Achaks

Achakové jsou lidský domorodý kmen, který odjakživa obýval ostrovy na severovýchodě Alterry. Nyní tvoří tři kmeny alianci a podléhají rozhodnutí jediného náčelníka, který žije na největším z ostrovů. Lpí na svých tradicích a mají radši, když jejich ostrovy nikdo nenavštěvuje. Vyvolení Achakové se na cesty mimo ostrovy příliš nevydávají, naopak ti, jimž nebylo od duchů přáno, obvykle ostrovy opouští velice mladí a vrací se až na stáří. Jsou velice přírodně založení, nedláždí si ulice a jejich obydlí je tvořeno převážně z pevných látek a kůží, bydlí v nepromokavých stanech a přístřešcích. Jsou uctiví k přírodě a jejím darům, rádi se dělí a jen zřídka se mezi nimi objeví někdo, kdo by byl vyloženě zlý. Boj a války zcela zavrhují – což je i jeden z důvodů, proč se nehlásí k ostatním královstvím a neúčastní se žádného zasedání mírové rady, která zasedá v Collegiu.(Změnilo se po zasednutí Howi v radě. - pozn. Admina)

Svým vzhledem by mohli být přirovnáváni k indiánům., rádi dávají na odiv své vlastní jedinečné rysy. Severovýchodní podnebí dává Achakům pocítit trochu mrazivější počasí, kdy k nim často doléhá i chlad z nejblíže se nacházejícího Frystabergu. Obvykle jsou velmi bledí a v mnoha případech mají na kůži mateřská znaménka a v hojném počtu i pihy. Nejčastěji narazíte na tmavovlasé Achaky – ať už je to černá nebo hnědá barva, světlovlasé zástupce jejich druhu byste hledali těžce, ale i výjimky se najdou.
Oděv mají jen velice prostý a odhalená kůže pro ně i přes chladnější podnebí není vůbec překvapující, Vyznačují se hlavně kulatými sponami do vlasů, doplněné o peří – čím barevnější spona s více pery, tím výše se daný jedinec ve společnosti pohybuje. Náčelník a jeho potomci poté nosí zdobené vyšívané čelenky. Během rituálů a oslav jsou Achakové zvyklí používat přírodní barviva, jimiž si na obličej malují různé obrazce.

Krom toho, že Achakové uctívají bohyni Ikiren-Kibi, věří a uctívají i různé duchy, kteří jsou odjakživa součástí jejich kultury a nedílnou součástí jejich životů. Nejdůležitější milník v životě každého Achaka. V překladu z jejich jazyka se Dayáliu dá pojmout jako rituál vtělení nebo také jako přijetí. Rituál probíhá už stovky let a jeho kořeny dosahují až do dob vzniku samotné Alterry, jelikož duchové za svého života byli jejími ochránci a udržovateli po boku samotných bohů. Rituálu se bez výjimky musí zúčastnit během svého dospívání každý z obyvatel ostrova při dosažení mentální dospělosti (obvykle mezi 15. a 16. rokem života), chlapec i dívka. Rozdíly se zde nekladou, ani žádné z pohlaví nemá přednost nad druhým. Duchové při tomto rituálu předávají malé části svých vlastních duší do těl vyvolených Achaků a tím na ně přenáší schopnosti, kterými oplývali během svého života. Během rituálu Achak může a nemusí být vyvolen.

Dayáliu se koná dvakrát ročně – a tedy za letního a zimního slunovratu, kdy probíhá naprosto stejným způsobem jen se lišší denní doba. To, jestli se daný Achak zúčastní letního či zimního Dayáliu, se rozděluje pomocí dne narození. Ti jedinci, jenž jsou narození v první polovině roku, podstupují rituál letní a ti, narození v druhé polovině, potom mají svůj prostor na v zimě se konajícím obřadu. Rituál vždy začíná velice brzy, během letního slunovratu hned jakmile se rozední a během zimního potom okamžitě po setmění. K Dayálilu pak dochází vždy přesně v poledne a o půlnoci. První částí je vždy sběr obětin bohyni Ikiren-Kibi v podobě lesních rostlin a předání rohu hojnosti, který se obvykle skládá z části potravinových zásob kmene. Každý zúčastněný poté k totemu položí jednu svou osobní věc, většinou se jedná o drobné dary, kterými si chtějí vyvolení jednotlivé duchy naklonit. Také se to může brát jako pokus o úplatek, kdy jednotlivec doufá v přítomnost určitého ducha. U živelných duchů tato přání obvykle bývají vyslyšena, ovšem duch Lesa a Hor je na tyto dary velice vybíravý. Co se pak týče ducha Života a ducha Smrti, ti jsou zcela neoblomní, své vyvolené si vybírají velice důkladně, neboť jim předávají celou svou moc (Více info níže). Po předání obětin se zbylý čas do poledne/půlnoci věnují lidé zpěvu a tanci, kdy oslavují svoji společnost a vzájemnou pokoru. Spousta písní je pak věnováno bohyni nebo samotným duchům.

