Příspěvky uživatele

< návrat zpět

P O U Š T N Í _ S N Ě N Í

Pulchramské pouště již od rána hýřily životem, i přes úmorná vedra dali kazrafané na přání královny do pořádku bezpečné trasy pouští a rozestavěli množství loučí. Připravily velké táboráky, které měli všem pomáhat bojovat se zimou, která v noci poušť zahalí jako sníh Frystaberské hory. kolem těchto táboráků se objevily stánky, které počas největších veder zůstávaly prázdné. Teprve až když slunce začalo padat za obzor se ke stánkům nahrnuli obchodníci - od šperků, přes krásné suvenýry, látky a vzácné kamení převládaly hlavně stánky s jídlem. S Pulchramskými specialitkami, ale nechyběl ani stánek s elfskou nebo typicky lidskou kuchyní - dalo by se tedy říct, že si na své přišel každý kdo měl na něco chuť. Od sladkého po slané, od pálivého po nepálivé, kořeněné i nekořeněné - zkrátka na co má břicho chuť to tu oči najdou. Nesmí chybět ani stánky s dobrou medovinou, kde si sice chvíli postojíte, ale nakonec jste odměněni douškem výborného moku.

Po celé trase jsou rozmístěni vojáci 3. curetu, kteří hlídkují a zajišťují bezpečí. Krom nich se po místech pohybují skupinky kazrafanů z 1. curetu, na jejichž schopnostech celá akce závisí. A show začíná s tím jak obloha tmavne, louče a táboráky jsou zapáleny a plápolaí silným ohněm, zatím co na nebi se objevují první hvězdy. Po okolí připravené stesky se začínají procházet velká zvířata - sloni, žirafy, gepardi i tygři, po obloze poletují všemožné ryby všech velikostí, tvarů a barev - to jak se kolem nás pomalu rozvíjí iluze od kazrafanů. Kromě iluzí však na nebi září tisíce hvězd a několik kazrafanů zde dokonce vytváří obrovskou polární záři, která místu dodává na kouzelném prostředí. Na půli cesty na nás čekají kejklíři, který svými kousky baví své obecenstvo a hudba, která protíná celou trasu v podobě několika malých kapel.

Klidná a magií propletená akce má sloužit pro všechny jako oddechnutí, jako odpočinek po velkém neštěstí probuzení Deliria. Přesto je akce přísně střežená a vojáci se tu pohybují na běžných trasách. Není se však čeho bát, nejste-li zloděj nebo hledaná osoba. Nyní je vaše trasa jen na Vás - kam půjdete, u čeho se zastavíte. Co ulehčí vaší mysli a vašemu srdci? Prosím - poušť je pro vás otevřená jako velká náruč.



NA ČASOVÉ OSE: Po skončení rady Collegia

ZAČÁTEK AKCE: Pátek 2.9.
KONEC AKCE: Nejpozději: 31.10.

Během této akce můžete pokračovat v JIŽ ZAPOČATÝCH hrách. Nesmíte však s posatavami v této akci začínat hru novou.

Místo: HOSTINEC | Postava: MOE
Informace navíc: 12 zlatých. Odečteno.

Málokdy se stává, že s ním riskují další hry a ještě méně se stává, aby někdo dával mizerné sázky. Mávat zlaťáky v téhle malé míře je pro jeho oči jako utrpení, zvedne k tobě oči a zakroutí hlavou, zatím co nesouhlasně mlaská. "Škudlivky tihle raksaský návštěvníci." zamrmlá si pod nos a znovu si ji nepřítomně prohlédne. Nevypadá to, že by ho nějak zaujala nebo přesvědčila, že je to skutečně všechno co má, nebo by si nemohla dovolit víc. Na jejích kostkách se pomalu ukáží dvě čísla "Sedm.. prohrála jsi." na jeho tváři se objeví škleb, co se formuje do úsměvu a on opět sbalí své kostky do dlaně a hraje si s nimi v dlani. "Slušňačka se nabízí? Inu dobrá, chceš se domluvit - chápu tvoje neštěstí v kostkách, ale nejsem žádný prodejný bard, abych ti to dal za ubohých 6 zlatých, za to jsi dostala informací až až už předtím." urovná se na židli, přitáhne si korbel a dlouze se napije medoviny. "Dvanáct zlatých na ruku a řeknu ti, kde ta mapa je." natáhne volnou ruku a rozevře dlaň. Zjizvená ruka šibalsky se usmívajícího muže se natáhne ještě blíže a nakonec poklepe prsty o stůl, když na své peníze dlouho čeká. A ano - skutečně, pokud mu v dlani přistane požadovaný počet mincí, přepočítá si je a následně schová ve svém měšci. "V Severní džungli je opuštěná kazrafanská vesnice, před několika lety ji plně obsadily ty osminohý potvory - většina je už sice fuč, ale zbylo tam pár hodně lepkavejch pavučin. V tý vesnici je chajda, úplně nahoře ve větvích - tam je mapa. Ale jak řikam - hodně štěstí při hledání někoho, kdo tě do tý vesnice dostane, jeho to vo kejhák." a s tím pro něj její existence přestala existovat. Je jasné, že z něj jen tak něco dalšího nevypadne. Bude si muset poradit sama.

ZASEDÁNÍ RADY, COLLEGIUM 11:00

Není čemu se divit. Události uplynulých měsíců přilákaly pozornost a stejně tak vyvolaly i mimořádné sezení rady, kdy se do budovy senátu vrátil náhlý život. Chodbami pobíhali poslové, služebné i uklízečky, aby se vymetlo poslední smítko, aby každý člen rady dostal svou vodu, víno nebo ovocný džus. Aby každý měl co jíst, aby jejich pokoje byly připravené, aby sál byl připravený. A mezi těmi všemi se proplétaly osoby, které sem úplně nepatřily.
Chodbou se mihnul bělovlasý mladík nezvykle vysoký a vyhýbající se loučím na stěnách, ale také elf nebo zcela jasně nervózní kazrafan, Největší pozornost však přilákal polonahý muž s pery ve vlasech a malovaným obličejem. Byť se od sebe všichni odlišovali, spojovala je zapečetěná tmavá obálka nesoucí informace pro členy rady. Vystřídali se tu všichni a pak stejně tiše, jak se do města přikradli, stejně tak zase z jeho ulic zmizeli do svých domovin, zanechávající dopisy v rukou jejich majitelů.

(Text v obálce, určený pro vaši postavu, najdete ve vzkazech. Tyto informace vaše postava má od vedení své země, jak s nimi naloží je pouze na ní.)


