Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Můžeme říci, že trochu svého mladšího bratra proklínal. I když by rád elfku i viděl, stále tam byla ta zátěž v rámci jeho poraněné ruky. I jeho celé tělo bolelo a ta cesta samotná opravdu nebyla extra příjemná, nebude v tomhle ohledu nijak lhát. Pak se však otočil na svou společnost, která ho sem přes to všechno dotáhla jako první. Chtěla ho snad překvapit? Byl spíše překvapený, že jí našel takhle brzy. Připadal si, že jí bude hledat celou věčnost. Co si budeme nalhávat, ta poušť byla obrovská. Nad výletem do Severních džunglí musel trochu zblednout. Nepotřeboval opravdu vidět ty obrovské pavoučí nestvůry, které si v této zemi dělaly základnu. Bylo mu celkem jedno, že přímo na poušti nebyly. Stále se pohybovali tady. Sice ho mohlo trochu utišit to, že jsou tady profesionální zabijáci těchto nestvůr, ale stále si nebyl úplně jistý. Ta bělejší barva kůže však nabrala trochu té růžovosti ve chvíli, kdy mu došlo, že v džunglích je hodně rozmanitých rostlin. Skoro to vypadalo i lákavě říci, že klidně můžeme. Pak však si řekl, že se úplně na sebevražednou misi dneska necítí. Ten obří balvan před několika dny mu stačil. "Myslím si, že se bez toho obejdu." řekl jemně s trochu stydlivým pohledem na tváři. Sledoval jí, jak následně naklonila hlavu na stranu, ptající se na jeho sociální cítění. Co si budeme, nebyl dvakrát žádný extrovert. Na těchto slavnostech všechno pozoroval v dostatečné vzdálenosti, někde hezky v rohu. "Ne, že by mi dělali problém." řekl, stále stydlivě, koukající se na chvíli kolem, aby se následně na ní podíval. Přitom se ale stále jemně usmíval. "Spíše na ně nejsem moc zvyklí a mám rád svůj klid, víš?" Ve skleníku sotva naberete tolik lidí naráz a na tu chvíli to Louis vydržel. Plus měl případný únikový plán, protože to tam znal. Tady si připadal jako v nějakém bludišti a to přesto všechno byla převážně rovná plocha.
Nad její otázkou, zda je zahradník, a poznámkou o tom, že to musí být otrava nepoužívat obě ruce, tak mohl jen se smutným úsměvem přikývnout. Nějaké to přenášení lehkých věcí by i zvládl. Jenže nějaké obrovské dózy a hlínu? Em...maximálně s pomocí magie. Jinak by byl totálně ztracený. Nad její poznámkou o pozitivitě mohl jen se smíchem přikývnout. On byl poměrně pozitivně založený člověk. Ano, nějaké ty realistické náhledy do života měl, ale zrovna tohle musel brát pozitivně. "S tím můžu jen souhlasit." řekl zatímco souhlasně přikyvoval. Pak se však zeptal na to, jak je na tom ona. Oba dva odešli s tím docela pomlácení a pochroumaní. Poslouchal jí, jak povídá o tom, že to má prakticky podobně. Oba dva nemohli dělat svou práci na sto procent, což je pro workoholika jako on strašné. Nejhorší ale bylo, a usoudil, že to má Dess stejně, že je jejich práce docela baví a proto je to jedna velká nuda. On se rád zahrabával do hlíny, elfka se zase nejspíš oháněla mečem. "Chápu. Je to jedna velká zátěž." řekl s jemným pohledem. Pak se však dostali očividně k tématu, které s ním chtěla probrat originálně? Aspoň to tak vypadalo. Pak ho to trochu vrátilo do minulosti, kdy Dess přišla k němu do skleníku a ptala se, jestli náhodou o někom něco nevím. Přikývnul jen ve chvíli, kdy mu vysvětlila pravý důvod jeho pozvání. Nepotřeboval jí do toho vstupovat. Možná by to dokonce zakecali. Sice zrovna on by se o to nebál, ale netušil, jak na tom byla právě žena naproti němu. Pak ale přišla nabídka toho, že by se nejdřív mohli posadit s něčím na jídlo. Nad tím se mohl jen usmát. Bylo hezké, že takto na něj myslí. On by úplně i klidně zapomněl, že něco jako hlad existuje. "Akorát jsem dorazil, takže něco malého by rozhodně nebylo od věci."
Zamířil si to přímo k nějakému prvnímu stánku s občerstvením, které našel. Sebral si nějaké sušené maso a ovoce, za které s úsměvem zaplatil a zamířil si to s Dess někam, kde se jí bude moct v klidu věnovat. Nakoupil toho trochu více, protože trochu počítal, že si dá s ním. Aspoň v rámci žďobání by to nemuselo být tak zlé, obzvlášť u toho ovoce. Vybral jim nějaké místo, které bylo někde hezky v klidu. Nechtěl narážet nijak do lidí a chtěl mít zároveň nějaký ten rozhled kolem sebe. Ve chvíli, kdy se posadili a on položil stravu před ně řekl "Ber si. Rád se podělím." Zakousl se do ovoce, které viděl snad podruhé v životě, a chvíli si vychutnával to, co to vůbec jí. Jak si to spokojeně žvýkal, podíval se na elfku. "Co ti leží na srdci? Rád ti pomůžu, pokud to bude v mých silách."