V pravé poledne / o půlnoci, pak vybraní přistupují k hlavnímu totemu, na který musí všichni položit dlaň levé ruky. Duchové si pak vybírají těla, do niž chtějí část své duše vložit. Samotné vtělení není pro dotyčné nijak rozeznatelné, někdy duchům trvá několik minut, než se rozhodnou a konec své volby dávají najevo velice ostrým zábleskem světla, který vyjde z vně totemu.

Bezprostředně po záblesku poté dochází k usazení části duše v těle vyvoleného, k tavatě – ne každý Achak zvládá usazení zrovna nejlépe. Je spíše pravidlem, že toto usazení bývá vyčerpávající a bolestivé, jelikož části duší duchů jsou obvykle velice dominantní a snaží se najít nejlepší místo v těle kam se usadí. Jedinci se tak jen málokdy udrží na nohou a raději se uchýlí k pádu na zem, kde se snaží čelit náporu hlasu ve své hlavě, kdy k nim duše hlasitě promlouvá, a ještě je jednou zkouší. Ti, jenž tento nápor vydrží, aniž by propadli agónii, pak tento hlas slýchají po zbytek života, je jejich rádcem a propůjčovatelem moci. Slyší ho jen oni a mohou být občas považováni za blázny, když hlasu nahlas odpovídají.

Duše jako taková ztrácí svou dominanci po skončení rituálu, tedy po setmění (letní slunovrat) nebo rozednění (zimní slunovrat). Ovšem stává se, že tělu duše dominuje během spánku, kdy se projevuje hlasitým mrmláním nebo nekoordinovanými pohyby těla.

V horším případě však během usazení duše může dojít k jejímu opětovnému oddělení. Taková duše shledá jednotlivce jako nedostačujícího a slabého a odmítne ctít rozhodnutí ducha, který Achaka vyvolil. Od těla se oddělí a vrátí se zpět do totemu, kde vyčkává. Pro jedince to pak má trvalé následky v podobě halucinací, pocitu prázdnoty a v nejčastějších případech pak šílenství. Tomuto jevu Achakové říkají kradha. Je velice ojedinělá a vzácná.

---

.

OHNIVÝ DUCH Jeho prvním jménem bylo Flame, ale je rád za každé nové jméno, které dostane. Své vyvolené si vybírá podle svých představ. Má rád silné a houževnaté Achaky, kteří mají velkou výdrž. Sám o sobě tvrdí že je velice dominantní a cílevědomý a to samé hladá i u duhých. Zároveň je však velice náladový, snadno se rozzlobí a ne každý dar je u něj zrovna k dobru. Někdy jej dokonce natolik rozlobil, že v rámci nedérového jednání nechal Achaka podstoupit kradhu, aby se za nepěkný dar pomstil. Dokonce i když se mu jedinec líbí, je shopen ho při v tělení trápit i několik minut hlasitým jekotem, než se konečně uklidní. Část jeho duše si ze svého nositele ráda střílí a využívá chvilky nepozornosti, ráda ho trápí malými požáry nebo častým podpalováním stanu, když spí. Není vyjimkou, že méně pozorný achak s duchem ohně, může snadno přijít o život. Dayáliu se účastní pravidelně. DUCH ZEMĚ Jeho prvním jménem bylo Gaia. Ohledně svých vyvolených není příliš vybíravý a často přihlédne i k daru, který mu je přiložen k totemu, hlavně pokud se jedná o nějakou pěknou přírodninu. Přesto klade na mysl svých vovolených nároky v podobě dobrého vztahu k přírodě - nemá rád ty, kteří lesy kácí, nebo ty, kteří se na přírodu příliš neohlíží. Při Dayáliu si dává pozor, aby příliš neublížil. Vtělení bývá obvykle velice rychlé, ale bolest přetrvává několik minut, než začne postupně odeznívat. Část duše je velice klidná a přívětivá, nepůsobí problémy a je spíše přítelem a posluchačem. Dayáliu se účastní pravidelně.

DUCH VODY Jeho prvním jménem bylo Arisia Za svého života byl více samotářský a oddělený od ostatních duchů. Žil v hlavním tehdejším jezeře a jeho moc se vztahovala na všechny vody po celém kontinentu i jeho okolí. Je z živelných duchů nejstydlivější a vybírá si i podobné povahy. Extrovertní Achak jen velmi vzácně bude mít tu čest stát se vyvoleným vodního ducha. Dává přednost tišším článkům společnosti a při vtělení využívá svou moc lečení, aby od bolesti ulevil co nejrychleji. Jedná se tedy o nejmírnější průběh vtělení ze všech duchů vůbec. Část duše je velice klidná, rozvážná a dává pozor na rovnováhu v léčiteství, nepůsobí žádné problémy a je spíše posluchačem. Dayáliu se účastní pravidelně. DUCH VZDUCHU Jeho prvním jménem bylo Warion Odjakživa byl velice nestálý a rád si vybíral, kam se podívá. Nikdy se neupínal na jedinou část země jako jeho bratři, ale naopak si užíval volnosti. Po své smrti se však stal velice vybíravým a je tedy nejméně častý při vtělení z živelných duchů. Dary přijímá, ale vybírá si ty nejzajímavější a je velice těžké jej oslnit. Mezi Achaky je však velice oblíbený, ačkoli jeho moc není zase tak velká - naopak je ale velice potřebná a často vyhledávaná jinými Achaky.. Část duše po vtělení se trochu zklidní, dopřává svému majiteli potřebný klid a soustředění. Tiše jej nabádá k pomoci ostatním. Dokáže svého nositele podpořit natoli, že poté co se vyčerpá dopřeje mu původní moc Wariona, kdy jej ochrání před nebezpečím. Dayáliu se účastní pravidelně.