ZASEDÁNÍ RADY, COLLEGIUM 12:00

Dveře do sálu se otevírají, členové postupně vchází dovnitř a sedají si na svá místa. Před nimi je dlouhá diskuze a mnoho bodů k vyřešení. Stůl je zatím prázdný, pokud si sebou členové něco nepřinesli. Rada musí vyřešit následující:

★ Způsob řešení situace v Collegiu, je zde přes 70 zraněných a vojenská síla města je značně oslabena. Ošetřovna se snaží pokrýt co nejvíce zraněných najednou, ale má nedostatek lůžek. Některé ulice ve městě, byly poničeny stvůrami, ne všechny přitom byly chyceny a zabity. Mnoho z nich uteklo a skrývá se někde ve městě, nebo se už dostalo za jeho hradby.

★ Během události mnoho lidí popisovalo různé vidiny podivných temných míst, schodišť a kamenných hrobek. Někteří se ale zmiňovali i o muži, který vystoupil z temnoty a odešel neznámo kam. Je potřeba určit další kroky ohledně těchto událostí. S přihlédnutím k postoji všech zemí k situaci.

★ Ustálení informací ze všech zemí, počty raněných, mrtvých, popřípadě prodiskutování následné podpory od okolních zemí.

★ Další postup - bude se hledat zdroj náhlé události nebo se hledat nebude a pouze zvýšíme opatření. A pokud se bude hledat, kdo ho bude hledat a co udělají, pokud jej najdou?

Do zasedání rady nebude zasahovat osud, ale je nutné aby členové rady vyřešily výše vypsané body. Informace, které jste dostali v dopisech, by měli pro postavu být směrodatné jen v případech týkající se podpory, či postoje království ke hledání příčiny. Postoj Coleggia je nutné dořešit mezi sebou. Pokusme se mít týden na odpis, abychom zasedání neprotahovaly zbytečně dlouho.

AKCE - RADA COLLEGIA je tímto ZAHÁJENA

Večer postupoval překvapivě kvapně. Nejspíš to bylo způsobeno písněmi, hudbou a tancem. Nutno říci, že se málokdo takovému tanci příčil. Shiriki, který v sobě nesl ducha smrti, se často vymykal standartu oblékání, jelikož Sárí měl striktní požadavky na správný oděv podobně jako svět tam venku za mořem. Ale dnes ne, dnes byl stejně jako ostatní spoře oděný a pohledný achak tak lákal pohledy na dobře vypadající tělo, úsměv i hluboké hnědé oči. Alespoň v něčem byl Sárí se svým achakem nadmíru spokojen, když šlo o vzhled a Shiriki byl zase šťastný, že je na ostrovech stále jako doma, i když jeho přítomnost mnohdy vyvolávala v lidech obavy. Dnes jakoby, se tato obava rozplynula ve chvíli, kdy se setmělo a vesnici osvětlovaly louče a ohniště blízko do výšky se tyčícího totemu. V davu se mísilo mnoho achaků, kteří se rozhodli ostrovy opustit, někdo jen proto že byl zimní slunovrat, jíní měli své vlastní důvody, které je sem na ostrov lákaly.

Měsíc stoupal po obloze a šaman se každou chvílí díval nahoru na hvězdy, jako by něco počítal. Na place před totemem stále ještě jančily pobavení obyvatelé ostrova a Lesayah se marně během večera v tanci snažila bez povšimnutí dostat až ke společníkovi v podobě mladého léčitele s širokým, vřelým úsměvem a milýma očima. Ten se ale vždy vzdálil na druhou stranu, nebo se ztratil mezi ostatními. Duch smrti v jeho hlavě měl zřejmě jiné plány, a tak když se k tmavovlasému mladíkovi konečně dostala dívaly se na něj děsivě vyhlížející černé oči a na tváři se objevil úšklebek. „Je skoro půlnoc.“ Zazněl šamanův hlas a Sárí se vzdálil stranou hned vedle šamana a náčelníka mocného zajíce, kde si našel své úhledné místo odkud bylo dobře vidět a sledoval těma tmavýma očima jak jsou mladí achakové šamanem rozestavováni kolem totemu. Šaman ukázal na místo, kam mají jednotlivci položit svou dlaň a okolní vřava utichla. Člověk by zaslechl i špendlík co dopadl na kámen, když nyní všichni napjatě čekali, co se bude dít.

Dřevo totemu bylo studené a na bližší pohled mělo mnoho prasklin. Na některých místech se loupala barva, kterou byla pokrytá vyobrazení na totemu. Po chvíli cítili, jak je dřevo najednou teplejší, jako by kdesi uvnitř doutnalo a jeden z chlapců, kteří dnes měli dayáliu podstoupit cukl rukou zpět těsně před tím, než z totemu vyšlehl prudký záblesk světla a všechny na několik sekund oslepil. Chlapce, který ruku uhnul se postavil sklíčeně stranou. Saehra se ani nestihla rozkoukat ze silného záblesku, když jí tělem projela ostrá bolest od konečku prstů na nohou po páteři až směrem k hlavě, najednou jako by jí její vlastní tělo bylo malé a každý sval se najednou ocital v křeči. Když se jí podařilo otevřít oči a prohlédnout si trochu okolí, všimla si, že není jediná, kdo upadl na zem v jasné agonii, ale její bolest neustávala ani ve chvíli, kdy se ostatní začali pomalu vzpamatovávat, jí tělem projela další vlna bolesti. „Esme?“ hlas zněl z velké dálky, ale byl velmi brzy následován pohybem. To se k údivu ostatních dal duch smrti do pohybu a o několik vteřin později klečel vedle Saehry, podpírajíc jí hlavu jednou rukou a druhou nechal volně v případě, že by potřebovala nějakou další podporu. „Chce to klid, ta bolest ustoupí. Bude to dobré, jen klidně dýchej…“ hlas byl hluboký ale přesto jemný, sladký, hřejivý jako horká čokoláda za zimních večerů ve Frystabergu.

Zavládlo ticho, kterému vládl Sáriho hlas, který se snažil dívku uklidnit a udělat ji pohodlí do chvíle, než bolest ustoupila a dívka poprvé zaslechla hlas Esme ve své hlavě. Černé oči ji dále sledovaly a pomohli dívce se posadit do sedu, věděl, že Esme hned neuslyší, že s ní nebude moci hned mluvit a byl trpělivý. Ustoupil do pozadí a na Saehru se dívaly ty čokoládově hnědé oči Achaka, jemuž nyní Sári dal v hlavě jasně za úkol se o dívku postarat. A přesně to Shiriki i udělal, jakmile se Saehra trochu zmátořila, doprovodil ji /případně ji odnesl do její postele, aby si odpočinula a při té příležitosti se jí představil. Lépe, než ostatní věděl, že spolu pravděpodobně stráví hodně času i když možná lehce nepřítomně.

