Příspěvky uživatele

Inge sezení na těchto tvrdých židlích nikdy nedělalo dobře. Vlastně jí z toho vždy bolel zadek a ocas tu byl víc než na obtíž, proto její lidská podoba byla v těchto dnech více než na místě. Přesto seděla na polštáři, bylo to mnohem pohodlnější a mnohem příjemnější než tvrdé sedátko židle. Trochu to sice podporovalo několik povídaček o kočkách a potřebě měkkého polštáře, aby se cítily dobře, ale co by si kdo představoval - ona byla součástí těch co měli ke kočkovitým šelmám přece jen blízko. Postupně sledovala jak všichni přicházejí, některé pozdravila, jiným pouze kývnula hlavou, aby dala najevo, že je registruje. Přitáhla si k sobě papíry a začala si pomalu psát body a sepisovat poznámky, podtrhávala si informace, které chtěla probrat a pohled zvedla až ve chvíli, kdy se ukázal onen očekávaný poslední člen rady. Prohlédla si ho od hlavy až k patě a tiše vydechla nad jeho otázkou, na kterou se nakonec rozhodla nereagovat. Connor jednoznačně nepatřil k těm, kterým by dnes měla v plánu věnovat víc než jen minimum nutné pozornosti. Podobně na tom nakonec byla třeba i taková Esther. jen možná z trochu jiných důvodů. Místo toho se zaměřila na Renalda, který se ujal vedení porady. Její hlava byla ještě stále příliš těžká starostmi o královnu, než aby reagovala jako první. "Musím souhlasit, ale také oponovat - z Pulchramu v tomto okamžiku nemůžeme uvolnit žádné z jednotek, které by zde byly nápomocny - armiarmy jsou v džunglí nezvykle přemnoženy. Situaci sice dostáváme pod kontrolu, ale jde to pomalu. Je to jakoby je celá událost naplnila novou energií.." zakroutí hlavou a podívá se z Renalda směrem na Zalerii. !Zalerie - snažíme se amrmiarmy držet na uzdě pouze v džungli, ale nemůžu zaručit, že se některé nedostaly až do Salangu. Můžete varovat vaše oddíly?" poprosila ji a když už na ni přišla řada, rozhodla se pokračovat s možnostmi. "Ačkoliv je to proti našim standardům, královna Beam se rozhodla pro raněné otevřít brány města bez ohledu na pohlaví a zedy pokud bychom zvládli zorganizovat převoz raněných, jsme schopni zdejší ošetřovně také ulevit." odmlčela se a dala opět prostor k mluvení druhým.
Konkrétně si její pozornost získal Connor se svým stanoviskem ohledně inteligence některých monster a tvorů, kteří se z mlhy objevily. Nad jeho názorem se sama pro sebe zamračila a zakroutila hlavou. Nechtělo se jí věřit, že by všechny stvoření byla jen hloupými odtržky magie. "Kde je důkaz, že jsou všechna ta monstra stejná? Nemůžeme riskovat, že nemají žádnou inteligenci a prostě zmizely A navíc - i bez potřebné inteligence je tu pořád možnost, že se skrývají a když dostanou příležitost tak zaútočí. Situace se nesmí podceňovat." pronesla tak klidně jak jen dokázala a přesměrovala svou pozornost na nejmladší členku rady. Podmínky sice nebyly úplně na místě, ale na druhou stranu Howi tu byla málo a ostrovy pravděpodobně skutečně postrádají jakékoliv prostředky, jakými disponují ostatní země. Zaleria ji v nabídce trochu předběhla a proto vyčkala až se domluví. Sama bohužel neměla co by nabídla, bylo jasné že Pulchram se s armiarmami poblázněnými tou zvláštní magií ještě chvíli potýkat bude a nabízet něco ostrovu dřív než Collegiu ji nepřišlo správné. "Nemá Lumina k dispozici nějaké mágy s nadáním pro rituální magii nebo magii astrologie?" otočila směrem k Adriamovi. "Mohli by nám pomoct v Collegiu lokalizovat hrozby, pokud královská rodina svolí.." pokračovala s dotazem a vlastně i s nápadem jak najít zbývající monstra. Při tom už pohledem přelétla po všech přísedících.

Připravená. Taková byla, je a vždy taky bude. Ale po uplynulých událostech si připadala zvláštně zaskočená. Měla na starosti víc než jen život královny, ale přesto se cítila zvláštně neklidná, když mířila do Collegia. Prakticky neopustila svůj pokoj v budově senátu a jedla pomálu. Beam zůstala v Pulchramu, jelikož Inge považovala tuto cestu jak příliš nebezpečnou potom co všechno se událo. Jenže nepřihlédla k faktu, že se najednou ocitne od královny příliš daleko na to, aby se mohla rychle vrátit. Dělilo je moře, a nejen vysoké písčité duny, které tato žena zvládala tak bravurně. Ve svém pokoji prakticky neudržovala svou lidskou podobu a tak se po pokoji pohybovala ve své pravé kazrafanské podobě. Střihala ušima a čekala až na chodbě uslyší kroky, trvalo to dlouho, než uslyšela ty na které čekala a ještě dřív, než se na jejích dveřích ozvalo zaklepání, chytila za kliku a od překvapeného posla si vzala svou zapečetěnou obálku. Věděla, že tohle musel Beam zvládnout sama a obávala se obsahu, jelikož sama odjela příliš brzy na to, aby mohla vidět všechny ty nástrahy a problémy, které se postupně rojily v jejím domově. Při čtení se kousla do rtu a nakonec sama pro sebe přikývla. Schovala dopis na bezpečné místo ve svých šatech, zakryla svou podobu a zamířila do sálu.
Přišla první, nepřekvapilo ji to, dokonce musel chvíli počkat, než se dveře otevřely, aby si mohla jít sednout na své místo u kulatého stolu. Židle jí vždycky přišla nepohodlná a nedokázala si představit, že by tu měla sedět v pravé podobě. Zavolala si jednu ze služebných. "Doneste mi prosím sklenici vody a polštář. Děkuji." nečekala na to dlouho, takže se mohla pohodlně usadit na vystlaný polštář a čekat na své kolegy.

#2e8b57