelenek. Nevěděla jsem, ke které dřív. „Zdravím, máte moc krásné čelenky.“ Pronesla jsem k prodávající paní, která se hned uklonila, když mě poznala. „Dobrý den, Vaše Výsosti, mockrát Vám děkuji. Chtěla byste si nějakou vyzkoušet?“ Malinko jsem se pousmála. „Není třeba se klanět. To bych měla já vám, za tuhle vaši práci. Jsou opravdu nádherné.“ Pronesla jsem vesele a přikývla. „Mohla bych? Děkuju!“ To už jsem se vesele otočila na Eldrina. „Která je podle tebe nejhezčí?“

Edraelle: Míchaná vejce se slaninkou a pohár vody

Neměla jsem v lásce tohle téma. Nelíbilo se mi přemýšlet nad tím, že by mě měl opouštět někdo, koho mám opravdu ráda a je pro mě něco jako druhý táta. Znala sem ho od malička a úplně se mi nelíbila myšlenka, že jednoho dne budu muset truchlit. Nakonec jsem nad tím radši jenom zakroutila hlavou do nesouhlasu, abych tak tuhle myšlenku vypudila z hlavy. Bylo lepší se k tomu dál nevyjadřovat. Nic lepšího jsem udělat v tenhle moment nemohla. S úsměvem jsem přikývla. Byla to pravda. Opravdu jsme s Farain měly všechno perfektně rozdělené. Co bavilo ji, nebavilo mě a naopak. Každá jsme měly svoji sféru, ve které jsme se pohybovaly a tak jsme se perfektně doplňovaly. Pak jsem si povzdechla. „… ale měla bych se o to taky zajímat. Já vím.“ Dokončila jsem jeho větu za něj. Moc dobře jsem věděla, co chtěl říct. Říkal mi to tady skoro každý. Skoro každý mi říkal, že bych se tomu měla dostatečně věnovat, že bych to měla brát vážně, že se může stát, že jednou nastoupím na trůn a tak dále. Bylo to pomalu na denním pořádku. Chápala jsem, že bych se měla chovat jako jakási pojistka, ale já fakt nechtěla. Nebavilo mě to a radši bych byla celý den ponořena v bylinkách, knihách, nebo poletovala po ošetřovně.

Nebyla jsem si jistá, jestli se změna tématu nějak povedla, ale nevadí. Hlavně, že jsme nemluvili o smrti. Mrzelo mě, že už jsme nebyly ty bezstarostné děti. Chybělo mi, ale bylo to pryč. A přesně, jak strýček říkal, tohle se už nevrátí a je na čase se připravit na budoucnost. Všechno se totiž mění, nikdy nic nezůstane stejné, i kdybych si to přála sebevíc. „Bohužel, i když se mi to nelíbí a nejradši bych se zavřela v nějaké té bublině, kde by to pořád bylo možné, je to bohužel pravda. Jak jde čas, věci se mění a my je nezměníme.“ Povzdechla jsem si a upravila si svou sukni. „Bylo by to ale hezké, mít nějakou takovou možnost, vrátit se prožít nějakou konkrétní vzpomínku.“ Prohodila jsem skoro až zasněně, než jsem se lehce pousmála. „Zní, to tak, že byl dědeček opravdu moudrý. Mrzí mě, že jsem neměla možnost ho poznat. Myslíš, že by mě měl rád?“ Vypadla ze mě otázka dřív, než bych si ji mohla promyslet. Měla jsem ráda takové uvažování ve smyslu „coby kdyby“. Bylo to takové… volné. Člověk se nemusel cítit zavázaný určitými tématy. Nevadilo mi, že jsem mohla na lidi někdy působit nereálně, jako snílek. Ta svoboda, kterou jsem díky tomu pociťovala, mi za to stála. Pak už jsem Eldrina zahltila prosbou o nějakou historku ohledně táty.