HRA UKONČENA Z DŮVODU NEAKTIVITY HRÁČE
.
.
.
.
.
.
.
.

Nepřátelé padli a zdálo se, že na všech frontách bude alespoň chvíli klid (alespoň co se týče nezvaných návštěv z mlžných končin). Někteří měli čas na to, si na moment oddechnout. V Lumině se zemi skácelo kamenné monstrum jako doměk z karet a zanechalo po sobě jen hromadu kamení, z níž se ke střeše skleníku ještě stále vypařoval zelený dým. Alespoň na chvíli si elfka s mágem mohli gratulovat. Grimstone jako obvykle temnotě holdoval a udržoval entitu při životě déle než jiná monstra a kdo ví, jestli to byla krvelačnost monstra, která mu zatemnila mozek, nebo síla skyggena a bojovnost šlechtičny, která nakonec entitu rozplynula za zjevu ošklivého úšklebku do zelené mlhy, po které zůstal jen nevkusný plášť. I v Salangu bylo po boji a prase se tam ve své celé posmrtné kráse válelo v bahnité díře s ulomenými kly, zatím co elfky vtipkovaly o možné svačině, ovšem nebe nad nimi jim stále zanechávalo odkaz, kterého by se mohli bát. Khalkiové v Pertanianu by sice v boji mohli pokračovat i mezi sebou, podle napjaté nálady, ale nakonec se přece jen v obou probudilo svědomí - nebo spíše touha pro delší život a obě malé ještěrky zrozené z temné mlhy lehly za oběť touze po krvi dvou dračích potomků. Ale jak již bylo řečeno, ani jedna z dvojic by se neměla nechat ošálit, jelikož mraky na obloze se během jejich urputného boje zformovaly zpět do spirály, jež vytvořily předtím a způsobily tento povyk.

Temná mlha pomalu ustupovala do ústraní a opět zavládlo zlověstné ticho. Sotva si toho mohli všimnout, když oblohu proťal jeden z dalších silných záblesků a společně s tlakovou vlnou nyní přišel i velice hlasitý výkřik. Zvuk tak pisklavý, tak otravný a tak vlezlý, že se zavrtal hluboko do ušních bubínků a rozvibroval je tak, že téměř prasky. Rozřinčel všechny gongy a vrazil se tak hluboko do hlavy každého, kdo se byť jen pokusil ublížit jedné z příšer. Tentokrát to bylo víc než jen tlaková vlna, co poslal všechny znovu na zem místo ošetřovny, ale zároveň je odeslal do mdlob a temnoty jejich vlastní mysli a nechal je tápat mezi obrazy, navštívit místo, díky kterému se ocitli v nebezpečí. Ale každý nakonec viděl úplně něco jiného:

Louis během své vidiny šel po dlouých kamenných schodech, vedoucích někam do temnoty pod ním. Žádné zábradlí, žádné úchyty, žádné stráže - pouze dlouhé točité schodiště osvětlené loučemi podlél chladných stěn. Cítil chlad a hlava ho bolela od křiku, ke kterému směřoval směrem dolů. Dessielle se procházela rozlehlými ulicemi města, potkávala různé bytosti, zřetelně cítla přítomnost čisté i temné magie. Ulice byly dlážděné kamenem a střechy měly oranžový nádech. Mohla zaslechnout zvuk moře, které se rozléhalo za kamennými zdmi. A pak ji výkřik nasměroval na velkou budovu, která městu dominovala.Benjamine ve svých vidinách stál na kamenném podiu, stísněný u nízkého stropu a díval se s odstupem asi dvou metrů na bytost, která seděla před ním. Poznal že křičí, ale slyšel ji pouze zdálky. Mohl poznat, že se jedná o dívku, seděla k němu zády a on tak mohl vidět tmavá křídla vyrůstající z holých zad, mohl zahlédnout dlouhé vlnité vlasy kaštanové barvy, ale jakmile chtěl udělat krok blíž, spustil se pronikavý křik. Arcenna se pohybovala po velkém sále s kulatým stolem uprostřed. Na stole se povalovalo několik desítek papírů a kolem stolu stálo několik zdobených židlí. Na jedné z nich zřetelně rozeznala květy třešní, na jiné zase tvar pouštních dun a na další se jímala ptačí pera. Její zrak však poutal obraz na stěně, který vyobrazoval muže. Nebyl to muž nebo barvy obrazu co ji poutalo, byl to křik, který se ozýval zpoza něj. Edraelle se pohybovala mezi vysokými mramorovými sloupy v šeru světel pochodní po stěnách a míjela velké kamenné kvádry. Stejně jako ostatní se snažila následovat křik, který ji k sobě volal, ale nebyla si jistá kam má postupovat dál. Oči jí spočinuli na jednom z kamenných kvádrů uložených na podestě ve stěně jekyně. Křik zesílil, ale princezna stihla zahlédnout nápis na kameni, aby si uvědomila, že se dívala na rakev. Kaylinn ve své vidině nemohla být nešťastnější - pohybovala se po chodbách budovy, honosné chodby a zmínky o velkých rádcích z dřívějších dob. Kráčela za křikem a zastavila se až u oltáře, věnovaného bohům, na kterém se necházely dary ze všech zemí. Křík vycházel zpoza něj. Dagfinn by se naopak mohl poměrně radovat, jelikož v jeho vidině figurovala nahá žena. Její silueta a barva očí, která se před ním objevila po několika minutách bloudění v temnotě neznámé jeskyně. Prostor byl ztísněný a nepříjemný a než se potkal s jejíma očima, kterého spoutaly do pohledu, kdesi za ní zahlédl tvář Benjamina, jeho skutečnou tvář. Evintier se zmateně pohybovala po hlavním náměstí města, neustále dokola kolem jedné sochy muže, který tak hrdě stál uprostřed všeho dění a to jen proto, aby ji jekot přivedl k podstavci a nechal ji nahlédnout na text. A jasným hůlkovým písmem tu stálo Finn Creesaye

"Finn Creesaye" jméno se kterým se nakonec všichni probrali na nejbližší ošetřovně (Vyjma Evintier a Finna, ti se probrali v lese boha Uruse u společného táboráku. Nikde nikdo.) Všechno se to zdálo jako obyčejný a pořádně divný sen, nebýt ran a pohmožděnin. A každý jeden z nich nakonec ve svých věcech našel předmět, který rozhodně dříve neměl, ale nyní měl v sobě přesvědčení že mu patří. Stejně jako si s jeho myslí pohrávalo zmíněné jméno.