Declan se nejspíš zbláznil. Uběhla drobná chvíle od útoku příšery z jeho drahého elementu, ale přítomnost byla stále s ním. Ta zlomená ruka byla ještě stále přítomna. Byla už ve stavu léčení, ale stále nebyla nijak připravena na tahání těžkých věcí, jak byl zvyklý. Měl štěstí, že pracuje se svým živlem, jinak by jeho práce byla daleko těžší. Ano, tenhle workoholik pracoval a i když to bylo docela omezené, snažil se. Jediné, co se změnilo, tak byl odchod Louise ze skleníku. Protože využíval své schopnosti více, musel odpočívat častěji a ke konci dne se sotva tahal. Ruku měl stále zavázanou a pořád jí tiskl u sebe. Jinak to nešlo. Jeho matka ho kárala za to, že si neodpočine. Doslechla se, že patřil k tomu málu, co pomáhal při ochraně lidí ve skleníku a byla by radši, kdyby se o svého druhého syna mohla postarat. Louis to sice oceňoval, ale potřeboval pomáhat v nápravě skleníku. Když na něj jeho kolegové řvali, aby si konečně sednul, on se obhajoval tím, že ten bordel udělal taky trochu on. Byla to sice pravda, ale nebýt jeho pomoci, škoda by byla větší a více životů by bylo teď s Bohy.
Jednoho krásného dne se však k němu dostal dopis. Akorát se bavil s Declanem, který se chtěl vydat do Pulchramu, kde měla proběhnout nějaká slavnost. Básnil o tom a Louis si jen tiše popíjel čaj. Dopis trochu nemotorně otevřel, ale s menší pomocí jeho mladšího bratra, tak se mu to podařilo. "Někdo ti píše, bratříku?" zeptal se ho a Louis jen mlčel, zatímco měl na jazyku trochu otrávenou poznámku. Věděl, že jeho úkol byl ho naštvat, a Louis oproti Lucianovi byl vytrénovaný. Na jeho obličeji se však objevil jemný úsměv, jak psaní postupně četl. Elfka, která mu pomáhala s kamenným kamarádem, mu psala a mág se divil, že si ho pamatuje. Bylo to překvapení, ale ne nevítaní. Louis si však nebyl úplně jistý s tím, že by nějak měl cestovat. Cestovat se zlomenou rukou není nikdy fajn, ale pak mu došlo, jak musí cestovat žena, která ho vyzvala k setkání. Byla na tom daleko hůř, než on. On a jeho zlomená ruka oproti tomu nebyla nic. Pořád tam byla ale ta nechuť někam jezdit. Louis nebyl dobrodruh jako Declan, který mu sebral dopis, který dostal. Starší bratr si mohl jen povzdechnout, zatímco to mladý bratr četl. "No výborně! Dovedu tě na romantickou noc a druhý den tě zase seberu zase zpátky za kytičkami." řekl a Louis v tu chvíli byl v háji. Už bylo jasné, že jede.
Cesta nebyla kdoví jak příjemná, ale Louis nebyl dvakrát spokojen s cestováním nikdy. Měl rád své pohodlí anebo spíše pohodlí skleníku, kde strávil většinu času. Měl chuť se jen zahrabat do vysoké trávy a poslouchat ptactvo. Když se však tenhle obří mág zasnil, netrvalo dlouho a cesta byla z ním. Poprvé poznal vedro pouště a následně i to, jaký je to chládek. Declan mu doporučil, co si má zabalit, ale že by ho jeho starší bratr poslouchal? Řekněme, že moc ne. Cestoval sice v jednom oblečení, ale měl vyzkoušené, že mu vydrží a nebude mu ani vedro, ani zima. Declan se s ním však nijak neohřál. Se slovy, že si ho brzy najde, odešel a Louis stál uprostřed pouště, kde to naopak žilo. Žilo to víc, než Louis, který chudák umíral nervozitou z jiného prostředí. Bohové, chtělo se mu domu. Co však muselo stát za podívanou, tak bylo jeho trhnutí, když uslyšel za sebou hlas. Jak byl zažraný, nevšiml si elfky, která ho z vytáhla z domova. Byl rád, že jeho mladší bratr odešel, jinak by mu to nezapomněl. Ještě by to řekl Lucianovi a byl by to konec. Otočil se, trochu nervózně za sebe, na tváři se mu však objevil drobný jemný úsměv. "Nepřivolej to. Tady mají daleko horší věci." řekl a se zdravou rukou se poškrábal na krku. Slyšel o těch obřích potvorách a byl to další důvod, proč se mu sem moc nechtělo. Nepotřeboval je rozhodně potkat. Byl prakticky na dovolené. Při zmínce o ruce se na ni podíval a pak zpět na elfku. "Mohlo to být horší, stále je to ale otrava." řekl a přikrčil rameny. Nebude jí v tomhle ohledu lhát. Nemohl pořádně pracovat a při normálních aktivitách to byla docela potíž. "Jak se cítíš ty?" zeptal se jí, protože si uvědomoval, že ona na tom byla daleko hůř, než on.

21.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

20.12. - nová postava
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno - banka u hrabáka

17.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

16.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

15.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

13.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

10.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

8.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

6.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

5.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

4.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

1.12. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno

29.11. - Louis Sherwood
.
.
.
.
.
.
✓ Přičteno