P Ř I H L Á Š E N Í



H L A V N Í _ M E N U


N A P O S L E D Y
A K T I V N Í

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Nešlo říct, že by si Jeremi dlouhé cesty z Collegia a zpět neužíval, naopak, rád viděl okolní krajinu, jiné země, jiné zvyky a kulturu. Dlouhá léta znal jen malé hospodářství a lesy kolem, proto se vždycky rozhlížel kolem, co dalšího nového jej překvapí nebo pobaví.
Ne, že by se stávalo až tak často, že by chodil daleko. Přestože Pertanian byl poměrně blízko Collegia, respektive se nacházel hned vedle, bylo to nejméně oblíbené místo kam roznášel zprávy, pokud to šlo, tak se tomu nejlépe obloukem vyhnul. Nemohl si představit, že by se potkal s otcem nebo s bratrem, byť ta možnost byla relativně malá a otázla byla, zda by jej vůbec poznali. Možná by to bylo i pravděpodobné, když se občas podíval na svůj odraz, nejednou ho překvapilo, jak moc si jsou s otcem vzhledově podobní, kdyby si nechal víc odrůst vlasy a vousy, a připsal pár desítek let navíc vrásek, mohl by se s ním vydávat za dvojčata. To ho poněkud znervózňovalo. Vzhledová podobnost byla jedna věc, ale co kdyby si byli podobní více než vzhledem. Nad touhle myšlenkou se zaksychtil. Podobas byla jedna věc, s tím moc neudělá, ale povahovou pobnost? Jak se říká, každý jsme zodpovědní sám za sebe a své chování a ať se propadne, jestli se někdy bude chovat jako jeho otec. To si dřív půjde hodit mašli.
Byl proto rád, když už se vracel zpátky do Collegia, kde by na něj čekala případně další zakázka. Spokojený, že se kolem a kolem nestal žádný průser. Přemýšlel, jestli když se vrátí, bude Denerim v Collegiu, nebo jestli bude pryč někde taky roznášet zprávy.
Věděl, že když vyjede z lesa, po cestě narazí na místo, kterému se říká Větrné Jezero. Pohled mu sjel na sedlovou brašnu, kde byli uložené dopisy, které musím donést do Collegia, ne že by byli extrémně důležité. Takové zprávy se musí zapamatovat, protože nikdo by nebyl takový blázen, aby je napsal na papír. A ten kůň nebyl jeho, přidělili mu jej ve stájích, když odjížděl. Neměl opravdu čas na to, aby se staral o koně. Jak dojede zpátky vrátí jej do stájí, aby jej mohl použít někdo jiný z poslů. Většinou si stejně koně bral jen na delší cesty.
Na konci cesty se v dálce pomalu objevil konec lesa, což značila mimo jiné modrá obloha na horizontu, která většinou jinak není vidět. Vyjel do otevřeného prostoru, aby v dálce zpozoroval blyštící se stříbrnou hladinu jezera. Menší zastávka při jeho cestě domů.
Ještě když byl kousek od něj, viděl na jeho břehu někoho stát a ve vodě někoho nebo něco plavat. Doufal, že dané osobě nebude vadit, když mu na chvilku udělá společnost. Kdyby se, vždycky se může posunout u břehu o kousek dál.
Než tam dojel, sesedl z koně, a posledních pár metrů jej jen vedl vedle sebe.
“Zdravím,” pozdravil zdvořile muže, který se na břehu též nacházel, zatímco nechal koně, aby se trochu napil vody z jezera. “nevadí, když tu s vámi chvilku pobudu?” zeptal se, protože nechtěl případně řešit žádný spor. Ze sedlové brašny mezitím vytáhl čutoru s vodou a napil se. Zatímco sledoval, jak bude přítomný muž reagovat.