Předměty, které jste dostali máte vypsané v informacích, včetně schopnosti. Do profilů budou přidány během týdne.

Kamenné monstrum se sice na okamžik obou protivníků zbavilo odhozením, ale než se stihlo díky své postavě dostat k ochranné bariéře zraněných už se před ním jako návnada promenádovala Dessielle. Nutno říci, že elfka měla skutečně odvahu jít proti němu zcela sama a také se jí tahle péče měla v následujících chvílích vymstít. Kamenná příšera si totiž moc dobře pamatovala, že to byla právě tahle osoba, která ji připravila o jednu kamennou pazouru, a tak sotva se objevila elfka v dohledu, už se napřahovala druhá pazoura. Tentokrát takové štěstí elfka bohužel neměla a kámen tvrdě narazil do jejího měkkého těla. Kámen se zabořil do hrudníku a Dess padla na zadek s vyraženým dechem a dost možná se zlomenými žebry na pravé straně hrudníku. Zatím co monstrum se napřahovalo k další ráně směřované k ní, měl tentokrát dostatek štěstí Louis, který vyvolal dostatčně silné zemětřesení, aby se monstrum otřáslo ve svých základech. A několik balvanů se z ní skutálelo k zemi, kde by je mohl využít mág k dalšímu útoku nebo pro vlastní potřebu. Monstrum to značně oslabilo – nejvyšší čas toho řádně využít a poslat příšeru tam odkud přišla.

Dessielle – 171/270 | Louis – 174/240 VS Kamenná příšera - 78/240

Kupodivu ani v Grimstone nebyla štěstěna na straně zdejší zraněné bojovnice a hvězdice při její cestě pro zbraň nacházeli svůj cíl v každém hodu. Bylo jediné štěstí, že roky tréningu a snad i dobrá výstroj s jakou se dívka pohybovala po rodišti nedovolila ostrým čepelím zabodnout se příliš hluboko a zůstávali tak na kůži krvácející rány, ale nebyla v ohrožení života. V čem už ale měla alespoň nějaké štěstí, to byl hod hvězdicemi, které proletěly sice skrz na skrz entitou a způsobily tak v jejím vyobrazení díry, ale zdálo se, že v hybnosti ji to příliš neomezuje. Ben měl podobné štěstí, když se pokusil útočit a meč, který přišel ve vhodnou chvíli tak projel entitou jako rozžhavený uhlík máslem a celá polovina těla toho neznámého se ocitla v podobě slizké tekutiny na zemi. Z tekutiny se do vzduchu zvedaly němé obličeje a natahovaly prsty a ruce. Ben měl sice štěstí, ale bohužel objetoval trochu té své krve, když se zbraň té věci zabořila do masa na jeho ruce. Entita nabrala na zuřivosti, ale po tomto se od skyggena vzdálila, aby se mohla trochu zregenerovat. Nyní by mohli být poměrně ve výhodě, stačí jen jedna/dvě dobře mířené rány a mohli by se té věci zbavit dřív, než se zregeneruje a budou ve stejné kaši.

Arcenna – 181/240 | Benjamine - 275/290 VS Entita – 103/260

Kaylinn měla to štěstí, že se tedy válela mimo dosah prasete a mohla se tak dál věnovat vzpamatovávání se z pádu a potýkat se s motáním hlavy. Edraellë také získala čas na uskutečnění svého plánu a chystání pasti, která sice nesla jísté známky primitivnosti, ale jak se brzy ukáže zdání klame a ta temnotou zplozená potvora nemá tolik inteligence, aby se potýkala s propracovanou pastí. Princezna se rozhodla zahrát si na volavku a jak se zdálo skutečně to zabralo stejně jako nachystaná past. Jedno k druhému nakonec zapříčinilo, že prase skutečně skončilo v pasti, nejen chycené ve smyčce, kterou druhá elfka stihla utáhnout, ale také díky prohlubni se zlomenými hnátami, a tedy v poměrně zbídačeném stavu, kdy i ty načaté kly nakonec upadly. Edraellë štěstí měla co se pasti týče, ale bohužel pro ni, než prase skončilo pasti stihlo do ní strčit a ona se tak skácela k zemi, přímo na svou ruku, kdy její zápěstí bude potřebovat odbornou péči. Kaylinn se sice zmátořila k tomu, aby utáhla onu smyčku, ale k poslední ráně z milosti pro prase nakonec nedošlo. Motání hlavy bylo totiž silnější a elfka měla štěstí, že padla vedle své zbraně a né na ni. Hold jedna taková pořádně mířená rána od prasete způsobila řádný otřes mozku a prase tak bude na svou poslední ránu ještě počkat.

Edraellë – 207/270 | Kaylinn – 205/270 VS Prase – 150/220

Evintier stáhla ránu a krvácení bylo na nějakou dobu zažehnáno a konečně jí i došlo, kde se skrývá její výhoda, proti potvorám. A tak i když se svým společníkem zrovna neuzavřela dohodu a vzájemné pomoci, její ahrasivita a krvelačnost nakonec přijdou k dobru, když srazí jednu z ještěrek k zemi a zaryje ji ostré dračí drápy do hrudníku. Stvůřička se samozřejmě brání a své drápy zarývá Khalkimu hluboko do rukou, ale žena zrovna teď má spoustu práce s hledáním srdce. Agresivní, ale očividně účinná metoda nakonec jednu z potvor pošle k pánu. Dagfinn nakonec i přes znechucení ze své společnosti podlehl zuřivosti vůči nevkusnému tvorečkovi a i když mu štěstěna nepřála od začátku, kdy se válel dozadu, draka v sobě nezapřel a drápy se brzy mohly spokojeně ňachrat v mozku té obludy. Která se sice nejprve bránila, ale nakonec podlehla. Ovšem temné stvoření to dráčkovi nedalo zrovna zadarmo, když na rozloučenou vší silou zabodlo ocas do jeho stehna a zanechalo tak po sobě bodnou ránu.

Evintier – 288/330 | Dagfinn – 298/330 VS Ještěrka – † | Ještěrka 2 – †

Na odpověď máte čas do 20.10. V tomto postu nemusíte psát S/L, každý máte šanci poslední rány, kdy nepřítele srazíte. Další postu osudu bude poslední. předměty, které získáte budete mít k nahlédnutí po zveřejnění posledního osudu.
Výčet zranění postav máte nahoře v popisu akce.