---

.

DUCH LESA Jmenuje se Drainer. Jako jeden ze dvou duchů je stále naživu Dayáliu není jeho povinností a štěpení své duše dělá sobě jakožto živému tvoru a nepatří to tedy k jeho oblíbeným činnostem. Sám o sobě už není co dřív a připadá si zestárlý a unavený. Většinu času tedy spí někde v lese. Achaky si vybírá hlavně podle jejich povahy a přístupu k lesu jako takovému, jelikož sám už nezvládá se o vše starat tak, jak by si to duch země přál. Klade důraz hlavně na pečlivost a spolehlivost svých vyvolených. Samotný průběh Dayáliu se nesnaží nijak kontrolovat, či mírnit bolest, byť mu to z malé části jeho magie dovoluje. Část duše, kterou Achakovi dává je obvykle velice submisivní a často unavená. Příliš toho nenamluví a je spíše drobným rádcem či v hlavě nošenou encyklopedií všech lesních rostlin a plodin. Dayáliu se účastní jen zřídka (jen jednou, maximálně dvakrát, za 5 let) DUCH HOR Jmenuje se Volcano. Jako jeden ze dvou duchů je stále naživu Své vyvolené vybírá pečlivě, zaměřuje se na nejsilnější a nejmoudřejší jaké je schopné najít. Ačkoli sám se sbou nemá problém a svou duši udržuje v klidu, v těle Achaka je její část velice dominantní a nebezpečná. Sám Volcano je moudrým duchem a výborným stratégem, není tedy divu, že výbuch Deliria přežil. Daýliu, kterého se účastní jsou vzácná a pro jeho vyvoleného velice nebezpečná, přijetí jeho duše je nadmíru bolestivé a spíše vede ke Kradze, nežli k úspěšnému dokončení a přijetí. Sám Duch Hor je si toho vědom a za celá dlouhá léta od začátku konání Dayáliu si vybral pouze dva Achaky, z nihž jedním je nynější náčelník Valamukhi Tapu - Mocný Zajíc Stejně jako duch samotný je část jeho duše dominantní, duchapřítomná, moudrá a výborná co se strategie týče. Zatím co dokáže být skvělým rádcem, však staví svého nositele do nebezpečí, kdy při nadvládě nad tělem, může způsobit až jeho smrt, jelikož byla od ducha odtržena během života a její touhou je navrátit se zpět. Dayáliu se účastnízřídka (jen jednou, maximálně dvakrát, za 10 let)

ESME & SÁRI Jejich pravými jmény jsou právě Esme & Sári a jsou představiteli života a smrti. Tito dva duchové jsou neustálou součástí světa a Dayáliu se téměř neúčastní, jsou achaky uctíváni za svou spravedlnost a spolupráci. V mnoha ohledech se jedná a milostný pár, který se však nikdy jako duchové nemohou setkat. Vládnou ve svých oborech neomezenou mocí a jejich duše jsou velice silné, nedokážou je štěpit jako ostatní, a proto při vtělení dochází k přenesení celé jejich duše. Což je velice riskantní a v lepším případě to vede k rozdvojené osobnosti jedince. Tavata probíhá velice bolestivě a v případě špatné volby duchů, může dojít až ke smrti vyvoleného. Vtělením se duchové vzdávají nesmrtelnosti a jejich místo v rovnováze zastává Bohyně matka (nemohou tedy jen tak brát a dávat život), oběma však zůstává schopnost poznání. Tyto schopnosti se mohou uchovat v různém rozsahu, záleží přitom na síle Achaka. Pokud však volí správně, vyvolený se musí vyrovnat, že jeho tělo nyní obývají dvě duše a ačkoli může udržet nadvládu nad svým tělem poměrně dlouho, duše duchů se mohou stejně tak ujmout nadvlády a několik dní či týdnů, dokud se neunaví nepustit Achaka k tělu. Takový jedinec pak má dvě různé povahy a každá jeho část má jiné city a jiné myšlenky. Vztahy z ostatními lidmi jsou pak velice náročné.  Dayáliu se spíše neučastní, obvykle bývají rozděleni celá staletí.

Pro více informací o duchu života a smrti, včetně jejich předchozích setkáních si přečtete jejich příběh:
(Aneb vše o minulých životech Sáriho a Esme)