P Ř I H L Á Š E N Í



H L A V N Í _ M E N U


N A P O S L E D Y
A K T I V N Í

Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Řekla jsem své, když byla možnost. Řekla jsem to, co jsem potřebovala a o čem jsem věděla, že by Failon souhlasil. Poslouchala jsem názory ostatních a u toho jsem je sledovala. Pohled mi skákal z jednoho na druhého. Bylo mi zcela jasné, že se nikomu tady nelíbí to, co se stalo. Nikdo nevěděl, co se stalo a jestli se to vůbec stane znovu. Nikdo neměl ani to nejmenší ponětí, co nás čeká. Na co se máme připravit, nebo tak něco. Poslouchala jsem debatu ohledně stavu Collegia a i ostatní slova, která byla mířena mimo Collegium, nebo reakce na má vlastní slova. Malinko jsem si při slovech Renalda povzdechla. “Ano, přiznávám, že je to jistě jednodušší, to ano, ale když se pošlou ti méně zranění na Salang, je tam pro ně dostupné více péče. Na Salangu máme o mnoho více možností, které se bohužel nevážou na území Collegia. Avšak je pravda, že až bude známo, kolik a jaký materiál bude potřeba, Salang je schopen nějaký zdravotnický materiál poskytnout.“ Po těch slovech jsem si vzpomněla například na mladou princeznu, která už dokáže dost v tomto ohledu, ale Failon by mě hnal, kdybych ji sem chtěla dostat, v tuto nebezpečnou dobu. Například Inge se na mě obrátila a já hned zpozornila. „Jistě. Podám varování dál a jsem, že budou oddíli více obezřetní a případné útoky odvrátí a o Armiarmy se postarají. Mockrát děkuji za varování.“Pronesla jsem hned mile k Inge. Bylo dobré mít tyto informace a být popřípadě připraven. Když na mě začal reagovat Connor, mírně jsem naklonila hlavu na stranu a sledovala ho s naprostým klidem. Co se ke mně doneslo, útoky u nás byly podobné. Nevypadalo to, že by byly na něco cílené, i když, co bylo špatné, tak bylo to, že při útoku byla zraněna členka královské rodiny a to přímo mladší princezna. Jeho slova vyzněla mírně arogantně, což se mi nelíbilo, ale nehodlala jsme to dávat nějak najevo. Nehodlala jsem to nějak řešit. “Přiznávám, že Girlanské jednotky nic takového nezjistily, ale přesně, jak říká Inge.“ S těmi slovy jsem na ni přesunula pohled a pousmála se, než jsem pohled vrátila na Connora. “Nemůžeme vědět, že jsou všechna monstra stejná. Nemůžeme vědět, jestli tam někde nečíhají větší a nebezpečnější monstra, co si nás jen chtěli vyzkoušet, jak jsme odolní, nebo ne. Není radno něco podceňovat a neměli bychom ani teď.“ Nikdo jsme nevěděl, kdo, nebo co bylo zdrojem těch monster, ale věděli jsme, že to nebylo nic dobrého. Ten záblesk… Ta atmosféra, která měla od něčeho dobrého daleko… dělo se tady něco hodně špatného.
Ještě chvíli jsem uvažovala nad tím, co řekla malá Howi. Nebo spíš o co požádala a v čem jsem ji nabídla pomoc. “Ve výsledku i my bychom mohli pomoci s výcvikem, pokud by bylo potřeba.“ Doplnila jsem vlastní slova a usmála jsem se nad tím, jak Howi zářila očka. Byla rozkošná. “Jsem si jistá, že budou vaše schopnosti uvítány.“ Pousmála jsme se na nejmladší členku rady. Debata se stočila k magii, takže jsem neměla k čemu nějak přispět. Elfové magii neovládali, tak nemělo smysl se k tomu nějak vyjadřovat, ještě když šlo specifikovanou magii a otázku mířenou na Adriama. Ale to, kam Inge mířila… Vůbec to nebyl směr, když jsem se nad tím tak zamyslela. Esther měla dobrý nápad. Řekla bych, že šlo o nápad, který napadl každého, ale byla první, kdo to řekl nahlas. “To by samozřejmě pomohlo a vyřešilo by to vše, Esther. Jenže je problém ten, že nevíme, co ten zdroj je a jak se na něj popřípadě připravit, takže je dle mě momentálně nejdůležitější vyléčit všechny zraněné, vycvičit, koho půjde, abychom byli připraveni na cokoli. Nevíme, jestli zdroj není silnější než to, co nás postihlo teď. Nevíme, jestli u zdroje není o mnoho více monster. Jestli budou ostatní souhlasit, Salang nemá problém se přidat, ale dle mého je důležité obnovit naše vlastní síly, než podnikneme takto důležité kroky. “