Poslouchala jsem při chůzi jeho otázku a nemohla jsem jinak, než se tomu zasmát. Bylo to sladké, zábavné a mrzelo mě, že jsem toho nemohla být sama svědkem. Dala bych cokoli za to, abych to viděla. „Upřímně mě snad nikdy nenapadlo, že byste si zrovna vy dva nerozuměli. Jak vás spolu vidím. Jak jste pomalu jedna ruka, přijde mi až neuvěřitelný, že byste spolu nevycházeli. Ale rozumím po tom, proč zvolil úprk do křoví.“ Prohodila jsem s melodickým a upřímným smíchem. „Šťastné konce mám ráda. A vaše pozdější rozpoutaná konverzace ukončení začínajícím přátelstvím zní jako šťastný konec historky.“ Prohodila jsem s úsměvem v průběhu toho, jak jsme procházeli přes trhy. Milovala jsem to tady. Bylo to tu tak krásné a živé. Na jeho poznatek jsem okamžitě přikývla. „Neskutečně moc zvídavá!“ zareagovala jsem okamžitě a pak si dokonce i malinko povzdechla. „Věřím tomu. Věřím, že mají od Neean takový dar, ale… jistota je jistota. Záleží mi na nich obou a nerada bych, aby se jim mou blbostí něco stalo. Je pro mě tedy lepší, dát si pro jistotu pozor, než abych toho později litovala. A jako další důvod, proč si dávat pozor je ten, že ne každé byliny se dají jednoduše sehnat.“ I když jsme byli královská rodina, ne všechno se dalo sehnat tak jednoduše. Různě jsem se rozhlížela po všech možných obchůdcích a stáncích, co se tady nacházely. Koukala jsem po tom, co všichni nabízejí a uvažovala, co bych ráda. Jakmile jsme ale zahlédla nádhernou ozdobnou čelenku ve světle zelené barvě, očka se mi rozzářila a já se hned vydala směrem ke stánku. Průběhu toho jsem se zeptala na to, jaký dědeček byl. Hodně mě to zajímalo a už dokonce i dlouho. I když jsem se vydala k čelence tak přímo, pořád jsem Eldrina poslouchala. Musela jsem se usmát. Podle těch slov to vypadalo, že byl dědeček velmi klidný a moudrý. Že byl přesně tím elfem, který budil respekt, ale ne strach. Stejně jako táta. „S tátou… byli si hodně blízcí? Podle tvých slov mi přijde, že si byli i hodně podobní…“

13.12. - Sepha Nova Docatha
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

12.12. - Edraelle Dörënia
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

10.12. - Nalaea Rina Naïlo
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

7.12. - Sepha Nova Docatha
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

6.12. - Edraelle Dörënia
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

5.12. - Nalaea Rina Naïlo
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

4.12. - Sepha Nova Docatha
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

2.12. - Nalaea Rina Naïlo
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

1.12. - Sepha Nova Docatha
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

30.11. - Edraelle Dörënia
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

Někdy i princezny potřebují nějaký ten nákup, no ne? Ano, měla jsme v plánu toho koupit víc a bylo možné, že bych to získala i někde jinde a možná za lepší cenu, ale to, pro co jsme si sem dneska chtěla dojít, to bych jinde nezískala. Doneslo se ke mně, že přesně tohle je místo, kde bych mohla získat Etheie. Draci mě fascinovali. Milovala jsem je a ráda navštěvovala Skály. Takže když se ke mně doneslo, že bych mohla mít možnost si pořídit Etheie, neváhala jsem a vydala se na tohle místo. Nebylo to žádné místo, které by bylo na pohled krásné. Bylo to dost… no… děsivé místo a nebudu lhát, dokonce i lehce nechutné. Když jsem došla k obchůdku, na klice si to seděl pavouk. No, nebyla jsem z toho úplně nadšená, protože… no, být o něco větší, mohlo by se jednat o Armiarmu a ty já v lásce moc neměla. „Tebe ještě zvládnu..“ Pronesla jsem k pavoukovi, kterého jsem následně vzala do ruky a položila ho na nejbližší bezpečné místo. To už jsem otevřela dveře a vešla do obchůdku, kde jsem se začala rozhlížet. „Dobrý den.“ Pronesla jsem s úsměvem a spolu se mnou do obchůdku vešla i má osobní stráž. Ne moc příjemně vypadající skřet si něco zamrmlal, než se na mě otočil a přejel mě pohledem i s mou stráží. „Ah… samotná princeznička mě přišla navštívit…“ Podotkl lehce rýpavým tónem. Já nad tím pomyslně mávla rukou a přešla k pultu. „Ráda bych si vzala jedno spirituální zvíře. Konkrétně mluvím o jednom z Etheiů.“ Prohodila jsem vážně a upírala jsem pohled na skřeta. “Tím ale nekončím. Poprosila bych tě ještě o dvě Třimdavy modré, jeden křišťálový luk a jako poslední… Modrý amulet.“ Prohodila jsem zcela vážně a už jsem vytahovala měšec. „Modrý amulet ti bude k ničemu…“ Podotkl kousavě, což vyprovokovala jednoho ze strážců. „Dávej si pozor, jak mluvíš s princeznou. Být na tvém místě, dám ji alespoň 5% slevu. Skřete.“ Podotkl strážce a já zvedla ruku. „V pořádku. Nic ti do toho není, skřete. Já ti dám dostatečnou sumu a ty mi dáš to, co jsem si řekla.“ Prohodila jsem vážně a na pult jsem dala 79 Ledových krystalů a 80 zlatých. 4 Krystaly byly místo zlatých, takže nemohl mrmlat, že nedostal dost zlatých. I přes nějaké to frflání mi nakonec vše dal. Já si veškeré své věci vzala a nakonec i se strážemi odešla z obchůdku.

Připsáno ✓


Strana:  1 2   další »