P Ř I H L Á Š E N Í



H L A V N Í _ M E N U


N A P O S L E D Y
A K T I V N Í

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Den jako z učebnicového příkladu letního dne. Nedivil se, že vlk byl zcela posedlí touhou skočit do vody a rozčeřit tak vodní hladinu a už vůbec jej nepřekvapovalo, když i jeho kůň se nakonec rozhodl schladit si kopyta ve studené vodě a začal se v poklidu procházet po mělčině, kdy se sem tam zastavil, sklonil hlavu a napil se. Jediný kdo zůstal společně s mužem na břehu byl nakonec malý kolibřík, který se uvelebil na jeho rameni a spokojeně podřimoval. Zach občas přemítal nad tím, jestli by RA zvládl ještě vůbec přežít sám, vzhledem k tomu jak moc byl rozmazlený ohledně spánku. Když byla zima dokonce se mu nacpal až za límec, že nemohl pohnout hlavou, jinak byl popichován dlouhým zobáčkem tak dlouho dokud neuhnul - možná byl až moc měkký, když přijde na tenhle problém. Chvíli pozoroval Elease jak se snaží plavat v kruzích a pak se usadil do jednoho z mála stinných míst na břehu jezera. Díky bohům za ten strom.

Poměrně dlouhou dobu to vypadalo na klidný odpočinek, než se k nim tedy začal blížit další kůň. Zacharias si ho nejprve téměř vůbec nevšímal. Sice zachytil pohyb v periferním vidění, ale nedával mu tolik pozornosti, kolik by si možná jindy zasloužil. Kdo si však hosta všiml a pozornost mu věnoval byl vlk, který téměř okamžitě opustil chladivou jezera, na jeho břehu se oklepal a vyrazil kupředu směrem k hostu. Než ale stačil vůbec doběhnout do vzdálenosti několika metrů, zarazil se při zvuku pískání a otočil se po svém pánu. Zach natočil hlavu stejným směrem a sledoval jak vlk zavrčel, sklopil hlavu a pak se otočil zpět směrem k jezeru a uraženě se usadil na břehu tak, aby viděl na dění mezi jezdci, ale přim zadek měl ve chladné vodě. "Hm.." Zach kývl muži na pozdrav, i když to bylo spíš jen odbití něčeho jako pozdravu, aby se nemusel zabývat tím, jak vlastně bude chtít pozdravit. "Řekl bych, že jezero mi nepatří, tudíž asi nemám problém kdo tu sedí a kdo ne." zakroutil hlavou a následně pokrčil rameny. Nebyl zrovna tím, kdo by si vyloženě potrpěl na společnosti, ale na druhou stranu, občas ji zvládal docela obstojně. prohlédl si koně, na kterém jeho společnost přijela. "Není to jeden z těch poštovních koní z Collegia?" pronesl tak trochu nepřítomně. "Vypadá tak." dodal si spíš sám pro sebe, než se teda odhodlal podívat na svého společníka. "Nebo se pletu? Zajímalo by mě co je v Collegiu nového.." pokračoval v konverzaci. Možná by stálo za to vážit si cestu až tam a podívat se do hostince, jestli není nějaká nabídka docela zajímavá.

<<
Delší dobu se nikde neukázal, zdržoval se v lesích i se svými zvířaty. Nebylo by tomu jinak ani dnes, kdyby Eleas od rána nedorážel na Bellu, jakoby ji chtěl během dopoledne sežrat. Je pravda, že čím déle zůstával tady tím si ulehčoval život od návštěv měst, kde hledal ty, koho hledali jiní, ale také sám sebe připravoval o peníze. Od poslední výpravy uběhl skoro celý měsíc a zásoba se tenčila. Navíc jeho vlk dělal vše možné proto, aby zase někam vyrazili. Zacharias nebyl z těch co by měli společnost druhých rádi nebo z těch co by potřebovali často cestovat, ale musel Eleasovi přiznat, že už mu ty týdny v sedle chybí. Nebylo by od věci vyrazit zase do jednoho z měst, nebo do nějaké vesnice, porozhlédnout se po nějaké té práci, kterou by mohl naplnit už tak zbytečný čas na téhle planetě. Tentokrát by to mohl být zloděj, nebo nějaká napůl šílená rádoby "čarodějnice". Jen aby to nebyla zase něčí dcera, nebo hůř.. malé dítě. Myšlenka byla jasná, cokoli co nebude obsahovat malé dítě, je skvělá práce - a to z jednoduchého důvodu, děti nemá rád. Jsou ukřičené a až příliš zvědavé. Pokládají mnoho otázek na které ani on sám nezná odpověď. Naposledy když hledal dítě, vrátil se sice s penězi, ale s pořádnou bolestí hlavy. Nechal Elease dál poskakovat okolo zatím, co chystal koně k odjezdu. Přibližně o půl hodiny a několik výhružných zavrčení od vlka za zády konečně mohl vyrazit na cestu. Bella kráčela klidně a Zachary nechával otěže volné, takže si klisna sama mohla vybrat cestu, kterou chtěla jet. Eleas vypadal také spokojeně a odbíhal daleko od něj dopředu a zase se k němu oklikou vracel. Jen Jeho kolibřík mu seděl na rameni a spal. Taková malá pojízdná zoo dalo by se říci. Jednou bych si mohl pořídit třeba medvěda, nebo naopak většího ptáka než je RA, nebylo by na škodu mít sem tam podporu i ze vzduchu. v myšlenkách odbíhal na různá místa a přemítal o tom, kam má vlastně v plánu se vydat. Cíl cesty byl nejasný, ale to ho netrápilo. Naopak přemýšlel, jestli nemá ještě nějaký čas nechat jeho cestu neznámou, do hlavního města se mu nechtělo, odtamtud má dost vzpomínek na minulé zákazníky. Obzvláště na toho ukřičeného zloděje, co se mi neustále snažil ukrást dýku ze zadní kapsy. Ta vzpomínka byla vskutku vtipná, zloděj chytá zloděje. Jenže na rozdíl od toho chytaného, Zachary nebyl tak hloupý, aby ho někdo při jeho - teď už jen velice drobných a ojedinělých krádežích - chytil.
Cesta mu ubíhala ani nevěděl jak, Eleas se vrátil a kráčel teď klidně vedle koně a jezdce. Před nimi se otevřel široký prostor luk a polí. Kromě toho, že vedle muže na koni kráčel vlk poklidně a ostražitě se rozhlížel se na celé situaci nic nezměnilo. Kolibřík spal na rameni, kůň kráčel cestou kudy chtěl a Zachary mu nepřitahoval otěže.
Ne dokud se na obzoru neobjevilo Větrné jezero. Zachary zvedl otěže, ale klisna dál kráčela stejným směrem, ovšem již připravená na povely svého pána. "Klid Eleasi." pozastavil se nad chováním vlka a rozhlédl se. Byl si téměř jistý, že nikdo není v okolí a tak na vlka mávl a ten se rozběhl směrem k jezeru. Ještě dřív, než stihl Zachary u jezera zastavit a seskočit ze sedla už byl Eleas ve vodě a plaval v kruzích kousek od břehu. Tiše vydechl a zakroutil nad tím chováním hlavou. Bylo teplo, až příliš velké teplo a přestávka na cestě jim neuškodí, bude mít alespoň dostatek času na to, aby se rozhodl kam jejich cesta povede. Jestli do Waldaru, Grandiru, nebo jestli se rozhodně putovat až do Collegia.