Okolní dění a nahánějící se mraky teď nikomu nedělaly starosti. Každý se totiž musel potýkat se svým vlastním osudem a tím, co si pro něj podivná situace připravila. Ještě zatím nikdo neměl čas uvažovat o tom co se vlastně děje a kdo se to snažil zjistit – pravděpodobně narazil u konce svých vlastních vědomostí. Kdo na tom byl trochu ouzce, byla dvojice uvězněná s množstvím dalších zraněných ve skleníku, který se nyní stal nepropustným dovnitř, ale i ven. Lidé se snažili skrýt co nejdál od stvoření, ale zvědavost byla mnohdy silnější než bolest z vlastních zranění, takže během vlastní paniky museli samozřejmě na všechno někteří dobře vidět. Je jen otázkou času, kdy se začnou motat pod nohy. Kamenná příšera, měla jasný cíl a rozhodně si nepřišla popovídat. Dessielle, po které se ohnala jako první, bohužel neměla takové štěstí, aby se vyhnula útoku, ale naštěstí zafungoval dlouholetý výcvik a elfské předpoklady, takže jí nakonec kamenná pazoura trefila jen do pravé ruky, kdy za sebou zanechala několik hlubších škrábanců, pravděpodobně velkou modřinu, ale kosti zůstaly celé, záleží tedy jen na tom, jak se elfka vypořádá s bolestí. V čem však měla elfka větší štěstí byl její útok, který byl dostatečně rychlý a čepel jejího meče dostatečně silná na to, aby levý řetěz přesekl napůl a stejná kamenná pazoura, která ji trefila dopadla na zem. O dost hůř na tom se svým štěstím byl Louis, který nejen že přišel o svou hromádku kamení na obranu, ale zatím co jej magie uchránila, před bolestí z pádu, před letícím kamenem už ne. Sice let o dost zpomalil, ale stejně jej kameny zasáhly a bude se muset naučit fungovat bez levé ruky, která sice zatím nevypadá zle, ale kost v ní je určitě zlomená. S čím už však úspěšný byl, bylo vytvoření obrané zdi, pro zraněné za jejich zády (výdrž zdi se rovná síly Louisovy magie – 112 b) Nepřítel se však nechce vzdát ani poté, co byl připraven o jednu svou packu a zůstal mu jen visící řetěz, poučil se od máchání po elfce a tentokrát se svým útokem přešel k mágovi, kterého se takto pokusil odhodit na elfku a zbavit se tak obou z nich zaráz.

Dessielle – 227/270 | Louis – 174/240 VS Kamenná příšera - 208/240

O mnoho lidštěji vypadající společnost si mohli pochvalovat Arcenna s Benjaminem, ale jen těžko říci, jestli by raději neměli co dočinění s kamenným kolosem. Úlisně se usmívající entita v podobě muže, se s tím nehodlala mazlit a Arcenna měla to štěstí, že se stihla ze svého údivu probrat včas a uhnout dřív, než se hvězda zabodla přímo mezi oči – to už bohužel schytal jiný čumil za jejími zády, který takové štěstí neměl a byl seslán k zemi hozeným darem. Dívka však měla štěstí a díky svému úkrytu za skyggenem si mohla prohlédnout okolí a nebyl by to Grimstone, kdyby se jí do výhledu nevetřela kovárna, která sice měla zabedněno, ale na venkovním pultě ležel docela slušný zapomenutý výběr z meče, dvou dýk a několika vrhacích hvězdic, ale pokud se pro ně bude chtít rozběhnout, musí počítat s tím, že i jejich nepřítel má těch hvězdic dostatek, aby se minimálně jednou trefil. I Ben byl z této dvojice úspěšný se svým úskokem stranou, když vystřihl šikovný manévr a mohl by se poplácat po rameni, ale entita volila trochu jiný postup. Úlisný úsměv se změnil v úšklebek a prázdné důlky se nakrčily v zamračení. Skyggen jej svým činem nepotěšil a dalo by se říct, že v dalších momentech to bude mít docela těžké. Nepřítel má jen jedny oči a Benjamine se mu postavil do špatného světla, takže se mečem ohnal znovu a následně na to ještě jednou. Všechno teď závisí na tom, jestli skyggen dostane od dívky zbraň, nebo tam bude ponechán napospas svým holým pažím.

Arcenna – 230/240 | Benjamine - 280/290 VS Entita – 260/260

Elfky v Salangu sice včas vycítily změnu v jejich okolí, a dokonce měli namířeno do úkrytu, avšak obě měly nakonec smůlu a místi bezpečí nebo rady či pomoci ostatních se ocitly ve společnosti nepříjemně funícího divokého prasete. Bohužel proti nim hrál osud a než se stihly obě dostat na nohy a vzpamatovat z poslední tlakové vlny, prase už si vybralo svůj cíl. Kaylinn se díky Neann zvládla zvednout ze země a doběhnout před princeznu včas, takže se prase zarazilo kly o její čepel dřív, než by našlo svůj původní cíl. Kay se musela pořádně zapřít nohama, aby udržela Prase pokud možno na uzdě, ale síly byly nevyrovnané a zvíře si toho bylo značně vědomo, takže i skvělá obuv nakonec začala po trávě klouzat a přetlačovaná měla jasného vítěze. Edraellë uskočila stranou, ale nakonec to díky bohu bylo zbytečné a zatím co druhá dívka hrála přetlačovanou, měla princezna nyní alespoň trochu času, než dojdou síly. A síly došly o chvíli později, kdy zvíře pohodilo hlavou a odrazilo tak Kay stranou, kde se opět uhodila do hlavy – chvíli se jí bude motat hlava. Zvíře se následně otřáslo a znovu vyhledalo mladou princeznu – Elfská čepel, Kayliiny čepele zatím načala prasečí kly, když se zavrtala až do jejich půlky a ke zlomení tedy nechybí zase tolik. Zvíře zatím neutočí a spíš čeká na reakci svých protivníků, jako by se mu nelíbilo, že svůj první útok podcenilo.