Stačilo počkat na to, až dojde poslední člen Rady. Netrvalo to ani nijak dlouho a Connor se objevil ve dveřích. Pokukovala jsem po všech okolo. Koukala jsem, koho tady znám a koho neznám, pokoušela jsem se poznat něco z jejich tváří. Pohledem jsem všechny zkoumala, ale spíš tak ze zvědavosti. Samozřejmě jsem poznala, že je tady někdo nový, což mi opravdu neuniklo. Nebyla jsem tu první den, takže jsem měla nějaký ten přehled, co si budeme povídat. Pokoušela jsem se na všechny usmívat a mít nasazený milý úsměv, i když za tím vším byla i ustaranost. Mrzelo mě, co všechno se dělo a měla jsem starost o různá království, různé bytosti atd. I když pořád vedl Salang a Collegium, pořád mi nebyly jedno ostatní království. „O tom nepochybuji.“ Kývla jsem ke Connorovi.
Upřímně jsem byla ráda, že Connor na nic moc nečekal a začal. „Děkuju.“ Pronesla jsem, když mi donesli zmíněnou vodu a mile jsem se usmála. Když Connor mluvil, ještě jsem si v rychlosti v hlavě ujasnila, co vlastně stálo v dopise od Failona a čeho jsem se měla držet. Když si slovo převzal zástupce Frystabergu, sledovala jsem ho a poslouchala všechna jeho slova. Ve výsledku mohlo být přeci důležité vše. „Souhlasím s Renaldem. Všechna monstra nebyla zneškodněna, i když jsme se všichni snažili o opak. Je potřeba si uvědomit nebezpečí a být obezřetný. Mohou číhat kdekoli a kdykoli se rozhodnout zopakovat svůj útok. Bylo by tedy nejlepší, pokusit se toto nebezpečí minimalizovat, nebo nejlépe zneškodnit. Salang navýšil počet Girlanských oddílů a již na tomto pracují. Byli vysláni do lesů Salangu, aby byla hrozba zneškodněna.“ Pronesla jsem k nim všem a napila se ze sklenky vody, než jsem pokračovala. V hlavě mi proběhlo i to, jak moc zraněných tady je a jak jim tady docházejí lůžka. Chvíli jsem uvažovala, než jsem zase promluvila. „Salang sice nemůže poskytnout zdravotnickou pomoc přímo na ostrově, ale může poskytnout zdravotnickou pomoc na Salangu. Naši zranění jsou na tom lépe a lépe a každým dnem se nám uvolňují lůžka. Je tedy možné ty méně zraněné, poslat na Salang, kde jim bude zajištěna pomoc. Vyřešil by se tak problém ohledně nedostatku lůžek a byl by tu prostor pro vážně zraněné, kteří by cestu na Salang nepřežili.“ Myslela jsem to smrtelně vážně. Nemohla jsem nabídnout zdravotnickou pomoc zde. Věděla jsem, že by na tom král nepřistoupil. Nepočítaje, že do pomáhajících by se počítala i mladší princezna.
Tohle vše byla reakce na slova Renalda. Ani slova nejmladší sedící u stolu nezůstala bez odezvy. Bylo potřeba se k tomu vyjádřit. Napřímila jsem se a podívala se na zástupkyni achaků. „Salang je ochotný Valamukhi Tapu pomoci. Salang sám nepotřebuje vojenskou podporu a sám ji může poskytnout. Takže v tomto ohledu nevidím problém v pomoci s obranou na ostrovech.“ Vydechla jsem a pousmála jsem se na nejmladší dívku, co tu mezi námi byla. Znovu jsme se rozhlédla po okolí, abych zahlédla, kdo se ozve další o slovo. Já v tenhle moment řekla vše, co jsem potřebovala. Bylo potřeba slyšet i vyjádření ostatních zástupců.

Bylo neskutečné, co se v poslední době stalo. Tak dlouho byl klid, tak dlouho se nic nedělo. Ale to velmi rychle zmizelo, díky posledním událostem, které zachvátily snad celou Alterru. Byla jsem zděšená, když jsem viděla, cos e to dělo. Co se sem stáhlo a ještě víc zděšená jsem byla, když jsem viděla, jaké to mělo následky. Bála jsem se o Salang i o Collegium. Bála jsme se o lidi i samotná místa. Oboje pro mě znamenala domov a já doufala, že všechno y všichni budou v pořádku. Nebylo se čemu divit, že se Rada rozhodla pro naléhavé zasedání. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem se vrátila do Collegia tak brzo, co jsem byla ale méně ráda, že za takovýchto devastujících a smutných podmínek. Nemusela jsem se bát, že by mi od Failona chyběly nějaké informace. Víc jsem se v tenhle moment bála toho, v jakém stavu bude Collegium. Věděla jsem, v jakém stavu byl Salang, ale v jakém stavu bylo Collegium? To jsem nevěděla a opravdu jsme se toho bála. Byla jsem až zděšená, když jsem viděla to množství zraněných. Bolelo mě srdce vidět tohle místo takhle, lidé z Collegia takhle. Byl to můj druhý domov a já si přála, aby lidé tady byli v pořádku a v bezpečí, stejně tak, jako elfové v Salangu. To jsem ale nedokázala ovlivnit tak, jak bych si přála. Ve tváři jsme měla starostlivý výraz, když jsme uvažovala nad tím, co všechno budeme muset probrat. Věděla jsem, že toto zasedání bylo potřeba. Bylo potřeba všechno probrat, zjistit stavy jednotlivých království. Nebudu lhát, když řeknu, že mi starosti dělala i královská rodina Salangu, hlavně princezna, která se společně s další elfkou utkala s jednou z příšer.
Procházela jsem pro mě již moc dobře známými chodbami za doprovodu klapání podpatků, které si povídali s kamenitou podlahou. Zrzavé vlasy jsem měla rozpuštěné a zdobené několika složitými copánky, které byly navzájem propletené. Zelené šaty se mi při chůzi jen vlnily a v ruce jsem držela dopis od krále Salangu, od mého švagra. Nebyla jsem daleko od místa, kde již jistě čekalo několik členů Rady. V hlavě jsem přemýšlela nad jistými otázkami, které bych ráda probrala, stejně, jako jsme si v hlavě přehrávala informace, které jsem měla od Failona. Nepamatovala jsem si, kdy jsme probírali něco tak vážného, ale věřila jsem, že dojdeme jistě k nějakému rozumnému závěru. K závěru, který bude výhodný pro všechna království. Od svého příjezdu jsem v Collegiu stihla navštívit mnoho lidí a promluvit si s nimi o tom, co se tady stalo. Navštívila jsem i zraněné, abych viděla, jak na tom Collegiu je a výsledek nebyl moc potěšující. Prakticky vůbec, než moc. Opravdu jsme doufala, že se to nějak vyřeší. Samozřejmě mě dost zajímalo, co za tím vším stálo. Nepamatuju si, že by se tohle někdy stalo. Nebo něco podobného a o to víc mě to samozřejmě znepokojovalo.
Chybělo už jenom pár kroků, pár metrů ode dveří, za kterými se mělo všechno vyřešit. Ani jsem nevěděla, jak dlouho tady budeme. Jak dlouho se to bude řešit, ale upřímně jsme doufala, že moc dlouho ne. Čím déle se něco řeší, tím horší ta situace je a já si opravdu přála, aby ta situace v jiných královstvích nebyla tak hrozná. Když jsem otevřela dveře a spatřila tolik členů Rady, pousmála jsem se na všechny mile. Očividně jsem byla mezi posledními příchozími, ale byla jsem si jistá, že pozdě jsem jistě nešla. „Zdravím, doufám, že se máte všichni, v rámci možností, dobře.“ Pronesla jsem s úsměvem k přítomným členům a pokynutím hlavy, značící úklonu, jsem všechny pozdravila. Přejela jsem jednotlivé členy pohledem, když jsem se zasekla na nenovější tváři. Malá dívčina, jejíž vizáž mi napovídala, že by se mohlo jednat o zástupkyni Valamukhi Tapu. Malinko mě zaujala, protože vypadala opravdu mladě, ale zdání mohlo klidně klamat. Jenom jsem se na ni usmála a sama jsem se posadila na svoje místo. „Mohla bych Vás poprosit o vodu? Děkuji.“ Pousmála jsem se na jedu služebnou, když jsem došla ke svému místu. Posadila jsem se na něj a díky chladnému povrchu židle, mnou lehce projel chlad. Dopis jsem si položila na stůl a obě ruce na něj, přičemž jsem si jemně pohrávala s hranou dopisu. Podle počtu neobsazených míst jsem usoudila, že už nám chyběl jenom jeden člen Rady, než budeme moct začít.