Edraellë – 260/270 | Kaylinn – 260/270 VS Prase – 210/220

Ironie osudu v podobě malé dračí ještěrky, která se vydala po našich dvou Khalkiích daleko od domova, se měla ještě vybarvit, stejně jako slova, která na sebe házeli bez podložených důkazů. Ještěrka dlouho nečekala a sotva se objevila využila nepozornost míšenky a se vší vervou se jí zahryzla do levé ruky, na které se držela jako přilepená kanagonem. Naštěstí se zdálo, že mu jedno kousnutí bude na chvíli stačit a tak zanechal míšenku samu sebou s brnící rukou s pořádným krvácejícím kousancem a mrštně se vrhnul na Dagfinna. A i když se ještěrka ohnala po obličeji, skončila poměrně bezmocně v drápech čistokrevného Khalkiho, který tak prozatím zůstal bez většího zranění. Zato ještěrka se začala svíjet a mrskat pod náporem bolesti a brzy se taky vykroutila a dopadla na zem, kdy po ní zůstávala krvavá stopa. Evintier, která zatím hledala nějakou zbraň těžce narazila zůstala neozbrojená, jelikož tady se hold zbraně jen tak neválí. Co se však začalo zdát jako problém, byla ještěrka, která sice krvácela, ale nabrala při tom na rychlosti a vyrazila opět v útoku, tentokrát nejprve po Finovi, kdy mu šla po nohou. Pro překvapení všech, v půlce cesty poskočila a z jedné ještěrky, byly náhle dvě.

Evintier – 288/330 | Dagfinn – 320/330 VS Ještěrka – 191/230 | Ještěrka 2 – 230/230

Na odpověď máte čas do 10.10. - v případě, že vaše postava útočí/brání se, přidejte k popisu postu opět volbu SUDÁ/LICHÁ.
K postu připojte prosím také číslo 1-10. Děkuji

To, co začínalo jako pouhé nahánění mraků a potemnělé počasí se změnilo v jednotlivých královstvích na pomalé plazení temného stínu, který se snažil dostat co nejblíže svým budoucím vězňům, odporovatelům anebo možná i příznivcům. Síla magie byla velice brzy tak zřetelná, že si ji začali všímat i lidé, kteří se bednili ve svých domech. Pár z nich hledaly úkryt i v jiných budovách a někteří dokonce vyčuhovali ven, jelikož nedokázali ovládnout vlastní zvědavost. Mraky se postavily na nebi do plné spirály a během několika málo vteřin po tom, co se všude setmělo, jako by samo slunce zašlo za obzor, nebe proťalo hned několik silných blesků, které se plazily po mracích až ke středu spirály. Náramná podívaná pro každé zvědavé oko, které se jen tak potulovalo po venku nebo nakukovalo škvírkou v dřevěných okenicích. Blesk zmizel daleko ke středu spirály a všude nastalo zlověstné ticho.

Po nebi se směrem od středu spirály rozlétly ptáci a mizeli vysoko nad mraky, následováni silnou tlakovou vlnou, která sebou brala svou silou vše, co jí stálo v cestě, ohýbala vzrostlé stromy, jakoby byly z gumy a trhala slabší listy z jejich větví, malé kamínky putovali dál a nacházeli cíle v lidských čumilech, kteří zůstali venku, někdo měl štěstí jiní ne. Louis a Dessielle patřili k těm šťastlivcům, jelikož byli od tlakové vlny nejdále a ještě k tomu skryti za magickými stěnami skleníku. Bohužel ani to je nemělo nechat stát pevně na zemi. A i když do nitra budovy nepronikla samotná tlaková vlna, vehnala dovnitř nejen zmatené lidi potulující se v okolí s menšími i většími ranami po spadených taškách nebo uvolněných kamíncích, ale také probrala plazivou temnou mlhu, která prakticky okamžitě zahalila vstupní dveře i stěny skleníku, tvoříc tak vězení pro jeho obyvatele. Kameny které měli Louisovi případně pomoct se odkutálely do mlhy a po chvíli z ní vyšlo rozzuřené kamenné stvoření . A nevypadalo ani trochu přátelsky, když se rozmáchlo po Dessielle a po mágovi mrštilo několik kamenů.

V Grimmstone se neměla tlaková vlna o co zastavit a tak se prohnala královstvím stejně jako se po zdejším labyrintu prohánějí různé nepříjemné potvory. Podrazila Benovi i Arcenně nohy a poslala jejich těla k zemi. Jediné, čemu mohli děkovat byla štěstěna, která oba ušetřila od nárazu kamínků, které za ně schytal jeden z nebohých čumilů, který byl jednoduše ve špatnou chvíli na špatném místě, takže jeho měkké tělo zastavilo hned několik ostrých kamínků a na zem dopadlo už jen bezvládné tělo nebožáka. Stíny domů se roztáhly do ulic a jakmile zmizela tlaková vlna a skyggen s člověčinou se začali škrábat na nohy, vyšla jim ze stínu naproti vznášející se postava. Zelená mlha, která formovala ječící tváře uvězněné v těle příšery se pod pláštěm zformovala ve vzrostlého muže bez očí, ale za to s nechutným úsměvem. Zpod pláště vytasila dlouhé ostří a úsměv se rozšířil. Tahle entita rozhodně neměla blízko ani k přítomnému skyggenovi, když se po něm ohnal mečem, hned poté, co směrem k lidské holce mrštil vrhací hvězdici.

Ani hledání krále se dvakrát nevydařilo, jelikož dveře kasáren sice vrzaly o sto šest, ale chodba, která za nimi měla být bohužel zmizela v nenávratnu v podobě velké černé díry tmavé mlhy, odkud se ozvalo hlasité chrochtání a vrčení. Těžko říct, co bylo tím dalším zvukem, ale nebylo to nic, co by mělo být elfkám jakkoli příjemné. Kaylin i Edraelle nemuseli ani dlouho přemýšlet, jestli utíkat nebo ne, jelikož jim ode dveří pomohla tlaková vlna, která každou z nich odhodila o celé dva metry dozadu dřív, než se z temné mlhy vyřítilo zdánlivě obyčejné divoké prase. Co se na první pohled mohlo zdát jako zvíře, se při dalším pohledu změnilo v jednu z příšer stvořené temnou magií a rozhodně se netvářilo, že by mělo v plánu nechat elfky na pokoji. Právě naopak. Takže zatím co se Kay vzpamatovávala z vyraženého dechu, po nárazu zády do stromu a Edraellë se musela s odřenými koleny a lokty sápat na nohy, divoké zvíře se rozhodlo vzít si ji pěkně do parády, když se rozběhlo jejím směrem.

Těžko říct, jestli se jedná o hříčku osudu, že se dva Khalkiové setkali zrovna tady, ale rozhodně má osud smysl pro humor, když je nenechal se ani pořádně připravit na to, co je čeká. Když si totiž Finn začal všímat megie v okolí, tlaková vlna už si k nim razila cestu i s množstvím drobných kamínků, které je v menším množství zasáhli oba a společně s tím je tlaková vlna odhodila o dobré dva metry stranou, kdy Finn zakončil svůj let v jednom z dřevěných stánků, který nyní připomínal třísky a Evintier byla poctěna nárazem do blízké kamenné zdi, takže si pěkně natloukla křídla. Ale tím ironie osudu nekončí a z všudy přítomné plazící mlhy se vydrala zuřivá zelená příšerka o velikosti většího poníka, která svým vzhledem připomínala spíše draka. Nejprve se vyřítila na Evintier, kdy se ji pokusila zakousnout do ruky a následně se se vší vervou vrhla k Finnovi, ale jemu šla po obličeji.

Mraky na nebi se po tlakové vně znovu rozházely do stran, ale vypadalo to, že míří nazpět na své místo, takže je nepochybně jisté, že může následovat i další tlaková vlna, ale co ta sebou přinese?

(Síla vašeho útoku/obrany, bude porovnaná se silou útoku/obrany stvoření proti kterému stojíte. V postu jsou odkazy na jednotlivé nepřátele.)
(Na odpověď máte opět týden)

LUMINA

Zatím co ulice Luminy zůstávaly nedotčeny, a střechy budov se dál hřály v teplém slunci, nebe se měnit ve zmatečné poletování temných mraků. Narážení vln o kamenité břehy se začalo stávat čím dál hlasitějším a moře se opíralo i o pevné pilíře mostu, který spojoval Luminu s okolním světem. Racci se stahovaly od moře do nitra ostrova a usedaly na střechy, parapety, sochy ale nebáli se sletět až ke stánkům a usedat na jejich plátěné střechy. Lidé si začali všímat a ruch města začal postupně utichat. Kdo si toho však všimnout nemohl, byli přítomní ve skleníku - mág a elfka, kteří na sebe sotva narazili, skrytí pod střechou skleníku, který jim přinášel dostatek prostoru od okolního světa, jim nedovoloval postřehnout ani racky na střechách, nebo postupné vylidňování ulic. Skleník se zastavil v čase a ponechával si svou obvyklou atmosféru, snad i díky magii, které jej chránila po celý rok, nebo množstvím magických rostlin, které vyrůstali někde u středu skleníku.
Po čase ale i tohle kouzlo začalo upadat s skleněné tabulky ve střeše začali skřípat pod tíhou zoufalých racků, celý prostor značně potemněl, jak se mraky na neby konečně ujaly své spirálové pozice a jak vlny sílily s nárazy o ostrov i most, dostávali se až ke skleníku zatím slabé otřesy. Po zemi se plazil stín temné magie, dostal se dovnitř škvírou pode dveřmi a pomalu se rozpínal podél zdí tak, aby jej jeho budoucí vězni nemohli zahlédnout.

GRIMSTONE
Někdo by mohl říct, že počasí v Grimstonu zůstalo stejné, lidé by jen málo poznali rozdíl, alespoň tedy na samém začátku dne. Dusno a těžký vzduch, ale nezabrání království fungovat. Tréning probíhá na plné obrátky, unavení prodejci nabízejí plaše svoje zboží a cestovatelé se zemi vyhýbají jako khalkiové temné magii. Království, které je už od pradávna propletené spleticí chodeb stejně jako je prožrané temnou magií jako je zkažené maso prožráno červy. Nejprve to pocítili ukrytí skygenové v podzemí, kdy začínali postupně ztrácet smysly, pomalu ale jistě se ubíraly k šílenství, jelikož démoni v nich nabývali plného vědomí a vzpomínek. Temná magie se jim zarývala přes holou kůži do těla a rozežírala jejich těla, z jámy uprostřed města se začal ozívat hukot, křik, nářky a cinkání okovů.
Zkušenější skygeni, s vědomím a myšlenkami nepociťovali stejná muka, ale cítili nárůst magie, cítili jak se temná magie valí z podzemí v podobě stínů a láká je k sobě jako květina bude lákat včelu, sami můžou okusit volání podmanivého hlasu, ale jen silní odolají pokušení pohroužit se do její náruče. Město tomu nevěnovalo pozornost, zdejší lidé jsou tak zvyklí na temnou magii, že změnu si zatím neuvědomují. Jediné co může poutat jejich zrak, jsou mraky na neby a chlad, který nahradil dusné teplo.

SALANG
Království elfů celoročně podléhá své čisté magii, když tedy vyjmeme z tohoto místa temné hory. Takže hlavní ránou pro zdejší obyvatele se stalo více než náhlý chlad spíše neklid všemožných zvířat, které se zde nacházejí. Ptáci, přestaly štěbetat v korunách stromů, zvěř se skryla v lesích a i domácí mazlíčci se ztratily v bezpečí budouv a svých boud. Hned po nich utichlo ševelení listů stromů a květiny se stáhly do poupat rychleji než obvykle. Mraky se honily po obloze a hledaly si své místo ve spirále. směřující ke Collegiu. Elfové nejprve pocítily chlad, ale neklid v duších vyvolalo až náhlé ticho před bouří.
Ono ticho svedlo dohromady dvojici elfek, každou z jiné třídy společnosti, ale v tuto chvíli překvapivě sobě rovné. Dříve než by se stihly vydat dále, do Salangu začaly pronikat první stíny temné magie, která se plazila po loukách a do lesů, proplétala se mezi stébly trávy až k hlavnímu městu. Nisarga začala podléhat děsivému tichu, přestala se ozývat ozvěna, létající skály pomalu začaly klesat směrem k zemi, z dálky nepatrný jev, ale stále zřetelný při delším pohledu jejich směrem. Stín se dostal společně s mlžným oparem až do města a obalil kmeny tamních stromů, pozastavujíc se nedaleko elfek.

PERTANIAN

Těžko říct, jestli to byla hříčka osudu, nebo se Urus pouze rozhodl svést míšenku a Khalkiho dohromady na neutrální půdě Waldaru, ale Khalkiové se setkali skutečně hodně daleko od domova. Neznámí hosté však v malé vesnici nevzbudili takovou pozornost jakou by mohli vzbuzovat ve své skutečné podobě a tak měli ještě poměrně dost času na to se vzájemně trochu popichovat. Chlad který je zahalil nedělal ani jednomu z nich obtíže, stejně tak, jako mračící se nebe. A tak ani když se lidé v nejbližším tržišti jali úklidu zboží před rádoby deštěm, dva návštěvníky u studny to nemohlo rozhodit.
Kdyby byla míšenka cítit temnou magií méně, nejspíš by si oba povšimli její zvýšené přítomnosti ve vzduchu už mnohem dříve, bohužel pachy mohou mást i dračí oheň uvnitř těchto bytostí. Dalo by se tedy říci, že si toho museli všimnou o dost později, když už se táhla po zemi jako stín v podobě mlžného oparu, na nebi se dotvořila spirála a slunce přes ni nedostalo svoje paprsky. Pertanian nyní připomínal spíš Grimstone během světlejšího dne. Kolem dokola začaly bouchat okenice.

VŠICHNI

Z důvodu dlouhodobé neaktivity a také k povaze akce, je tato akce zrušena. Odznáček a odměnu z této akce získají pouze ti, jež se ji účastnili třemi a více posty.

Co se týče odměny za nalezení předmětu. Aewelynn a Dagfinn mají poslední možnost do 13.6. napsat poslední post, ve kterém předmět naleznou a odnesou příslušné osobě. Pozdější příspěvky nebudou brány v potaz a budou smazány.

Ostatní zúčastnění tímto příspěvkem z akce ODCHÁZEJÍ.

Děkuji za pochopení.

1. vejce - Vejce se rozpadlo a zanechalo ti 2 LK. Gratuluji!
2. vejce - Vykoukla na tebe nepříjemná krysa a zalezla ti do kalhot.
3. vejce - Vykoukla na tebe nepříjemná krysa a zalezla ti do kalhot.
4. vejce - Vejce prasklo, ale kromě skořápky po něm nic nezůstalo.
5. vejce - Vykoukla na tebe nepříjemná krysa a zalezla ti do kalhot.
6. vejce - Vykoukla na tebe nepříjemná krysa a zalezla ti do kalhot.
7. vejce - Vykoukla na tebe nepříjemná krysa a zalezla ti do kalhot.
8. vejce - Vykoukla na tebe nepříjemná krysa a zalezla ti do kalhot.

Tomu říkám dítě štěstěny. Výhra se tedy vyplatila a do kapsy ti jdou nějaké peníze. Ale že jsi měl takovou smůlu odpustím ti 4 krysy v kalhotách. Tudíž u tebe bude krysa v gatích bydlet jen následujících 12 postů. Gratuluji!

Edit: Krysa v kvízu = 14 postů krysa v gatích

ADVENTNÍ MILOST - Krysa si unuděně hodila ocas přes rameno a z hlasitým prskáním z jeho kalhot odešla jinam.

1. vejce - Vykoukla na tebe nepříjemná krysa a zalezla ti do kalhot.
2. vejce - Vykoukla na tebe nepříjemná krysa a zalezla ti do kalhot.
3. vejce - Vykoukla na tebe nepříjemná krysa a zalezla ti do kalhot.
4. vejce - Vejce prasklo, ale kromě skořápky po něm nic nezůstalo.
5. vejce - Vejce prasklo, ale kromě skořápky po něm nic nezůstalo.
6. vejce - Vejce prasklo, ale kromě skořápky po něm nic nezůstalo.

V rámci špatného štěstí ti odpouštím krysy, bude ti stačit jen jedna hra ve které se ti krysa zabydlí na 6 postů v kalhotách.

ADVENTNÍ MILOST - Krysa si unuděně hodila ocas přes rameno a z hlasitým prskáním z jeho kalhot odešla jinam.

VŠICHNI

Soutěž běžela a celá akce byla protkána hudbou a hlasy obchodníků. Všude kolem běhaly děti, které hrály na honěnou a na schovávanou. Míjeli se mezi lidmi a občas tak dokázaly dokonale zamotat hlavu těm, kteří se snažili najít schovávané předměty. Někteří zase motaly hlavu těm, kteří na akci nebyly pro zdejší zábavu nebo kvůli lásce k Urusovi. Problém se na chvíli objevil právě u jednoho takového návštěvníka. ASHRYNN sice měla možná chuť si akci i trochu užít, možná prohodit pár slov, ale primárně tu vyhlížela svůj další cíl, který se jí ale během několika málo pohybů ztratil z dohledu, když do ni vrazilo jedno z pobíhajících dětí. Jaká škoda, ale zakázka není zmařena, místo toho se temná elfka vydala za cílem a později jej opět našla a následovala jej pryč z oslav. Kousek dál měl podobný problém s dětmi jeden vítaný/nevítaný host. DAGFINN sice získal nápovědu, která na něj čekala na kusu dlouhé stužky, ale následně o ní i přes svou ostražitost přišel, když mu ji klučina vytrhl z ruky a ztratil se v davu. I přes naléhání Diara, kterému se chlapce jít hledat nechtělo Khalki vyrazil a snažil se jej dohnat. Poměrně neúspěšně, jelikož i když chlapce o chvíli později zahlédl vběhnout do postranní uličky už se mu ho najít nepodařilo a pouze prošel několik prázdných ulic, aniž by něco nebo někoho našel a ještě přitom ztratil drahocenný čas při hledání jednoho z předmětů. Když se opět ocitl na náměstí, mohl si užít výhled na mladý lidský pár, který sundával pásku na oči ze sochy boha Uruse, kde ještě před pár minutami Khalki s Raksasem stál. Rozhodně se nejedná o něco co by mělo soutěžícího potěšit. Zato AEWELLYN společně s Grace měli o něco větší štěstí. Obzvláště tedy proto, že i když byly poměrně hodně zabrané do rozhovoru procházely tržištěm a na pobídku od Grace se nakonec vydali k připravenému ohništi. Sláma byla pořádně hustě nacpaná mezi dřevěnými kládami a určitě vyžadovala hodně pozornosti, aby se něco podařilo najít a ještě se uvidí, jestli vůbec děvčata uspějí a jestli budou ochotné vůbec vatru prohledat i pod dohledem jednoho strážného, který nevypadal příliš přátelsky. Důležité je, že jsou na dobré stopě.
DAGFINN snad vychladl nebo byl uklidněn svou společností, ale zdá se, že mu zbývá už jen jeden předmět. a možná to byla náhoda nebo jen prach obyčejné štěstí, že se tržištěm opět mihla postava malého chlapce se stuhou, který utíkal mezi stánky. Přece jen ještě tu šance k nalezené předmětu je a mezi stánky je k tomu ta šance ještě zvýšená. Přičemž nad náměstím pomalu padala tma a lidé začali rozsvěcet lampiony a lampy. Času do chvíle, kdy se zapálí vatra už tedy příliš nezbývá.

Poprosím vás o 1 post za každou postavu, můžete předměty najít Aewelynn - slaměné klubko, Dagfinn - dřevěné oko. V postu zmiňte i to, že si jdete pro odměnu. Příští post OSUDU bude poslední.

.
.
31 řádků tréningu
31/2 = 15,5 = + 15%

Další tréning je možný s odstupem 1 týdne.